Remy Schrijnen

SS-Unterscharführer der Reserve

 

24.12.1921, Kumtich

SS-Unterscharführer der Reserve: 9.1944

Rytířský kříž: 21.9.1944
Železný kříž I. třídy: 3.8.1944
Železný kříž II. třídy: 28.5.1944
Odznak za zranění, zlatý
Útočný odznak pěchoty, bronzový
Pamětní odznak Tollenaere
Zlatý stranický odznak VNV

Narozen 24.12.1921 v Kumtichu ve Flandrech, vstoupil Remi Schrijnen jako dobrovolník do Freiwilligen-Legion Flandern der Waffen-SS, která byla později přeorganizována na SS-Freiwilligen-Sturmbrigade Langemarck a ještě později na 27. SS-Freiwilligen-Panzergrenadier Division Langemarck. Schrijnen se stal dělostřelcem z protitankového kanónu 75 mm v 3. Kompanie. S touto zbraní zničil 2.1.1944 3 tanky T-34 a 7.3.1944 byl posedmé zraněn. 26.6. začala velká sovětská ofenzíva s několikahodinovou přípravnou palbou nepřátelského dělostřelectva. Několik přeživších granátníků nemohlo zastavit nepřátelské tanky, které se nyní valily na postavení Schrijnenova děla. Ten zničil okamžitě 4 tanky a 2 vyřadil. 4. den ofenzívy bylo ostavení jeho děla zasaženo přímým zásahem a přeživší granátníci viděli, jak také Schrijnen padnul. Ten však zůstal ve svém postavení a postavil se nepřátelským tankům a pěchotě. Jeden pozorný radista z pozemní jednotky námořnictva zjistil, že z vlastních pozic pálí dělo, které odráželo nepřátelské útoky. Za nepřátelskou pěchotou jelo 30 tanků, mezi nimi i těžké tanky IS. V následující přestřelce zničil 3 tanky IS a 4 T-34 a bojoval, dokud jeho dělo neobdrželo přímý zásah z tanku IS z 30 metrů. Zásahem bylo Schrijnenovo dělo zničeno. Schrijnen upadl a byl později zachráněn německým tankovým protiútokem. Po válce padnul do belgického zajetí, ze kterého byl propuštěn až v roce 1950. Podruhé byl zatčen v roce 1953 a propuštěn v lednu 1955.