3. SS Panzer Division Totenkopf

 
Muži z Totenkopf odpočívají ve Francii.

Totenkopfstandarten 1, 2, 3
SS Division Totenkopf                                       1939 - 1942
SS Panzergrenadier Division Totenkopf               1942 - 1943
3. SS Panzer Division Totenkopf                        1943 – 1945

Velitel
SS-Gruppenführer Theodor "Papa" Eicke            1.11.1939 – 7.7.1941
SS-Oberführer Matthais Kleinheisterkamp           7.7.1941 – 18.7.1941
SS-Brigadeführer Georg Keppler                        18.7.1941 – 19.9.1941
SS-Gruppenführer Theodor "Papa" Eicke            19.9.1941 – 26.2.1943
SS-Gruppenführer Hermann Priess                     26.2.1943 – 27.4.1943
SS-Standartenführer Heinz Lammerding              27.4.1943 – 15.5.1943
SS-Brigadeführer Max Simon                             15.5.1943 – 22.10.1943
SS-Brigadeführer Hermann Priess                      22.10.1943 – 21.6.1944
SS-Brigadeführer Helmuth Becker                      21.6.1944 – 8.5.1945

Náčelník štábu
SS-Oberführer Cassius Freiherr von Montigny     10.1939 – 24.5.1940
SS-Sturmbanführer Paul Geisler                        24.5.1940 – 5.6.1940
SS-Brigadeführer Kurt Knoblauch                       5.6.1940 – 20.12.1940
SS-Obersturmbannführer Heinz Lammerding       20.12.1940 – 26.4.1943
SS-Sturmbannführer Rudolf Schneider                27.4.1943 – 6.1943
SS-Sturmbannführer Baldur Keller                      6.1943 – 1.10.1943
SS-Obersturmbannführer Erich Eberhardt           22.10.1943 – 1.3.1945

Pravděpodobně nejznámější divizí Waffen-SS byla 3. SS Totenkopf. Ačkoliv po slabším začátku získala dobrou reputaci, byla navždy spojena s koncentračními tábory a jejich provozem. Za to vděčila skutečnosti, že původ této divize byl v Totenkopfverbände, která se skládala z pěti předválečných Standarte (pluků), které byly spolu s několika členy SS-VT určeny ke strážení koncentračních táborů v Německu, např. Dachau. Tato situace pokračovala na začátku války, kdy byly jednotky měněny mezi frontou a tábory, ale tato praktika byla zastavena po útoku na SSSR, kdy bylo potřeba vojáků na frontě. Pak byla praxe výměn stejná jako u ostatních jednotek Waffen-SS. Bojový původ této divize spočívá v polském tažení 1939, kdy muži z Heimwehr Danzig bojovali spolu s armádou. Po skončení tažení byli začleněni do Totenkopf během rozšíření této divize. Theodore Eicke, který se později stal velitelem této divize, byl původcem vytvoření této divize SS z pěti Standarte Totenkopfverbände. Jejich čísla byla: 1. Oberbayen - základna Dachau, 2. Elbe - základna Sachenhausen, 3. Sachsen - základna Frankenburg, 4. Ostfriedland – základna Buchenwald a 5. Brandenburg - základna Mauthausen. Těchto 5 Standarte mělo celkem 7.400 mužů, ze kterých 6.500 bylo zformováno do tří pluků, které byly cvičeny důstojníky SS-VT a muži z Totenkopf Standarte Götze, kteří bojovali v Heimwehr Danzig. Odvedenci, kteří vstoupili do divize v roce 1940 nebyli podrobeni tak přísným požadavkům jako u Leibstandarte a SS-VT, ale museli mít arijský původ, dobré zdraví a čistý policejní rejstřík. Štábní důstojníci Totenkopf vedli válku s armádou, protože jim nechtěla dodat protitankové kanóny a automatické zbraně a situace se uklidnila až po zásahu Hitlera. Divize dostala české zbraně ze Škodových závodů. Během invaze na Západ byla již Totenkopf dobře vyzbrojená, organizovaná a disciplinovaná jednotka. Divize se prvních bojů zúčastnila v Belgii jako část 15. Panzer Korps a postupovala velmi dobře, dokud v panice neustoupila při útoku britských tanků Matilda, při které byly její protitankové kanóny 37 mm naprosto nedostačující. Nakonec se shromáždili a vytrvali a