33. Waffen Grenadier Division der SS Charlemagne

Francouzští dobrovolníci z 33. Waffen Grenadier Division skládají přísahu v roce 1944.

Légion des Voluntaires Français contre les Bolchévisme [LVF]               
Infanterie Regiment 638 (Heer)                                                                          3.1943 – 10.1943
Französische SS-Freiwilligen-Grenadier-Regiment                                              10.1943 – 7.1944
Französische SS-Freiwilligen-Sturmbrigade                                                        7.1944 – 8.1944
Waffen-Grenadier-Brigade der SS Charlemagne (französische Nr.1)                      8.1944 – 2.1945
33. Waffen-Grenadier-Division der SS Charlemagne (französische Nr. 1)               2.1845 – 5.1945

Velitel
Waffen Oberführer Puaud                                              9.1944 – 2.1945
SS-Brigadeführer Gustav Krukenberg                             2.1945 – 4.1945
SS-Standartenführer Zimmermann                                 4.1945 – 5.1945

Náčelník štábu
SS-Sturmbannführer Jean de Vaugelas                          1.3.1945 - ? 

LVF (Legion Volunteres France) byl zformován 6.7.1941. Stal se Verstärktes Infanterie Regiment 638 Wehrmachtu a bojoval na východní frontě do září 1944. Byl poslán do Debice v Polsku k výcviku a zde zůstal do 10.1941, kdy byl poslán na východní frontu a přidělen 7. Infanterie-Division. Utrpěl těžké ztráty během sovětské zimní ofenzívy a 2. Battalion byl téměř zničen, ale byl zformován 3. Battalion z nových dobrovolníků (včetně 200 barevných, zejména alžírských Arabů). Poté operovaly prapory jako samostatné jednotky proti partyzánům. V roce 1943 pokračoval v boji proti partyzánům, ale tentokrát jako celistvá jednotka přidělená 286. Sicherungs Division. Během této doby prošlo 638. Infanterie Regiment přes 5.000 dobrovolníků. Velícími důstojníky byl plukovník Labonne, poté plukovník Ducrot a do začlenění do Waffen-SS plukovník Puaud. V březnu 1943 rozhodl SSFHA dát Francouze na listinu Waffen-SS a tak byli zformováni do 8. SS Französisches Sturmbrigade. Výcvik probíhal v Sennheimu, výcvik poddůstojníků v Posen-Treskau, důstojníků v Bad Tölz. Výcvik pokračoval v Neweklau. První prapor byl poslán do boje u Sanoku v srpnu 1944 pod velením SS-Haupsturmführera Cance. Poté byli integrováni jako Battalion do 40. SS Regimentu 18. SS Horst Wessel Division pod velením SS-Obersturmbannführera Schäffera. Bojovali velmi dobře, ocenil je velitel 18. SS Division SS-Oberführer Trabandt, ale utrpěli těžké ztráty. Z 900 mužů se jen 140 vrátilo zpět, bylo rozdáno 58 EK II (mnohé posmrtně). Waffen Grenadier Brigade der SS Charlemagne (franzözische Nr.1) byla zformována z Französisch SS Freiwilligen Sturmbrigade a Verstärktes Grenadier Infanterie Regiment 638 (LVF) v září 1944. Brzy nato byla tato jednotka přeorganizována do 33. Waffen Grenadier Division der SS Charlemagne (französische Nr.1), která byla oficiálně zformována 2. února 1945 v západním Prusku. Během podzimu 1944 ustupovala vláda z Vichy spolu s dalšími kolaboranty zpět k hranicím Říše před postupem Spojenců. Tyto různé elementy byly zformovány spolu s Waffen Grenadier Brigade der SS Charlemagne do 33. SS Division. Na podzim a v zimě 1944 tato jednotka nikdy nepřesáhla sílu 7.500 mužů. Zde je seznam příslušníků: Brigade 1.000, LVF 1.200, Milice Francaise 2.500, Kriegsmarine 1.000, NSKK a Organisation Todt 2.000, celkem 7.340 mužů. Koncem roku 1944 byla jednotka přesunuta do Lageru Wildflecken, u Frankfurtu am Main. Ve Wildfleckenu byli dobrovolníci rozděleni a přiděleny k jednotkám. Waffen Grenadier Regiment 57 byl složen hlavně z veteránů LVF, kdežto Waffen Grenadier Regiment 58 z původní Brigade. Členové Milice Francaise byli v podpůrných jednotkách.

