Freikorps Danmark

SS-Obersturmbannführer Christian Peter Kyssing                       19.7.1941 – 23.2.1942
SS-Obersturmbannführer Christian Frederick von Schalburg         1.3.1942 – 2.6.1942
SS-Obersturmbannführer Hans von Lettow-Vorbeck                     9.6.1942 – 11.6.1942
SS-Obersturmbannführer Knud Børge-Martinsen                         11.6.1942 – 21.3.1943
SS-Sturmbannführer P. Neergard-Jacobsen                                21.2.1943 – 20.5.1943

Dánsko zaujalo unikátní místo v okupované Evropě, mělo vlastní vládu, ale bylo pod německou vojenskou kontrolou. Po invazi do Ruska přerušili Dánové diplomatické styky se Sověty a podepsali Pakt proti Kominterně. To vlastně zavedlo Dánsko do války se SSSR.  4.7.1941 se dánská vláda rozhodla postavit jednotku o síle pluku pod názvem Freikorps Danmark, které měli velet dánští důstojníci, složenou z antikomunistických dobrovolníků na požadavek dánské nacistické strany Danmarks Nationalsocialistiske Arbejder Parti (DNSAP). Měla bojovat jen proti Sovětům a nosit dánskou vlajku. Dobrovolníci měli přísahat jen velení německé armády, ne Adolfu Hitlerovi. Náborová kancelář byla v Kodani. 8.7. napsala dánská vláda všem dobrovolníkům dopis, že dobrovolníci po ukončení služby mohou opět vstoupit zpět do dánské armády bez ztráty hodnosti. 9.7. promluvil podplukovník Kryssing v rádiu a díky jeho řeči se přihlásilo mnoho dobrovolníkům, řada ji však musela být pro nedostatky po fyzické stránce odmítnuta. 19.7.1941 opustilo prvních 430 dobrovolníků kasárna ženistů v Kodani a odjelo vlakem do Německa. 20.7. přijeli na stanici Ochsenzoll u Hamburku. Pod dánskou vlajkou pochodovali do výcvikového tábora Hamburg-Langenhorn. Zde již čekalo 130 Dánů, sloužících již dříve ve Waffen-SS. 300 dalších přijelo 10.8. Původně měl být Freikorps organizován do 3 pěších rot, kulometné roty a doplňovací roty. Brzy poté však byla kulometná četa rozdělena do rot a rota byla reorganizována jako rota těžkých zbraní se dvěma četami lehkých polních děl, protitankové čety a ženijní čety. Někteří muži přišli z SS-Freiwilligen-Regiment Nordwest. 15.9. byl Freikorps přesunut do Posen-Treskau, kdy byly výcvikové podmínky lepší a bylo zde více místa pro manévry. Podplukovník Christian Peder Kryssing se stal prvním velitelem jednotky, ačkoliv nebyl členem (nebo příznivcem) DNSAP. V 11.1941 se dostal do konfliktu s loajálnějšími nacisty v jednotce u které chtěl, aby byla nepolitická. Také nacisté v Dánsku zvýšili svůj tlak, aby se Freikorps stal více politickým a Kryssing odjel do Berlína se svým synem, Jensem Kryssingem, kde dostal na výběr, aby podal rezignaci jako velitel Freikorps Danmark a vrátil se do Dánska nebo aby byl přeřazen do dělostřeleckéhu pluku divize Wiking. Vybral si druhou možnost. Dočasným velitelem v Poznani se stal SS-Hauptsturmführer K.B. Martinsen. Poté převzal velení SS-Hauptsturmführer Christian Frederick von Schalburg (který byl v té době u divize Wiking), který dokončil jeho výcvik. Měl být umístěn na východní frontu koncem dubna 1942. 8.5.1942 je vyhlášen v táboře Treskow poplach a v 7:00 Freikorps tábor opouští směrem na železní stanici v Poznani. V tu chvíli se skládá ze 109 důstojníků a 781 vojáků. Ze stanice odjíždí vlakem směrem na Königsberg, kde se zastavují na letišti Heiligenbeil jižně od Königsbergu, odkud je letadly převezen do Děmjanské kapsy k posílení obrany koridoru spojujícího kapsu s německou frontovou linií. Ve 23:00 se Schalburg hlásí na velení Kampfgruppe Eicke, která spadá pod Armee Gruppe Nord, jihovýchodně od jezera Ilmeň. 17.5.1942 padl první muž Freikorps, Orla Jensen z 2. praporu, který šlápl na německou minu. 20.5. je Freikorps přesunut do boje, 1. prapor do Bjakova. Sověti zahájili útok na jejich pozice, patrně si neuvědomili přítomnost Freikorpsu. Byli snadno odraženi, protože očekávali jen střet se slabým oddílem z SS-Totenkopf Division. Přesto se Sověti snažili s velkými ztrátami za každou cenu odříznout kapsu. 2.6. padl velitel Freikorpsu Schalburg, když šlápl na minu během útoku na sovětské pozice. Po třech týdnech bojů měl Freikorps 92 mrtvých, kteří byli pochováni na hřbitově v Bjakovu. Sověti sice byli opakovaně odráženi, ale Dánové a další jednotky v kapse za to platili velkou cenu. Také Němci se pokoušeli rozšířit koridor tak, aby hlavní cesta nebyla pod neustálou dělostřeleckou palbou. Němci byli úspěšnější, ale také za vysokou cenu, protože bahnitý terén znemožňoval použít některou z úspěšných mobilních taktik. Freikorps byl klíčovým účastníkem v těchto draze zaplacených akcích. Jednou z nejtvrdších bitev Freikorps byla bitva o Bolšoj Dubovici, což byla jedna z řady vsí v této oblasti, bohužel silně opevněná. Po 12 hodinách bojů byla vesnice obsazena. 9.6.1942 se stal velitelem Freikorpsu SS-Obersturmbannführer Hans von Lettow-Vorbeck, který byl však již o dva dny později zabit u Bolšoj Dubovici. 5.8.1942 byl Freikorps stažen z Děmjanska, předtím než se stáhnul, zastavili se jeho vojáci na hřbitově v Bjakovu, aby dali poslední sbohem padlým kamarádům.