při britském ústupu vnikli do jejich pozic. Pokračovali na Merville, kde byla 4. rota 2. pluku napadena 100 muži 2. Royal Norfolk Regiment, kteří se opevnili na samotě La Paradis. Britové se nakonec vzdali a byli postříleni muži SS. Jak postup pokračoval, Britové ustoupili přes moře z Dunkirku a Totenkopf spolu s Leibstandarte dosáhla Boulonge na francouzském pobřeží, kde získala 6.000 zajatců. Na počátku roku 1941 se počet mužů divize Totenkopf rozšířil z 20.000 na 40.000, ale z toho bylo 13.000 starších záložníků, kteří plnili okupační službu v Norsku a ve Francii. Dvě Standarte byly přiděleny během operace Barbarossa jako Kampfgruppe Nord, ale během prvního boje si způsobily ostudu. Na začátku tažení měla divize 18.754 mužů a byla přidělena von Leebově Armee Gruppe Nord a pronikala Litvou a do konce června zničila s Armee Gruppe Nord 15 sovětských divizí. V červenci začal sílit sovětský odpor, ale v srpnu začali spolu s Finy útočit ze severu na Leningrad a 8. září město obklíčili. Tankové divize tvořící součást Armee Gruppe Nord pokračovaly v útoku na Moskvu, ale Totenkopf spolu s 4. SS Polizei Division a dalšími armádními jednotkami zůstal v okolí města Leningrad. Ruský protiútok v prosinci zatlačil Totenkopf zpět na řeku Volchov a zde zůstala do roku 1942. Leningrad zůstal nedobyt a Rusové pronikli mezi Armee Gruppe Nord a Mitte a pokoušeli se je obklíčit. Tyto jednotky vrhly Němce zpět o 120 km a Totenkopf zůstala do konce roku obklíčena v Děmjanském kotli. Během obranných bojů v lednu 1942 byla kompletně obklíčena, ale v dubnu prorazila obklíčení směrem na severozápad. Proběhlo dalších šest měsíců obranných bojů do října, kdy byla zdecimovaná divize, která ztratila 60 % vojáků stažena do Francie k doplnění. Zde byla přeorganizována jako Panzergrenadier Division a zúčastnila se znovudobytí Charkova s 1. SS Panzer Korps Paula Haussera. Během této doby byly tři hlavní pluky divize pojmenovány Hitlerem, 1. jako Totenkopf, 2. Thule a 3. Theodore Eicke, který byl zabit, když bylo sestřeleno jeho letadlo 28. února 1943. V červenci se zúčastnila bitvy u Kursku, kde byla vybavena novými tanky Tiger a Panther, ale po ztroskotání ofenzívy přešla do obrany. Do října ustupovala Charkovem k Dněpru a v lednu 1944 opustila Stalino a Krivoj Rog. Během těchto bojů bojovali granátníci této divize bravurně a v zimě 1943-44 byla divize přemístěna do centrálního sektoru, kde bojovala o Grodno a spolu s divizí Wiking zastavila sovětský postup na Bialystok. Na konci roku 1944 byla odeslána spolu s divizí Wiking k posílení německého útoku na Budapešť. Ten neuspěl a divize se stáhla do Rakouska, kde se vzdala Američanům. Ti ji však předali do rukou Sovětům.

9.1939: 1.: Německý útok na Polsko.
7.: Himmler posílá SSTV Standarte Thüringen, SSTV Standarte Brandenburg a SSTV Standarte Oberbayern do Polska jako Einsatzgruppen k terorizování obyvatelstva, jednotka se dopouští zločinu.
10.1939: Hitler se rozhodl vytvořit 3. SS divizi k tažení na Západ.
11.1939: 1.: SSTK oficiálně vytvořena, výcvik v Dachau.
12.1939: Výcvik Dachau, Ludwigsburg, Heilbronn, jednotka se potýká s disciplinárními problémy. SS-Heimwehr Danzig začleněn do divize.
1.1940: Výcvik Ludwigsburg, Heilbronn.
2.1940: 28.: SSTK přidělena jako záloha 2. Armee.
3.1940: Divize přesunuta do Korbachu, poprvé oficiálně užit termín Waffen-SS.
4.1940: Výcvik Korbach, SSTK má 3.500 vozidel.
5.1940: 10.: Fall Gelb – německá invaze do Francie, SSTK v záloze.
17.: SSTK pochoduje Holandskem k linii 15. Panzer Korps.
20.: Boje u Cambrai proti francouzským marockým jednotkám, zastřelení marockých zajatců.
21. – 25.: Těžké ztráty u La Basée Canal.
