29.11.1881, Birthälm, Sedmohoří, Rumunsko
21.9.1944, Arad, zastřelen po zajetí Sověty

SS-Nr.: 401.214 (30.6.1941)

SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS: 21.6.1943
SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS: 20.4.1942
SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS: 30.11.1941
SS-Oberführer: 30.6.1941
Generálporučík: 1.6.1939
Brigádní generál: 15.4.1935
Plukovník: 28.6.1920
Oberstleutnant: 1.11.1918
Major: 1.8.1916
Hauptmann: 1.11.1911
Oberleutnant: 31.10.1907
Leutnant: 1901
Fähnrich: 1900

HSSPF Schwarzes Meer: 16.9.1944 - 18.9.1944
Velitel V. SS-Gebirgs-Korps: 4.6.1943 - 21.9.1944
Velitel SS-Freiwilligen-Division Prinz Eugen (později 7. SS-Freiwilligen-Gebirgs-Division Prinz Eugen): 1.2.1942 - 21.6.1943
Befehlshaber der Waffen-SS Serbien: 2.1942 – 1.3.1942
Velitel SS-Grenadier-Regiment Westland, SS-Division Wiking: 7.1941 - 1.1942
Štábní důstojník SS-Division Wiking
Umístěn do zálohy: 6.8.1940
K dispozici Ministerstvu války: 1.2.1940
Velitel sboru rumunských horských jednotek (Bukurešt): 1.11.1937
Velitel 21. pěší divize (Galata): 13.10.1936 - 1.11.1937
Velitel 12. pěší divize (Ismail): 5.6.1935 - 13.10.1936
Náborový inspektor, 5. oblastní velitelství: 1935
Velitel 1. horská brigáda (Sinaia): 9.1930
Velitel brigády (Constanza): 1.4.1930
Velitel, Calarasi Regiment Nr. 23: 1.4.1929
Štáb V. sboru: 1925
Instruktor, Válečná akademie Bukurešt
Generální štáb, Bukurešt: 15.5.1923
Náčelník štábu, 16. pěší divize: 1919
Zařazen do Královské rumunské armády: 1.4.1919
Freikorps: 11.1918 - 2.1919
Náčelník zásobovací skupiny, Heeresgruppe Tirol: do 11.1918
Náčelník štábu 72. Infanterie-Division: 1916
Armee-Gruppe Baron Rohr von Denta a později 10. Armee: 1915 - 1917
Štáb 32. Infanterie-Division (Srbsko a Halič), poté štáb 2. Armee (Polsko): 1914 - 1915
Generální štáb (Bosna a Budapešť)
Štáb 13. Infanterie-Brigade (Esseg, Slavonie)
Štáb sboru: 1.5.198
Kriegsakademie, Vídeň: 1905 - 1907
11. ungarischen Feldjäger-Bataillon (Güns, Triest): 1902- 1905
3. Regiment, Tiroler Kaiserjäger: 18.8.1900 - 1902
Kadettenschule, Bratislava: 1896 - 1900

Rytířský kříž: 4.7.1943
Dubové listy (Nr. 670): 24.11.1944
Německý kříž ve zlatě: 20.6.1944
1939 Železný kříž I. třídy: 26.6.1941
1939 Spona k Železnému kříži II. třídy: 10.7.1941
1914 Železný kříž II. třídy: 27.1.1917
Útočný odznak pěchoty bronzový
Medaile za tažení na východní frontě
Ordin Corona Romaniei
SS čestný prsten
SS čestný meč