Velitelská struktura divize byla následující:

Štáb:
Velitel: Oberführer Edgar Puad (původně plukovník Francouzské cizinecké legie a velitel LVF. Byl zabit v boji v Pomořanech).
Generální inspektor: SS-Brigadeführer Krukenberg
Velitel výcviku: SS-Standartenführer Zimmerman (původně 7. SS)
Styčný důstojník: SS-Sturmbannführer Katzian (Rakušan, původní styčný důstojník Wehrmachtu u LVF).

Abteilung VI (političtí důstojníci)
Obersturmbannführer Marc Augier (Francouz, původně LVF)
SS-Obersturmbannführer Erich Klopp (Němec)
Untersturmführer Büler (Švýcar)
Divizní lékař: Obersturmbannführer Dr. Bonnefoy (původně Sturmbrigade).
Obersturmbannführer Mayol De Lupé (vojenský kněz Cizinecké legie, kaplan LVF, 63 let).
Obersturmbannführer Albert Verney (vojenský kněz, původně LVF. Veterán východní fronty 1941).

57. Infanterie Regiment:
Velitel: Haptsturmführer De Bourmont (původně Militia, zabit v boji)
I Battailon: Hauptsturmführer Henri Fenet (Stumbrigade)
1. Kompanie: Obersturmbannführer Brazier
2. Kompanie: Obersturmbannführer Ivan Bartholomé (veterán WWI, zemřel 1999)
3. Kompanie: Obersturmbannführer Counil (Stumbrigade)
4. Schwere Kompanie: Obersturmbannführer Couvreur (Stumbrigade)
II Battailon: Hauptsturmführer Obitz (LVF)
Artillerie Kompanie: kapitán Roy (původně Vichystická koloniální armáda, ponechal si francouzskou hodnost a nebyl v Bad Tölz).

58. Infanterie Regiment:
Velitel: Sturmbannführer Emile Raybaud (Militia)
Staff Kompanie: Dr. de Perricot
I Battailon: Hauptsturmführer Monneuse (Millitia)
II Battailon: Hauptsturmführer Berret (LVF, veterán zimních bojů v Rusku 1941).
5. Kompanie: Hauptscharführer Walther (LVF, veterán zimních bojů v Rusku 1941).
6. Kompanie: Hauptscharführer Pierre Rostaing (Francouzská koloniální armáda, bojoval s Finy v Zimní válce 1939, LVF, zemřel 1999).
Wachkompanie: SS-Obersturmbannführer Weber (Němec)