27.: Těžké boje a ztráty u Bethume, 14. Kompanie, 1. Battalion, I Regiment masakruje 100 britských zajatců z 2. Royal Norfolks u Le Paradis. SSTK získává reputaci nezodpovědností a nemilosrdností, ztráty 1.140 včetně 300 důstojníků během 10 dnů.
6.1940: Boje Dijon, Lyon.
1.: Postup ke Kanálu.
12.: Postup k Marne.
24.: Francie kapituluje.
25.: Divize přidělena k okupační službě v Bordeux a Avallonu.
7.1940: Okupační služba Bordeux, Avallon.
8.1940: Divize pomáhá při žních, Avallon.
15.: Himmler rozkazuje zařazení všech jednotek SSTV do Waffen-SS.
9.1940: Přesun do Biarritz.
10. – 11.1940: Okupační služba, Francie.
12.1940: SSTK obdržela 500 těžkých kulometů, Eicke zařazuje výuku nacismu.
1. – 3.1941: Okupační služba, Francie.
4.1941: Divize dostala flak jednotku.
5.1941: Okupační služba, Francie.
6.1941: Vytvořen motorizovaný záložní prapor a 150 mm Artillerie Battalion.
9.: SSTK přesunuta do Marienworder, východní Prusko.
14.: Eicke informuje důstojníky SSTK o komisařském rozkazu.
22.: Operace Barbarossa, SSTK v záloze 4. Panzer Gruppe, Armee Gruppe Nord, síla jednotky 17.400  - 18.754.
24.: SSTK postupuje do Litvy.
7.1941: 1. – 4.: Boje v Lotyšsku.
6. – 11.: Útok na Stalinovu linii, Daugaupils.
6.: Eicke zraněn v boji.
11.: Dobyta Opočka, ztráty SSTK: 82 důstojníků, 1.626 mužů.
15. – 28.: Boje u jezera Ilmen.
8.1941: SSTK dobyla Chudovo na železnici Leningrad – Moskva.
10. – 16.: SSTK útočí na linii Luga, hlavní obrannou zónu Leningradu.
19.: SSTK protiútok u Dna.
21.: SSTK pomáhá při zničení sovětské 34. armády, ztráty 4.000.
21. – 30.: Obranné boje na řece Pola, do divize začleněn Freikorps Danmark.
9.1941: 1. – 15.: Ofenzivní bitva na řece Pola.
21.: Eicke se vrací k veleni divize.
24. – 27.: Sovětský protiútok u Lužna, SSTK odráží, ztráty divize 6.610.
10.1941: 17.: SSTK útočí u Samošije.
11.1941: SSTK se zúčastní protipartyzánských operací, krutosti, celkové ztráty divize 8.993 - 50% síly.
12.1941: Obranné boje u Leningradu.
1.1942: Obranné boje, Děmjanská kapsa, těžké ztráty, SSTK obdržela zimní oblečení od úřadu SS Riga. Oděvy jsou odebrány popraveným Židům, Luftwaffe začíná leteckou podporu obklíčeným.
12.: Sovětská zimní protiofenzíva proti Armee Gruppe Nord.
2.1942: Obranná bitva, Děmjanská kapsa, těžké ztráty.
8.: Kapsa se zmenšuje, SSTK rozdělena do 2 Kampfgruppe.
3.1942: Obranná bitva, Děmjanská kapsa, těžké ztráty.
7.: 400 vojáků SS odletělo do kapsy po osobní intervenci RFSS Himmlera.
20: SSTK ztráty 12.625, síla jednotky 9.669, vojáci SSTK obdrželi 11 Rytířských křížů.
4.1942: Obranná bitva, Děmjanská kapsa, těžké ztráty.
14.: Německý protiútok, snaha o vytvoření koridoru.
27.: Vytvořen koridor.
5.1942: Obranná bitva, Děmjanská kapsa, těžké ztráty  - síla jednotky 6.700, všechny jednotky v kapse podřízeny Eickemu: 14.000 mužů z 6 divizí brání frontu 45 mil.
6.1942: Obranná bitva, Děmjanská kapsa, těžké ztráty – Hitler rozhodl vytvořit SSTK s tankovým praporem a novými pěšími pluky. 
7.1942: Obranná bitva, Děmjanská kapsa, těžké ztráty – sovětský protiútok.
8.1942: Obranná bitva, Děmjanská kapsa, těžké ztráty – síla SSTK: 51 důstojníků, 2.685 mužů, Hitler rozhodl přestavět SSTK jako Panzergrenadier Division.
9.1942: Obranná bitva, Děmjanská kapsa, těžké ztráty - SSTK odráží 3. sovětský protiútok, síla jednotky včetně zraněných 6.400 mužů. Ztráty pěchoty 80%.
