SS Werfer Abteilung a Batterie

SS-Werfer-Abteilung 101

Začal formování 27.7.1943 jako Werfer-Abteilung/I. SS-Panzerkorps, ale byl reformován jako schwere SS-Artillerie-Abteilung 101 v 2.1944.

SS-Werfer-Abteilung 501

12.1944: Přidělen k 6. Panzer Armee s 3 bateriemi.

SS-Werfer-Abteilung 102
SS-Werfer-Abteilung 502 (9.1944)

Tento prapor začal být formován koncem roku 1942 u Celle s kádry z SS-Werfer-Ausbildungs-Batterie a SS-Artillerie Ausbildungs Regiment. Měl 4 baterie, každou s 6x 15cm raketomety a byl nazván schwere Werfer-Abteilung/Generalkommando SS-Panzerkorps. Byl přidělen SS-Panzerkorps a přijel do Ruska 8.2.1943. Podporoval Korps při dobytí Charkova následující měsíc. 3.7.1943 byl stažen do týla k odpočinku a doplnění o 5. Batterie s Vielfachwerfer. To byla německá kopie sovětských raketometů 8cm BM-8, montovaných na francouzských polopásech Somua. Podporoval Totenkopf Division během bitvy u Kursku a na řece Mius, kde byla 5. Batterie odebrána 11.8. 22.10. ztratil všechnu svoji výzbroj během ústupu k řece Dněpr a sloužil jako pěchota. V 11.1943 následoval Das Reich na pozice východně od Žitomiru a byl dozbrojen raketami. 26.12. byl poslán zpět do Francie k doplnění spolu s většinou Das Reich, ale neodjel do 8.1.1944. Zůstaly zde 1. a 3. Batterie jako Werfergruppe Krosta. Byl přesunut do výcvikového prostoru Kurmark ve východním Prusku 15.4.1944, kde čekal na přeživší z Werfergruppe Krosta. Ti přijeli v květnu a reorganizace probíhala do července. Byl odeslán do Normandie 12.7.1944, ale přijel až 21.7. kvůli útokům spojeneckých bombardérů. Na frontu dojel konečně 26.7.1944, kde převzal roli palebné podpory pro II. SS-Panzerkorps. Nebyl obklíčen v kapse u Falaise, ale neustoupil přes Seinu bez ztrát. 7.9. byl organizován do 2 baterií jako SS-Werfergruppe Nickman, pod vedením velitele Abteilungu, kdežto zbytek byl přesunut do Gubenu k doplnění. 11.9. měl 16 Werferů. Abteilung byl spojen v Bonnu 1.12.1944 v přípravě k Ardenské ofenzívě během prosince, kde podporoval II. SS-Panzerkorps. Jeho síla byla redukována na 1 baterii v lednu 1945 a byl stažen z fronty k Arbachu k doplnění. Byl zařazen k II. SS-Panzerkorps u Raabu, Maďarsko v únoru pro vyproštění Budapešti a zůstal s ním i po sovětském přechodu do útoku. V dubnu byl redukován na jednu baterii a zbytek Abteilung sloužil jako pěchota. Vzdal se Američanům u Stockerau, Rakousko.

Velitelé:
SS-Hauptsturmführer Neitzel                        1942 – 7.1944
SS-Hauptsturmführer Nickmann                   7.1944 – 15.1.1945
SS-Hauptsturmführer Weiss                        15.1.1945 – 2.1945
SS-Hauptsturmführer Wolters                      2.1945 – 3.1945
SS-Obersturmführer Bogs                           4.1945 – 5.1945

Síla:

Ztráty (13.2.1943 – 24.12.1943): 48 mrtvých, 3 pohřešovaní, 259 zraněných (125 zůstalo s jednotkou), 2 nebojové ztráty.

SS-Werfer-Abteilung 103/503

Formování začalo v létě 1943 jako Werfer-Abteilung/III.(Germ.) SS-Panzerkorps a byl přejmenován na SS-Werfer-Abteilung 103 22.10.1943. Skládal se ze 4 baterií. Poslán na Narvu a na počátku roku 1944 sloužil pod III. SS-Panzerkorps. Tam kontroloval SS-Werfer-Batterie 521. V 9.1944 přejmenován na SS-Werfer-Abteilung 503.

SS-Werfer-Abteilung 104

Formování začalo v 9.1943 jako schwere Werfer-Abteilung/IV. SS-Panzerkorps a byl přejmenován na SS-Werfer-Abteilung 104 22.10.1943. Rozpuštěn v 5.1944 bez toho, aby se zúčastnil boje.  

SS-Werfer-Abteilung 504

Byl vytvořen v létě 1944 ve výcvikovém prostoru Kurmark. Skládal se ze 4 15cm baterií, každý se 6 raketomety a byl určen pro IV. SS-Panzerkorps. Byl poslán poprvé do boje 7.9. u Varšavy. Zůstal v oblasti do konce října, kdy byl stažen k Modlinu. 27.12.1944 byl převezen do Komárna k podpoře pokusu o vyproštění posádky Budapešti. Po selhání prvního pokusu byl poslán na jih od Budapešti k druhému v únoru 1945. Byl stažen k doplnění v únoru, ale vrátil se do akce v březnu k obraně Stuhlweißenburgu. Protože již neměl munici, bojoval jako pěchota. Vzdal se Američanům 9.5.1945.

