Otto Skorzeny

SS-Standartenführer der Reserve

12.6.1908, Vídeň
5.7.1975, Madrid

Železný kříž II. třídy
Železný kříž I. třídy
Rytířský kříž
Německý kříž ve zlatě
Ehrenblatt-Spange des Heeres
Dubové listy

SS-Sturmbannführer Otto Skorzeny je pravděpodobně nejslavnějším velitelem Waffen-SS ve válce. Jeho záchrana Mussoliniho z Gran Sasso mu přinesla proslulost a jeho mise během ofenzívy v Ardenách a v Maďarsku během operace Panzerfaust mu vynesly od Spojenců titul "nejnebezpečnější muž Evropy". Byl dva dny vrchním velitelem německých ozbrojených sil během atentátu na Hitlera v červenci 1944. Skorzeny se narodil ve Vídni v měšťanské rodině, předkové ze strany jeho matky byli vojáci. Kupodivu nikdy nebyl před válkou v Německu, ani nestřílel (s výjimkou lovu). Byl univerzitním studentem ve Vídni a během těchto dnů se studenti často věnovali šermířským souborům. V desátém z jeho patnácti souborů byl zraněn a to dalo podnět k jeho přezdívce "zjizvená tvář", kterou mu též dali Spojenci. Ve dvaceti vstoupil do nacistické strany a jedním z jeho koníčků se nyní staly motocyklové závody, ve kterých získal několik vítězství. Poté chtěl vstoupit k Luftwaffe, ale byl příliš vysoký (a starý) být pilotem a stal se spojařem. Nenáviděl tento nudný život a 21. února 1940 vstoupil k Waffen-SS. Byl zařazen do Totenkopf Division a bojoval v Jugoslávii, kde byl povýšen do hodnosti SS-Obersturmführer za statečnost v boji. Byl poslán do Ruska a zúčastnil se operace Barbarossa, ale byl stažen z fronty kvůli onemocnění žlučníku a označen "vhodný jen pro službu v zázemí". Chtěl se vrátit do služby, ale dostal úplavici a vrátil se do opravárenského depa. Stal se nakonec náčelníkem německých speciálních jednotek a byl povýšen do hodnosti SS-Hauptsturmführer. Chtěl vytvořit nové speciální jednotky, což nebylo díky byrokracii snadné, ale pomohl mu jeho přítel ze studentských dob Karl Radl. Studoval metody britských commandos a jejich nájezd na základnu ponorek St. Nazaire a na Lofoty a jejich pokus o atentát na Rommela v severní Africe. Založil školu komand ve Friedenthalu. První test přišel při kapitulaci Itálie, změnila strany a Hitlerův starý přítel Mussolini byl uvězněn v Gran Sassu. Hitler ho rozkázal zachránit a Skorzeny spolu s výsadkáři ho osvobodili během kluzákového výsadku u hotelu Gran Sasso. S úspěchem této mise vydal Hitler rozkaz vytvořit battalion speciálních jednotek. Taková jednotka již byla vytvořena u Abwehr pod názvem Brandenburg. Adrian von Folkersam byl zkušeným důstojníkem Brandenburg hovořícím rusky, francouzsky a anglicky. Nyní bojoval s Brandenburgem na východní frontě jako obyčejný pěšák a proto vstoupil s některými muži do tohoto nového komanda Waffen-SS. Dalšími misemi byl nerealizovaný únos maršála Petaina a dopadení Tita, kterou Skorzeny plánoval jako malou operaci. Výsledkem výsadku Fallschirmjäger Battalion 500 a dalších jednotek byl neúspěšná mise. Také byly v přípravách na spojeneckou invazi zkoušena lidmi řízená torpéda a Skorzeny je chtěl zkoušet v Normandii, kde předpokládal vylodění, což mu vrchní velení nepovolilo, protože považovalo Atlantický val za nedobytný. Další událostí byl atentát na Hitlerův život provedený von Stauffenbergem v červenci 1944, kdy byl