SS-Oberstgruppenführer und Generaloberst der Waffen-SS

Podle příkladu svého otce, vstoupil Hausser již v 19-ti letech do pruské armády, poté strávil několik let v kadetní škole. Jeho bývalí spolužáci Günther von Kluge a Fedor von Bock to dotáhli ve Wehrmacht až k hodnosti Generalfeldmarschall. Během první světové války byl Hausser zařazen do mnoha bojových I štábních funkcí. Po účasti v bojích na západní frontě, v Kurlandsku a Rumunsku (Infanterie Regiment 155) a nasazení jako letecký pozorovatel, ukončil válku jako nejvíce vyznamenávaný Major a náčelník štábu I. Infanterie Korps. Po krátké službě u Grenzschutz vstoupil Oberstleutnant Hausser do malého Reichswehru, kde  byl v roce 1925 náčelníkem štábu 2. Infanterie Division. Jeho předchůdcem v této funkci byl pozdější Generalfeldmarschall Gerd von Rundstedt. Druhým štábním důstojníkem (IIa) byl v té době pozdější Inspekteur der Panzertruppen Heinz Guderian. V roce 1928 převzal Oberst Hausser v Drážďanech umístěný Infanterie Regiment 10, rok poté se stal Höhere Infanterieführer Magdeburg. Za vynikající výkony byl jmenován v roce 1931 Generalmajorem a 1932 Generalleutnantem. Po 33-leté službě v Heer z armády odešel a byl zařazen jako SS-Standartenführer do SS-Verfügungstruppe. Do vypuknutí války velel Junkerschule Braunschweig a stal se velitelem elitní SS-Verfügungs Division. Při vypuknutí války velel SS-Gruppenführer (1939) Hausser SS-Brigade v rámci Panzer Division Kempf, během tažení ve Francii velel SS-Verfügungs Division, která byla krátce nato přejmenována na Das Reich. S touto elitní divizí se zúčastnil bojů v Holandsku (Amsterodam, Grebbe, Vlissingen) a Belgii, prošel Flandrami, bojoval u Reims a Orléans, obsadil Bordeaux a v červnu 1940 dosáhnul španělské hranice! Po bojích na Balkáně (např. obsazení Bělehradu) byla divize vybavena těžkými zbraněmi a rozšířena. V červnu 1941 vstoupila Hausserova SS Das Reich do války proti Sovětskému svazu. V rámci Heeresgruppe Mitte se divize probila přes sovětská pohraniční opevnění, zúčastnila se na obklíčení kotle severně od Baranoviči, obsazení Smolenska a obklíčení Sovětů u Kyjeva. Za velké úspěchy divize obdržel Paul Hausser v srpnu 1941 Rytířský kříž. Po dalších bojích u Roslavli, Istry, Gžatsku a Gomelu, zahájila divize útok na Moskvu. Během tvrdých bojů, plných ztrát za těžkých klimatických podmínek, ztratil General der Waffen-SS (1.10.1941) po zranění střepinou pravé oko! Po vyléčení v lazaretu převzal Hausser, jako důstojník s nejvyšší hodností ve Waffen-SS 1.6.1942 velení II. SS-Panzerkorps. Po účasti na obsazení jižní Francie v listopadu 1942 (Unternehmen Lila) byl Korps v lednu 1943 po krátkém nasazení u Oskolu přesunut k Charkovu. Protože byly sovětské armády v absolutní taktické, početní a materiálové převaze, navrhnul Hausser ústup a následnou ofenzívu. Ale Hitler se držel svých starých frází o "odporu do posledního náboje". V této situaci se Hausser ukázal jako inteligentní a rozhodný důstojník s odvahou vzepřít se Hitlerovým příkazům. Vydal rozkaz k ústupu z Charkova! Toto správné rozhodnutí zachránilo několik německých divizí před obklíčením. Poté, co byl jeho Korps posílen, zahájil spolu s tankovými jednotkami Generalobersta Hotha v březnu 1943 útok z znovudobytí města, při kterém Rudá armáda ztratila šest sborů a množství materiálu. Tento úspěch zachránil Haussera před sesazením. A úspěch u Charkova obdržel Hausser Dubové listy – vyznamenání bylo Hitlerem "jako trest za neposlušnost" do července zadržováno! V létě 1943 se II. SS-Panzerkorps s elitními divizemi Totenkopf (Prieß), Leibstandarte (Dietrich) a Das Reich (Krüger) zúčastnil operace Zitadelle. V těžkých bojích v kurském výběžku utrpěla elita německých oddílů těžké ztráty. 