Artur Phleps se narodil 29.11.1881 v Birthälmu v Sedmihorsku. Během své vojenské kariéry sloužil v armádách tří států, od roku 1900 Rakouska-Uherska, 1919 Rumunska a 1941 Německa. Na své uniformě nosil rakouské řády jako Řád železné koruny a Řád Franze Josefa, z Rumunska pět velkých Řádů hvězdy a také bulharská vyznamenání. Phleps vstoupil v roce 1896 do Infanterie-Kadettenschule v Bratislavě (tehdy maďarském Prešpurku). Proč nevstoupil do školy v blízkém Hermanstadtu, není známo. Phleps absolvoval školu v roce 1900 s "vynikajícím prospěchem", na konci výcviku obdržel hodnost kadet-důstojnický čekatel. Phleps zahájil svoji službu u 3. Regimentu, Tiroler Kaiserjäger v Trientu a u jezera Garda. 4. Kaiserjäger Regiment byl zvláštní jednotkou rakousko-uherské armády, přestože byl pěším plukem, uniformy nosili jako polní myslivci. V roce 1902 byl povolán k "pěší ekvitaci" do Vídně a tam přidělen k jízdní rotě. Následující tři roky strávil se svojí rotou v Köszegu v Maďarsku. V letech 1905 až 1907 navštěvoval Válečnou školu ve Vídni, tehdy odbornou školu pro Generální štáb. Absolvoval školu s "velmi dobrým prospěchem". Po 6 letech byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Jeho další jednotkou byl 11. Feldjäger Bataillon, který byl umístěn v Gradišti, poté byl důstojníkem generálního štábu u 32. Infanterie-Truppendivision v Budapešti. Během své vojenské kariéry poznal mnoho zemí a naučil se řadě řečí. Phleps uměl vedle němčiny maďarsky, rumunsky, italsky a francouzsky. V posledních mírových letech sloužil jako adjutant Feldmarschallleutnanta Potiorka, generálního guvernéra Bosny-Hercegoviny. Během první světové války sloužil ve štábech různých frontových jednotek v Haliči a Srbsku, v severních Karpatech, Sedmihradsku a u Isonza. Byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. Po porážce patřila jeho vlast k Rumunsku a do jeho armády byl Phleps nyní převzat. V roce 1919 bojoval proti Maďarům, které vedl Bela Kuhn, snažíce se obsadit část Sedmihorska, která patřila před válkou Maďarům. Díky samostatnému rozhodování přiklonil Phleps válečné štěstí na stranu Rumunů, kteří ho za to postavili před válečný soud, který mu však dal za pravdu a Phleps byl povýšen do hodnosti plukovník a odvelen na Válečnou školu v Bukurešti. Nejdřív generálporučík, poté brigádní velitel a nakonec jako generál horských jednotek zformoval tuto zbraň v elitu rumunské armády. Po nelichotivých vyjádřeních o králi musel v roce 1940 Phleps z armády odejít. 26.6.1940 muselo Rumunsko postoupit Rusku Besarábii a severní Bukovinu, tyto události postavily Rumunsko na stranu Německa a 22.6.1941 spolu s ním napadlo Rusko. Artur Phleps vstoupil pod jménem své matky, Stolz, do SS-Division Wiking. Poté, co padl jeho velitel pluku, převzal velení Regiment Westland, který byl přejmenován na Kampfgruppe Stolz a Phleps mohl prokázat své velitelské kvality při přechodu Dněpru. V lednu 1942 již pod svým jménem velel nově postavené SS-Freiwilligen-Gebirgs-Division Prinz Eugen, která byla hlavně z Volksdeutsche z Bačky, Banátu a Sedmihradska. Měla bojovat proti partyzánům na Balkáně. Tam se divize a její velitel proslavily. Svými vojáky byl nazýván "Papa Phleps". Po odstoupení Itálie z Osy odzbrojila divize italský armádní sbor. V říjnu 1943 převzal také velení V. SS-Gebirgskorps, kde byla vedle divize Prinz Eugen také divize Handschar, kromě divizí Heer. Když Rumunsko přestoupilo 23.8.1944 na stranu Sovětského svazu, otevřala se v jižní frontě velká díra. Phleps byl jmenován generálem odpovědným za Sedmihradsko a Banát. V podstatě jen se svou divizí kryl uprchlíky. V září 1944 jel generál v doprovodu svého adjutanta a řidiče po silnici na Budapešť, kde měl dostat hlášení od dvou maďarských důstojníků. Poté uhnul směrem na jih, na Arad, kde byl zajat průzkumnými ruskými tankovými jednotkami. Během výslechu se konal náhodný německý nálet, kdy byl německý generál zkrátka zastřelen a později okraden civilisty. V hlavním štábu tak o Phlepsovi již nikdo neslyšel a Himmler nedůvěřivě vydal na Phlepse zatykač. Poté, co maďarská úderná jednotka přišla na místo popravy, našla generálův Rytířský kříž a objasnila jeho osud. Arthur Phleps padnul 21.9.1944 v Simandu u Aradu a byl posmrtně vyznamenán jako 670. voják Dubovými listy.