Skorzeny dva dny vrchním velitelem německých sil v Berlíně, kde spiklenci proklamovali Hitlerovu smrt. Skorzeny okamžitě odcestoval do Berlína a telefonicky rozkázal von Folkersamovi jet do Berlína a převzít velení SS k zajištění důležitých budov. Od července do října 1944 byl SS-Sturmbannführer Skorzeny velitelem SS-Jäger-Bataillon 502. V říjnu 1944 Skorzeny naplánoval operaci "Panzerfaust", když bylo zjištěno, že se chce maďarský admirál Miklos Horthy odtrhnout od Německa. Do té byli začleněni příslušníci Fallschirmjäger Battalion 500, nově zformovaného Fallschirmjäger Battalion 600, 22. SS Kavallerie Division Maria Theresa, která se formovala v Německu, Panzergrenadier Division Feldhernhalle a jednotky z důstojnické školy ve Weiner-Neustadt. Skorzeny spolu s Dr. Wolffem zajali admirálova syna jako rukojmí, aby jeho otec zůstal spojencem Německa. Admirál Horthy chtěl an tento den vyhlásit příměří. Útok na hrad v Budapešti vedl Skorzeny, útok byl úspěšný, ale Horthy uprchl. Abdikoval a Němci ustavili vládu Szalasiho, který zůstal spojencem Němců do konce války. Od 10.11.1944 do května 1945 byl velitelem Jagdverband Mitte. Když Spojenci dosáhli hranic Německa, vymyslel Hitler ambiciózní plán na dobytí belgického přístavu Antverp a rozdělení spojeneckých sil. Plán zahrnoval Skorzenyho speciální Jagdverbande 150, složenou z anglicky mluvících Němců oblečených v amerických uniformách. Měla být použita ukořistěná americká vozidla. Plán začal špatně, byl nedostatek uniforem, vozidel a nebylo snadné dodržet utajení plánu. Nedostatek vozidel byl nahrazen upravenými tanky Panther a útočnými děly StuG a měla vyvolat paniku ve spojeneckém velení. Někteří členové Jadgverbande 150 byli zajati a popraveni Američany pro nošení amerických uniforem a německá ofenzíva byla odražena. Skorzenyho muži bojovali na Odře spolu s pestrým výběrem pobudů proti pronikajícím Sovětům. Ačkoliv bojovali statečně, byli přesto přesilou zatlačeni. Ještě byli napadeni Bormannem a Himmlerem za nesplnění rozkazu, když je Skorzeny odmítl vést do sebevražedného útoku. Skorzeny je obhájil a ještě zajistil u Himmlera baterii útočných děl. Když Američané obsadili most u Remagenu, byl pověřen Skorzeny, aby ho s pomocí žabích mužů vyhodil do vzduchu. Operace bohužel selhala a žabí muži byli zajati. Deset dnů po skončení války se Skorzeny nechal zajmout Američany, kteří ho hledali jako "nejďábelštějšího muže Německa". Byl uvězněn do 27. července 1948. Poté uprchl. Po útěku ho hledali ruští agenti i židovské organizace, ale Skorzeny již nebyl v Evropě. Odletěl do Argentiny a stal se milencem Evy Peronové, kterou zajímalo říšské zlato. Zorganizoval zde policejní jednotky a také působil jako její osobní strážce. Tím jeho aktivity neskončily a zajišťoval prý propuštění prominentních velitelů SS, Joachima Peipera, Seppa Dietricha a Kurta "Panzer" Meyera, kteří byli v roce 1951 stále vězněni. Vymáhal je důkazy o jednání Winstona Churchilla s Mussolinim během války, které chtěl, pokud by nebyli propuštěni, zveřejnit. Také jednal s organizací Odessa, byl zapleten do operací v Africe a do operací CIA na Kubě, ale to není dokázáno. Usadil se ve Španělsku, kde byl úspěšným inženýrem. Zemřel po dlouhé nemoci 7. července 1975.