Velitel:
SS-Hauptsturmführer Krosta             léto 1944 – 9.5.1945

SS-Werfer-Abteilung 105

Formování začalo v létě 1943 jako Werfer-Abteilung/V. SS-Gebirgs-Armeekorps a byl přejmenován na SS-Werfer-Abteilung 105 22.10.1943. Rozpuštěn v červnu 1944 bez nasazení do boje.

SS-Werfer-Abteilung 505

Byl zformován v srpnu 1944 v Ebstorfu nedaleko Celle z Volksdeutsche z východoevropských zemí. Byl přejmenován na SS-Werfer-Abteilung 505 22.10.1944. Skládal se ze 4 baterií 15cm Nebelwerfer, každé s 6 raketomety a protitankového kanónu 50 mm. V prosinci byl ve výcvikovém prostoru Kurmark. Koncem ledna 1945 byl přidělen k V. SS-Gebirgs-Armeekorps na Odře, kde spolupracoval s armádní 3. Werfer-Brigade. Přišel o většinu výzbroje, když Sověti zahájili ofenzívu na Berlín v dubnu a kapituloval jižně od Berlína koncem měsíce. Jeho muži se pokoušeli projít obklíčením, ale s malým úspěchem. Zbytky kapitulovaly 2.5.1945.

Velitel:
SS-Sturmbannführer des Coudies             9.1944 – 2.5.1945

SS-Werfer-Abteilung 506

Byl vytvořen 25.2.1945 z existujících SS Werfer jednotek. Obdržel dvě baterie od SS-Werfergruppe Kreischer a další dvě baterie z Rýnské fronty. Byl organizován s 3 bateriemi 15cm a jednu baterii 21cm. Dosáhl frontu na počátku března a byl přidělen k V. SS-Gebirgs-Armeekorps. Podporoval 32. SS-Panzergrenadier Division 30. Januar a kontroloval SS-Vielfach-Werfer-Batterie 521. Byl převálcován během bitvy o Berlín po ztrátě zbývající výzbroje. 

Velitel:
SS-Sturmbannführer Ruppel             25.2.1945 – 5.1945

SS-Vielfach-Werfer-Batterie 521

Tato jednotka byla vytvořena v Langlingenu v březnu až květnu 1943 s protitankovým kanónem 75 mm a 4x Vielfachwerfer. Odjel na Východ v květnu a byl přidělen II. SS-Panzerkorps pro léto, kde spolupracoval s SS-Werfer-Abteilung 102. Po krátkém experimentování s použitím raketometů proti partyzánům a vrátil se do Langlingenu v říjnu 1943. Byl posílen dalšími dvěma raketomety a poslán na Narvu na počátku roku 1944. Skončil v Kurlandské kapse spolu s III. SS-Panzerkorps a ukončil boje jako pěchota po ztrátě výzbroje. 15.1.1945 byli přeživší evakuováni z kapsy k reformování u Lübbingenu, pravděpodobně s 10 raketomety v baterii. V únoru byl přidělen na Odru pod V. SS-Gebirgs-Armeekorps a byl podřízen SS-Werfer-Abteilung 506. Baterie byla zničena během bitvy o Berlín.

Velitel:
SS-Hauptsturmführer Schaenzlin             3.1943 – 11.1943
SS-Hauptsturmführer Flecke                   11.1943 – 5.1945

SS-Vielfach-Werfer-Batterie 522

Je málo známo o této jednotce s výjimkou toho, že byla vybavena Vielfachwerfery. Baterie jich měla asi 4 - 6.

SS-Werfergruppe Kreischer

SS-Werfergruppe Krosta

1. a 3. Batterie SS-Werfer-Abteilung 102 měla poskytnou palebnou podporu Kampfgruppe Das Reich v 12.1943. Vrátila se se zbývající výzbrojí k 19. Panzer Division 18.3.1944, ale nebyla přepravena do Francie do 13.4.1943.

SS-Werfergruppe Nickmann

2. a 3. Batterie SS-Werfer-Abteilung 102 byly užity k podpoře II. SS-Panzerkorps od září 1944, když byl zbytek Abteilung v přestavbě. Podporoval německou obranu Arnhemu a zůstal zde do listopadu, kdy byl přesunut do Bonnu, kde se spojila se zbytkem Abteilung.

SS-Werfer-Ausbildungs-und-Ersatz-Abteilung

Tato jednotka byla zformována z 4./SS-Infanterie-Geschütz-Ersatz-Abteilung v srpnu 1942 v Ede, Holandsko. Byl přejmenován na SS-Werfer-Ausbildungs-Batterie následující měsíc. Koncem roku byla většina personálu baterie užita k zformování nového SS-Werfer-Abteilung 102. Poté byl přestavěn do Abteilungu ve Wienhausenu. V listopadu 1943 byl přesunut do Samboru v Haliči, kde byly jeho raketomety použity proti partyzánům. Koncem ledna 1944 byl přesunut do výcvikového prostoru Kurmark. O rok později ho převálcoval sovětský postup během jeho formování do schwere Werfer Batterie pro službu u 32. SS-Panzer Grenadier Division 30. Januar, ale byl rozpuštěn po ztrátě munice. V březnu 1945 byl přesunut do Eggenburgu, severně od Vídně k dokončení výcviku. Pro sovětský postup však byla většina jeho personálu zařazena do pěších jednotek. Ačkoliv byla zřejmě sestavena jedna plně motorizovaná baterie 21cm, která sloužila pod SS Kampfgruppe Division Böhmen-Mahren koncem dubna 1945.