Freikorps byl převezen do Mitau a odeslán domů 7.9., 8.9. přijel vlak s 22 důstojníky a 670 muži do Kodaně. Zde Freikorps Danmark přijal vůdce DNSAP Frits Clausen a řada dalších prominentních nacistů. Po proslovech vykonal Freikorps slavnostní přehlídku v ulicích Kodaně, chráněn 500 policisty. Během přehlídky došlo k několika incidentům mezi vojáky Freikorps a přihlížejícími, kteří je zahrnovali nadávkami. Během čtyř týdnů pobytu dostala dánská policie 246 hlášení, kdy byli vojáci z Freikorps zapojeni do incidentů. 13.10.1942 odjel Freikorps do Mitavy.

Freikorps při přehlídce v ulicích Kodaně.

Muži z Freikorps oslavují přehlídku.

Freikorps odjíždí na východní frontu.

11.10.1942 opouští Freikorps Mitau a přes Vilno a Minsk přijíždí 21.11. do Bobrujsku, kde měla základnu doplňovací rota. 5.12. opouští Bobrujsk a odjíždí do Nevelu, nedaleko od místa předchozích bojů. Jeho úkolem bylo nahradit některé jednotky, které se pokoušely vyprostit posádku Velikije-Luki, která byla odříznuta Sověty. Druhá služba byla klidnější než první, protože Sověti nikdy vážně nezkoušeli pevnost jejich pozic, s výjimkou Vánoc, kdy jejich pozice ve 22:00 byly napadeny jednotkami NKVD, které po těžkých ztrátách dobývají Kondratěvo, které však Freikorps během několika dnů dobývá zpět. Tento boj stojí Freikorps mnoho padlých a zraněných. Po Vánocích je Freikorps stažen severněji a střeží železniční trať Nevel – Velikije Luki. 1.2.1943 je opět napaden Rusy. 14.2.1943 odjíždí velitel K.B. Martinsen do Berlína a velením je pověřen SS-Hauptsturmführer P. Neergard-Jacobsen. Martinsen odjíždí do Kodaně, aby zde zformoval jádro dánských SS pod jménem Germanian Korps, brzy přejmenovaný na Schalburg Korps. Nejdříve je myšlen jako doplňovací jednotka pro Freikorps, ale nakonec je přesunut jen jeden muž, naopak, někteří muži z Freikorps vstupují po návratu do Dánska do Schalburg Korps. V březnu 1943 je bojová cesta Freikorps u konce. Boje stojí příliš mnoho mužů, z Dánska nepřichází žádné doplnění, protože tam už nikdo nevěří v německé vítězství. 24.3.1943 je Freikorps stažen z fronty do Medkova a Lysjova a 26.3. odjíždí do výcvikového prostoru Grafenwöhr v Bavorsku. 6.4.1943 je Freikorps Danmark oficiálně rozpuštěn, ačkoliv nový 24. SS-Freiwilligen-Panzergrenadier Regiment Danmark byl ustaven 6.5. Do něj byli začleněni všichni vojáci Freikorps a asi 1.200 rumunských Volksdeutsche. Byl částí nově organizované 11. SS-Freiwilligen-Panzergrenadier Division Nordland, ale to je již jiný příběh. Přestože mnoho vojáků protestuje proti rozpuštění Freikorps, nakonec většina vstupuje do nového pluku, kde bojují až do hořkého konce v roce 1945. Mnoho jich padne, několik zajmou Rusové a ostatní se vracejí do Dánska, kde je čeká po prohrané válce soud. Kryssing je odsouzen na 8 let vězení, které jsou sníženy na 4 roky, K.B. Martinsen je odsouzen k smrti za působení v Schalburg Korps, štábní důstojníci Freikorps dostávají 4 – 5 let vězení,  důstojníci 3 a poddůstojníci a muži 2 roky vězení.

Velení Freikorps u Děmjanska:

Štábní rota: adjutant Freikorps SS-Obersturmführer Heim

1. Battalion: SS-Obersturmführer Per Sorensen, velitelé čet: SS-Untersturmführer Hellmers, SS-Untersturmführer von Eggers, SS-Untersturmführer Just Nielsen a SS-Oberscharführer Oksen

2. Battalion: SS-Obersturmführer Worse-Larsen

3. Batalion: SS-Hauptsturmführer Neergaard-Jacobsen, po jeho zranění SS-Obersturmführer Henneke, velitelé čet: SS-Obersturmführer Brodersen, SS-Untersturmführer Ellekilde, SS-Untersturmführer Broberg, SS-Untersturmführer Fenger, SS-Untersturmführer Nordholm

4. Battalion: SS-Obersturmführer K.B. Martinsen, poté SS-Obersturmführer Stenger, velitelé čet SS-Untersturmführer Kure, SS-Untersturmführer Degen, SS-Unterscharführer Ahlefeldt-Laurvig

Ženisté: SS-Hauptsturmführer W. Christensen, zástupce SS-Untersturmführer Falgaard

Christian von Schalburg a Sören Kam. Výzva k Dánům ke vstupu do Waffen-SS.

Dánští dobrovolníci skládají přísahu.

Postup u Bolšoj Dubovici, zima 1942.

Děmjansk.

SS-Obersturmführer Hennecke

Martinsen s novinářem Helwegem Larsenem, oba byli po válce popraveni.

Christian von Schalburg