Výcvik byl ukončen v únoru 1945, kdy byla divize vržena na východní frontu. 24. února 1945 přijela 33. SS Charlemagne (přidělená k Heeresgruppe Weichsel) do železniční stanice Hammerstein v Pomořanech, kde byla v tomto zranitelném okamžiku napadena tanky 1. běloruského frontu. Dva pěší pluky bez divizní podpory zničily během čtyř dnů 50 sovětských tanků. V Neustettinu Kampfgruppe (300 mužů) pod velením Obersturmbannführera Auphana (LVF) a odolávala Rusům 12 hodin. Poté divize ustupovala na pobřeží Baltu u Kolbergu, kterého dosáhla bez vozidel a těžkých vozidel a byla evakuována do Dánska. Divize byla reorganizována 2.3.1945. Nová organizace byla následující:
- Marschregiment, Sturmbannführer Raybaud
- Ersatz Regiment, Hauptsturmführer de Bourmont
- 2 Sturmbataliony, Hauptsturmführer Fenet a Bassompierre
3. a 4.3. tyto jednotky bránily Korlin spolu s holandskými a lotyšskými SS. Sověti je obklíčili a Bassompierre byl zajat Sověty – později byl v roce 1948 popraven gaullisty. Zbytky jednotek pod velením Krukenberga měly rozkaz prorážet nyní z obklíčení, v noci postupovat a ve dne odpočívat. Puaud tento rozkaz zrušil a chtěl využít husté mlhy pro ústup z oblasti. V 9:00 se však mlha zvedla a jednotka stála proti velké skupině sovětských tanků, které na ně zaútočily. Bez těžkých zbraní utrpěli SS těžké ztráty, přes 500 mrtvých včetně Oberführera Puauda. Zbytek se rozdělil do malých skupin a prchal všemi směry. Někteří byli zajati Sověty, ale jiní ustoupili na západ s kolonami civilistů. Mnoho žen v této koloně vzalo zbraně od mrtvých a bojovala spolu s SS. Příslušník této jednotky Gilbert Gilles vzpomíná: "...přišli jsme k malému srázu, kde nás očekával krutý pohled. Byly zde stovky těl žen a dětí. Kolona uprchlíků, překvapená sovětským příjezdem. Nehybně jsme se dívali na tyto zmrzačené a nahé mrtvoly. Tyto ženy byly znásilňovány před jedním nebo dvěma dny vítězi. Pak byly podřezány a rozpárány Mongoly, Kirgizy a dalšími sovětskými Asiaty." 10.3.1945 dosáhli francouzští SS Odru a překročili ji po pontonovém mostu a tak prolomili obklíčení. Před vstupem do Swinemünde se zformovali a pochodovali zpívaje germánské písně SS. Německý Stadtkommandant je viděl a byl šokován. Ptal se adjutanta: "Kdo jsou tito muži?" "Francouzští dobrovolníci z divize Charlemagne" odpověděl. "To je poprvé, kdy v tomto roce vidím vojáky, kteří vypadají jako vojáci!" odpověděl generál. Krukenberg přeskupil své vojáky v Neustrelitzu, kde bylo asi 1.100 mužů bylo doplněno a reformováno. Na počátku dubna 1945 Divisions-Inspektor SS-Brigadeführer Dr. Krukenberg dostal od svých francouzských granátníků slib věrnosti. Pro pokračování výcviku bylo vybráno asi 700 mužů. V tuto dobu došlo na rozkaz SS-FHA (SS-Führungshauptamt) AmtII k reorganizaci francouzského kontingentu. Byly zformovány tyto podpůrné jednotky: spojovací četa, ženijní četa a opravárenská sekce, z bojových jednotek byly vytvořeny tři prapory pluku pěchoty nazvaného Waffen Grenadier Regiment der SS Charlemagne, se dvěma Bataillony typu 1945 (57. a 58.) a jedním těžkým podpůrným Bataillonem složeným z protitankové roty, Jagdpanzer roty, protiletadlové roty – vybavení bylo k dispozici. 