10.1942: Obranná bitva, Děmjanská kapsa, těžké ztráty  - bitva končí.
11.1942: Umístění ve Středomoří.
9.: SSTK v operaci Attila.
12.1942: Pobřežní služba, Montpellier, Francie, odpočinek a doplnění, síla: 21.196.
1.1943: Doplnění jižní Francie.
2.1943: 1. – 14.: SSTK přesun z Bordeaux na Ukrajinu.
15.: Paul Hausser se stahuje z Charkova.
19.2. – 1.3.: SSTK a Das Reich ničí sovětskou 6. armádu.
26.: Eicke zabit u Arteloje.
3.1943: 1.: Hitler pojmenovává SSTK Panzer Regiment Theodor Eicke.
SS-Panzer Korps (LSSAH, Das Reich a SSTK) dobývá Charkov.
18.: SS-Panzer Korps dobývá Bělgorod.         
4. – 6.1943: Boje v oblasti Bělgorod.
7.1943: SSTK jako část II. SS Panzer Korps bojuje v operaci Zitadelle.
5.: Zitadelle začíná.
12.: SSTK se zúčastní největší tankové bitvy války u Prochorovky, ztráty 50% tanků.
13.: Hitler ukončil Zitadelle.
30.: SSTK poslána do Stalina k zastavení sovětského průlomu.
8.1943: 7. – 20.: SSTK v Achtyrce, obranné boje.
13.: Charkov.
22.: Ústup z Charkova.
9.1943: 15.: SSTK stažena k Dněpru.
10.1943: 18. – 27.: SSTK zastavuje sovětský protiútok u Krivoj Rog, transportní a zásobovací centrum Armee Gruppe Süd, jednotka reformována jako Panzer Division, 5. Panzergrenadier Regiment čestný titul Thule, 1. Kompanie Schwere SS-Artillerie Abteilung 102 (502) přidělena divizi do léta 1944.
11.1943: 15. – 21.: SSTK odráží sovětský útok na Krivoj Rog.
25. -  28.: SSTK odráží další útok na Krivoj Rog.
12.1943: Síla jednotky: 5.415.
5. – 6.: SSTK odráží 3. sovětský útok na Krivoj Rog.
1.1944: Kirovograd, obranná bitva.
2.1944: Obranná bitva Kirovograd – Bug, kryje německý ústup.
3.1944: Divize přesunuta k Balta k ochraně ústupu Armee Gruppe B k řece Dněstr na hranicích s Rumunskem.
4.1944: Obranná bitva, Rumunsko.
5.1944: 1.: Targul Frumos, Rumunsko, SSTK dozbrojena a obdržela 4.500 mužů od 16. SS.
6.1944: Doplnění, Rumunsko, síla: 21.000.
22.: Sověti zahajují operaci Bagration.
7.1944: 17.: Přesun do Grodna, Polsko, obrana proti sovětskému útoku.
25. – 28.: Obrana Siedice proti sovětské 2. tankové armádě.
8.1944: 11.: IV. SS Panzerkorps (SSTK a Wiking) umístěn u Stanislavova.
14. – 21. Stanislavov.
21. – 31. Ústup k Varšavě.
9.1944: 11.: SSTK ustupuje z předměstí Praga za Vislu.
10.1944: 2.: Polská domácí armáda kapituluje ve Varšavě.
10.: IV SS Panzer Korps (SSTK a Wiking) ustupuje k Modlinu.
12.1944: Síla divize: 15.400.
24.: Budapešť obklíčena.
1.1945: 1. – 11.: IV. SS Panzer Korps selhal při pokusu o průlom obklíčení Budapešti.
18.: Obraná linie v lese Bakony.
3.1945: 5.: Divize se zúčastní operace jarní probuzení.
9.: SSTK proniká na 20 mil k budapešťskému letišti.
13.: Postup zastaven Sověty a bahnem.
14.: Hitler rozkazuje divizím SS sejmout čestné rukávové pásky, Sepp Dietrich to odmítá.
16.: Sovětský protiútok.
17.: Divize ustupuje k Vídni.
4.1945: 3.: Obrana u Vídně, ale bojový duch SSTK je již zlomen.
13.: Rusové dobývají Vídeň.
5.1945: Síla jednotky: 1.000 mužů, 6 tanků.
9.: SSTK kapituluje Američanům, ti ji odzbrojují nedaleko Mauthausenu a poté předávají zajatce Rusům. Většina přeživších veteránů SSTK končí v sovětském zajetí.