12.7. vedl Hausser své tři divize do tankové bitvy u Prochorovky, která byla s 1.000 zúčastněnými vozidly největší takovou srážkou války! Zatímco dva tankové sbory Armeeabteilung Kempf ten den útočily na sovětská postavení jihovýchodně od Prochorovky, měli Dietrich, Krüger a Prieß se svými oddíly zaútočit západně od města a tak se setkali s útokem sovětské 5. gardové tankové armády. Vypukly tvrdé boje mezi vesnicemi Vesely, Teterevino a Kočetovka. Se severním křídlem podpořeným XI. Panzerkorps, mohla SS-Leibstandarte dopoledne konečně zahájit úspěšný postup, zatímco ve středu pomalu, ale jistě postupovali granátníci SS-Totenkopf. Stejně jako útok ostatních divizí se však i jejich zastavil na tvrdém ruském odporu. Na pravém křídle zpočátku úspěšný Armeeabteilung Kempf musel odpoledne také kvůli silnému odporu mechanizovaných gardových sborů dokonce ustoupit. Mezitím ztratily německé divize u Prochorovky 300 tanků, Rudá armáda 500. Také v dalších dnech nepřicházel žádný postup a 4. Panzerarmee (Hoth) se musela do začátku srpna stáhnout z Bělgorodu a 23.8. také z Charkova. Následovaly ústupové a obranné boje, po kterých byl II. Panzerkorps poslán k odpočinku do severní Itálie. V dubnu 1944 byly Hausserovy jednotky nasazeny u Tarnopolu a při protiofenzívě k vyproštění kotle Hube u Kamence Podolského. V červnu se vylodili Spojenci v Normandii a II. SS-Panzerkorps byl poslán do Francie. O několik dnů později zastavily elitní jednotky ofenzívu britského VIII. Sboru proti Caen. Později byli zastaveni také Kanaďané na pravém křídle. 27.6.1944 převzal Hausser jako první důstojník SS velení Armee a předal svůj Panzerkorps Wilhelmu Bittrichovi. 1.8. byl povýšen do hodnosti Oberstgruppenführer und Generaloberst der Waffen-SS (tuto hodnost dostali jen tři důstojníci SS) a převzal 7. Armee. Tato byla zapojena několik týdnů do těžkých bojů v Normandii. V těžkých bojích působily Hausserovy jednotky Spojencům často těžké ztráty, ale musely stále ustupovat. Když byla velká část 7. Armee obklíčena v srpnu 1944 u Falaise, schylovalo se k "západnímu Stalingradu". Během průlomu z kotle bylo zachráněno kolem 50.000 mužů, mezi nimi těžce zraněný Hausser. S průstřelem podbříšku ležel dlouho v německém lazaretu. Jeho zástupce ve velení 7. Armee, General Eberbach, padl u Falaise do zajetí. Za obranné boje v Normandii obdržel SS-Oberstgruppenführer Hausser 26.8. jako 11. příslušník Waffen-SS Meče. V lednu 1945 se vrátil na frontu zpátky a převzal jako jediný důstojník SS za války velení Heeresgruppe G v Oberrheinu. Zde bojoval proti známým americkým velitelům Pattonovi a Patchovi. Hausserovým hlavním úkolem byla obrana Mannheimu, Heidelbergu a Karlsruhe. Avšak americké jednotky měly převajy a podporu vojsk svobodných Francouzů. Po vzrušené debatě s Hitlerem, ve které se postavil proti dalšímu pokračování bojů, byl v dubnu 1945 sesazen. 8.5. se vzdal vysoce vyznamenávaný důstojník Američanům. Do roku 1949 zůstal Paul Hausser v zajetí. Po válce založil Hausser Bundesverband der ehemaligen Waffen-SS-Soldaten (HIAG) a snažil se, aby se na Waffen-SS hledělo jako na součást Wehrmacht. Paul Hausser zemřel 21.12.1972 v Ludwigsburgu.