400 mužů, kteří nechtěli dál bojovat, bylo seskupeno do Baubataillonu a zaměstnáno na opevněních. Z 23. na 24. dubna 1945 obdržela jednotka urgentní telegram z Reichkanzlei v Berlíně: "Charlemagne Division bude okamžitě přesunuta do Berlína, A.H." SS-Brigadeführer Krukenberg okamžitě vytvořil Sturmbataillon z částí k boji připravených 57. Grenadier Bataillonu a 6. Kompanie z 58. Grenadier Bataillonu (velitel Waffen Hauptscharführer Rostaing, byla k ní přidělena divizní Kampfschule pod SS-Obersturmführer Weberem). Tato skupina odjela do Berlína ve dvou lehkých vozidlech a 9 nákladních autech. Pro obtíže při cestě dvě nákladní auta s posádkami cíle nedosáhla a 300 - 330 mužů dosáhlo předměstí Nauen chvilku před sovětským obklíčením města. Dosáhli Reichssportsfeldu v Charlottenburgu, kde se přeskupili a doplnila zásobami Luftwaffe. Krukenberg odjel autem do Reichskanzlei pro další rozkazy. Jednotka byla reorganizována do štábu pod velením Waffen-Hauptsturmführer Henri Joseph Feneta se 4 střeleckými rotami, každá 60 - 70 mužů. Přesunuli se na východ do čtvrti Neukölln během neustálého sovětského ostřelování, kde byli Fenet a jeho muži přiděleni k 11. SS Division Nordland, kde převzal velení SS-Brigadeführer Krukenberg (na přímý rozkaz velitele Berlína Weidlinga). Zapojili se do bojů okamžitě po příchodu. Bojovali v krvavém protiútoku u Hasenheide a Tempelhofu, podporováni zbývajícími Sturmgeschütze a Tiger II z schwere SS-Panzer  Abteilung 503 se připojili k SS-Panzer Regiment 11 Hermann von Salza, stáhli se přes kanál Landwehr a přes čtvrť Kreuzberg se probojovali do středu města. Zde ve stanici metra, kousek od Hitlerova bunkru, Krukenberg ustavil velení Nordland Division v troskách trolejbusu. Do 29.4. zničili 60 sovětských tanků a Železným křížem I. třídy byl vyznamenáni Rostaing a Roger-Brunet za zničení 4 tanků Panzerfaustem. Sověti nyní používali minomety 120 mm a situace se natolik zhoršila, že s Francouzi bojovali jako pěchota vysocí důstojníci SIPO a SD. Téměř všichni důstojníci byli zajati nebo zabiti. Jedním ze zajatých byl Unterscharführer Roger-Brunet, který byl v čele kolony zajatců, která byla napadena palbou opilých sovětských strážných. Když sovětští strážní uviděli jeho výložky, okamžitě ho zastřelili. Francouzi v ruinách města zničili řadu sovětských tanků a pokračovali v obranných bojích na Leipzigerstrasse, okolo Luftfahrtsministeria a Potsdamerplatz do rozkazu ke kapitulaci generála Weidlinga z 2. května 1945, kdy se asi 30 přeživších Francouzů vzdalo Sovětům nedaleko Potsdamské stanice. Izolované skupiny z divize Charlemagne byly stále v Pomořanech a neúspěšně se pokoušely prorazit z obklíčení. Zde se ocitla také jedna malá jednotka spolu s jednotkou Heer Sturmgeschütze. Spolu s francouzskými SS jako Panzergrenadiery útočili na sovětské jednotky rabující německé farmy. Překvapili sovětská vojska a žili z ukořistěných zásob. Flak Battalion, který byl zformován v Mnichově, byl použit k obraně města proti americkým jednotkám. Byla to jediná jednotka Charlemagne, bojující proti západním spojencům. Další zajímavostí je, že u Charlemagne Division bojovali tři francouzští Kanaďané a 17-ti letý Vietnamec, který původně působil jako kulometčík u LVF.

