Siegfried Brosow

SS-Sturmbannführer

10.12.1918, Steinfelde

Železný kříž II. třídy: 3.6.1940
Železný kříž I. třídy: 5.12.1941
Německý kříž ve zlatě: 8.9.1943, SS-Hauptsturmführer
Rytířský kříž: 13.11.1943, SS-Hauptsturmführer, velitel 1./Panzer Pionier Batallion 2 / SS-Panzer Grenadier Division Das Reich / 4. Panzer Armee / Heeres Gruppe Süd
Útočný odznak pěchoty
Odznak za zranění
Spona za boj zblízka stříbrná

Siegfried Brosow se narodil 10.12.1918 ve Steinfelde ve Východním Prusku jako syn učitele. Po maturitě a službě v Arbeitsdienst se přihlásil k Verfügungstruppe a byl v listopadu 1937 zařazen k SS-Pionier Bataillon v Drážďanech, který vedl Rudolf Enseling. V letech 1938 - 1939 navštěvoval SS-Junkerschule Braunschweig. Po povýšení do důstojnické hodnosti byl přidělen k SS-Pionier Bataillon 2, SS-Division Das Reich, k Brückenkolonne, které velel do července 1941. Zde se zúčastnil tažení na Západě, kde obdržel EK II. Při postupu na Moskvu v zimě 1941 obdržel I EK I. Když velel 2. Kompanie, byl zraněn v únoru 1942. Po uzdravení se stal instruktorem v SS-Junkerschule Bad Tölz a na podzim 1942 v SS-Pionierschule. V lednu 1943 se vrátil ke svému praporu jako velitel 1. Kompanie a v říjnu 1943 se stal Ic ve štábu divize. V roce 1943 při střetu v Poltavě při průlomu německých pozic, byl Hauptsturmführer Brosow se svými ženisty na křídle. S muži své 1. Kompanie odrazil útok zpět a neustoupil. Po 700 m byl protiútok silnou palbou a pro mnoho padlých zastaven. V noci byl dobyt zpět zbytek ztracených postavení a při tom byly zničeny dva sovětské prapory. Brosow zmařil průlom a obnovil postavení divize. Za tyto výkony byl vyznamenán 13.11.1943 jako SS-Hauptsturmführer a velitel 1. Kompanie, SS-Panzer-Pionier-Bataillon, Rytířským křížem. Během přestavby Das Reich v roce 1944 se stal dočasným velitelem Pionier Bataillon a převzal plné velení, když byl Enseling převelen k Panzer Regimentu během bitvy v Normandii. Vedl Bataillon do února 1945, kdy byl přidělen k SS-Pionierschule do konce války jako Lehrgruppenkommandeur. V té hodnosti padl do ruského zajetí (tábor Sverdlovsk), ze kterého se vrátil 9.10.1955.