Masakr v Bad-Reichenhallu:

7.5.1945 bylo 13 zraněných francouzských SS umístěných v nemocnici zajato Svobodnými Francouzi z 2. French Armoured Division. Generál Leclerc se jich zeptal, proč nosí německé uniformy. Jeden z nich odpověděl "Ze stejného důvodu, z jakého nosíte americkou". Po této odpovědi nařídil Leclerc jejich popravu bez soudu. Jeden z francouzských SS byl synem francouzského důstojníka a Leclercova přítele. Ten jediný nebyl zastřelen a byl poslán svému otci. Jen čtyři z těchto mužů byli identifikováni:

poručík Briffaunt (LVF, nebyl zařazen do Charlamagne, protože byl v nemocnici)
Untersturmführer Krotoff (Sturmbrigade)
Schütze Payras
Schütze Robert (oba během palby volali "Viva La France" dle svědectví divizního kaplana Fouqueta)

Jejich těla byla pohřbena na hřbitově St. Zeno v Bad-Reichenhallu.

7.1941: 7.: Vůdci různých francouzských pravicových stran se setkávají v hotelu Majestic v Paříži, aby prodiskutovali německou invazi do Sovětského svazu. Setkání podpořilo německou invazi a ustavilo organizaci Légion des Voluntaires Français contre les Bolchévisme (LVF). LVF měli sloužit v německé armádě v boji proti Sovětskému svazu, Němci akceptovali jejich nabídku.
8.1941: 13.400 Francouzů se dobrovolně přihlásilo do LVF, ale jen 5.800 bylo přijato. Dobrovolníci mohou nosit uniformy francouzské armády, když jsou ve Francii, ale mimo Francii německé uniformy.
20.: Francouzský plukovník Roger Labonne se stává velitelem LVF.
27.: LVF obdržel první bojovou standardu při slavnosti ve Versailles.
9.1941: 4.: 828 LVF dobrovolníků opouští Francii a odjíždí do výcvikového tábora v Debici, Polsko.
10.1941: LVF síla: 2.271 mužů, 181 důstojníků plus a německý styčný štáb 35 vojáků, 2 prapory LVF pojmenovány Infanterie Regiment 638 (Roger Labonne?)
11.1941: Infanterie Regiment 638 (LVF) je poslán k Moskvě, kde se stává částí 7. Infanterie Division. Regiment je okamžitě postižen ruskou zimou a sovětským protiútokem. Síla LVF klesá na polovinu.
12.1941: Regiment 638 obdržel další kontingent 1.400 dobrovolníků, kteří byli vysláni do Debice k zformování třetího praporu.
1.1942: LVF II. Battalion zničen sovětskou zimní protiofenzívou.
3.1942: LVF velitel Labonne odvolán z velení, jednotka se stahuje z fronty. Velitel I. Battalionu je Major Lacroix, III. Battalionu Major Demessine.
5.1942: LVF se zúčastňuje protipartyzánských akcí v Rusku jako součást několika zajišťovacích praporů.
6.1942: LVF III. Battalion utrpěl těžké ztráty v protipartyzánských operacích, Volost. LVF I. Battalion slouží jako část 286. Sicherungs Division u Smolenska.
28.: Francouzský kolaborantský vůdce Pierre Laval přiděluje Raymondu Lachalovi velení La Légion Tricolore, jednotky určené být následovníkem LVF. Legionáři budou nosit francouzské uniformy, francouzská vyznamenání a La Légion Tricolore bude financován Ministerstvem války ve Vichy. LVF byl pěší jednotkou, La Légion Tricolore měl být kombinovaný, velitelem je General Galy.
7.1942: 12.: Joseph Darnard, vichystický generální inspektor legionářských jednotek při slavnostní ceremonii vyhlašuje, že La Légion Tricolore bude sloužit na straně Osy v Evropě a Africe.
8.1942: 28.: Ceremonie k formální inauguraci La Légion Tricolore; účastní se též admirál Darlan a německý velvyslanec ve Francii Otto Abetz.
10.1942: 638. Infanterie Regiment (LVF) bojuje proti partyzánům, Beresino-Cerven.
12.1942: 28.: Hitler, nespokojen s francouzským financováním La Légion Tricolore, přikazuje jednotku rozpustit. RFSS Himmler nabízí Hitlerovi zformování dobrovolnické francouzské jednotky Waffen-SS s názvem Gobineau nebo Charlemagne.
1.1943: Waffen-SS zakládají náborovou kancelář v Paříži.
3. – 5.1943: Protipartyzánské operace jako rozdělené bataliony.(?)
6.1943: LVF I. a III. Battalion se spojují v 286. Sicherungs Division, II. Battalion obnoven. Velitelem LVF je nyní Colonel Eduard Puaud, dříve důstojník Cizinecké legie.
7.1943: 23.: Premiér Vichy Laval autorizuje vstup francouzských dobrovolníků do SS, s podmínkou, že a) nebudou bojovat ve Francii, b) nebudou bojovat prot francouzským jednotkám, c) při demobilizaci budou odzbrojeni. Ministr propagandy Vichy Paul Marion ustavuje Výbor přátel Waffen-SS.
8.1943: Legion je podřízen Waffen-SS jako Französische SS-Freiwilligen-Grenadier-Regiment. Ačkoliv je toto datum potvrzeno, některé prameny uvádějí, že LVF existuje jako samostatná jednotka do 9.1944.
27.: Ceremonie k 2. výročí LVF v Hotelu invalidů v Paříži. Státní sekretář Vichy General Bridoux, předává LVF novou standartu.
11.1943: 30 francouzských důstojníků a 100 poddůstojníků ke posláno do Německa do důstojnické školy Waffen-SS (Bad Tölz pro důstojníky, Posen pro poddůstojníky).
1.1944: Französische SS-Freiwilligen-Grenadier-Regiment reformován, boje na frontě a proti partyzánům v Rusku.
2.1944: LVF protipartyzánské operace?
6.1944: 22.: Operace Bagration, sovětská letní ofenzíva v Bělorusku. Französische SS-Freiwilligen-Grenadier-Regiment v obranných bojích.
7.1944: Jednotka utrpěla těžké ztráty, stažena do Čech. 
18.: Jednotka rozšířena na Französische SS-Freiwilligen-Sturmbrigade Charlemagne a podřízena 18. SS Horst Wessel v Haliči.
8.1944: 10.: Těžké boje Sanok/Visloka v maďarských Karpatech. 15 z 18 důstojníků a 130 mužů zabito, 660 zraněno. Jednotka přesunuta do Schwarnegast, východní Prusko, 800 francouzských dobrovolníků posláno do Alsaska jako SS-Freiwilligen Strumbrigade
9.1944: Grenadier Infanterie Regiment 638 (LVF) oficiálně rozpuštěn a vojáci přesunuti do SS Sturmbrigade. Jednotka přestavěna ve Wildfleckenu u Frankfurt-am-Main. Začleněno více jednotek včetně původních příslušníků brigády, policistů, Milice (2.500), Kriegsmarine (1.000), NSKK a 2.000 členů Organization Todt. Síla jednotky 7.500 mužů. Jednotka přejmenována na Waffen-Grenadier-Brigade der SS Charlemagne (französische Nr.1). Vichysté a další kolaboranti ustupují z Francie a vytvářejí exilovou vládu ve Württembergu.
10. – 11.1944: Výcvik, Wildflecken.
2.1945: 2.: Divize zformována ve Wildfleckenu?, z Waffen-Grenadier-Brigade der SS Charlemagne. Převzala číslo 33 po zničené 33. Waffen Kavallerie Division der SS (ungarische Nr. 3).  Flak Kompanie umístěna k obraně letiště u Fuldy, síla divize 7.500, velitel Division-Inspektor Krukenberg.
17.: Divize opustila Wildflecken železnicí do Pomořan.
22.: SS-Waffen-Grenadier-Regiment 57 vyložena ve Štětínu, nálet sovětských letadel. 
25.: Přesun do Hammersteinu, Pomořany přímo do středu masivního sovětského útoku (2 tankové sbory a 10 divizí!). Divize rozdělena do tří skupin: první velel Krukenberg, bojovala na baltském pobřeží a byla evakuována do Dánska, poté poslána k doplnění do Neustrelitzu v Meklenbursku. Druhá a třetí skupina, kterým velel Waffen-Oberführer Edgar Puaud byly zničeny. 
26.: Divizní čestná gardová rota zničila 18 sovětských tanků u Elsenau; Sověti okupují Hammerstein.
28.: Zbytky divize ustupují 80 km k Belgardu.
3.1945: Divize reformována v Meklenbergu, zůstalo jen 1.100 mužů.
3.: Obranné pozice Körlin.
4.: Sověti okupují Körlin, divize obklíčena.
6.: Francouzi prorážejí sovětské obklíčení.
25.: 2.000 vojáků z Charlemagne se přeskupuje v Neusterlitz.
29.: 1.200 vojáků Charlemagne pod vedením Švýcara Obersturmbannführera Hersche posláno do Wildfleckenu k reformování divize.
4.1945: Divisions-Inspektor SS-Brigadeführer dr. Krukenberg vyjímá 400 Francouzů ze služby. Dalších 400 mužů nechce dál bojovat a jsou přiděleni ke stavebnímu praporu pod velením Sturmbannführer Boudet-Gheusiho. Pluk je snížen na Sturmbattalion. Zbytky Regiment 58 (300 mužů) se stávají Kampfbattalion 58.
23.: Zbytek divize poslán do bitvy o Berlín jako Sturmbattalion Charlemagne nebo Kampfgruppe Charlemagne, velitel Fenet, získávají vynikající reputaci při ničení tanků a díky několika protiútokům u Tempelhofu a Hasenheide, podporováni schwere SS Panzer Abteilung 503.
25.: Kampfbattalion 58 poslán na Odru, přidělen 7. Luftland Division? stáhl se na Západ a vzdal se Britům.
5.1945: 2.: 30 Francouzů se vzdalo Sovětům u stanice Potsdamer, stavební prapor se vzdal Britům. Někteří příslušníci jednotky byli popraveni po válce Francouzi.