2. SS Panzer Division Das Reich

 
Pěchota Das Reich v boji proti Rusům, červenec 1941.
 

SS Verfügungstruppe                                        9.1939 – 10.1939
SS Division Verfügungstruppe                            10.1939 – 4.1940
SS Division Deutschland                                   4.1940 – 12.1940
SS Division (mot) Reich                                    12.1940 – 5.1942
SS Division (mot) Das Reich                              5.1942 – 11.1942
SS Panzergrenadier Division Das Reich              11.1942 – 10.1943
2. SS Panzer Division Das Reich                       10.1943 – 5.1945

Velitel
SS-Obergruppenführer Paul Hausser                       19.10.1939 - 14.10.1941
SS-Brigadeführer Wilhelm Bittrich                           14.10.1941 - 31.12.1941
SS-Brigadeführer Matthias Kleinheisterkamp            1.1.1942 - 1.4.1942
SS-Gruppenführer Georg Keppler                            1.4.1942 - 15.2.1943
SS-Oberführer Herbert Ernst Vahl                           15.2.1943 - 18.3.1943
SS-Standartenführer Kurt Brasack                          18.3.1943 - 3.4.1943
SS-Gruppenführer Walter Krüger                             3.4.1943 - 1.11.1943
SS-Brigadeführer Heinz Lammerding                       1.11.1943 - 26.7.1944
SS-Obersturmbannführer Christian Tychsen             26.7.1944 - 28.7.1944
SS-Standartenführer Otto Baum                              28.7.1944 - 23.10.1944
SS-Brigadeführer Heinz Lammerding                       23.10.1944 - 20.1.1945
SS-Standartenführer Karl Kreutz                             20.1.1945 - 4.2.1945
SS-Gruppenführer Werner Ostendorff                       4.2.1945 - 9.3.1945
SS-Standartenführer Rudolf Lehmann                      9.3.1945 - 13.4.1945
SS-Standartenfürher Karl Kreutz                             13.4.1945 - 8.5.1945

Náčelník štábu
SS-Standartenführer Werner Ostendorff                   1.4.1940 – 31.5.1942
SS-Obersturmbannführer Max Schultz                    31.5.1942 – 22.5.1943
SS-Obersturmbannführer Georg Maier                     23.5.1943 – 6.1943
SS-Obersturmbannführer Peter Sommer                 20.6.1943 – 17.1.1944
SS-Obersturmbannführer Albert Stückler                18.1.1944 – 2.1945
SS-Sturmbannführer Reinhardt Wörner                   1.3.1945 – 3.1945
SS-Sturmbannführer Ralf Riemann                         3.1945 – 30.4.1945
Major Joachim Schiller                                          1.5.1945 – 8.5.1945 

 

Waffen-SS Panzer Division Das Reich byla nejsilnější německou divizí, jedna z "klasických" SS divizí. Původně známá jako SS-Verfüngstruppen (SS-VT) nebo jednotka pro "speciální účely", SS-VT divize byla složena z několika polovojenských praporů SS zkombinovaných v letech 1935 až 1938. V té době nebyl účel SS-VT jasně specifikován, protože obrana státu byla v rukou armády. SS-VT byla pro Himmlera zárukou pokračujícího růstu SS. 

SS-VT je vytvořena proto jít do pole, jít do války. Pokud označím totálním úkolem SS spolu s policií..jako garanta vnitřní bezpečnosti Německa, poté je potřeba použít tuto část SS, tento Führerkorps, na frontě.
- RFSS Himmler, listopad 1938

Podobně jako u Leibstandarte, vojáci SS-VT odpovídali nacistickým ideálům arijské rasy a brali svoji roli velmi vážně. Jako rasové, ideologické a vojenské elitě, Himmler očekával od SSVT velké činy – a oni více než splnili jeho přání. Das Reich okamžitě získala reputaci za statečnost a zúčastnila se téměř všech hlavních německých ofenzív války, s výjimkou Norska a severní Afriky. Byla jedinou divizí SS, která se v listopadu 1941 zúčastnila útoku na Moskvu. Neustále rozšiřována a vybavována lepší výzbrojí, Das Reich prodělala největší tažení historie. Ale reputace divize byla pokažena válečnými zločiny a krutostmi. Spolu s divizí Wiking měla tato divize největší reputaci ze všech hlavních bojových uskupení během války. Bojovala extrémně dobře pod nejlepšími a energickými veliteli, které Německo mělo. Muži jako Paul Hausser, který byl tvůrcem formací Waffen-SS a velitelem divize na počátku války, Fritz Klingenberg, Werner Ostendorff a Otto Weidinger byli nejlepšími veliteli, kteří stáli za úspěchy této divize. Na východní frontě získala vynikající reputaci a velitelé Rudé armády byli též zaujati výkony divize, účastnící se průniku na Moskvu a obranné bitvy pod Moskvou, znovudobytí Charkova a bitvy u Kursku. Na Západě bojovali se Spojenci v Ardenách a nakonec u Budapešti. Logicky by tato divize měla mít číslo 1, protože byla první divizí SS. Ale když se stal pluk Leibstandarte SS "Adolf Hitler" divizí, získala tato strážní formace číslo 1. U vzniku 2. SS Division byla potřeba NSDAP získat absolutně politicky loajální formaci pro podporu policie a proti případnému převratu proti Hitlerovi. Její původ je ve formaci SS Standarte "Deutschland", která byla vytvořena z bavorských Allgemeine SS a policejních jednotek. Druhá Standarte "Germania" byla zformována v srpnu následujícího roku pod velením Wilhelma Bittricha a třetí "Der Führer" byla zformován ve Vídni v březnu 1938. "Deutschland" a "Germania" byly rozšířeny do velikosti pluku se třemi prapory pro službu u SS-VT. SS-VT měla vlastní generální štáb pod velením Paula Haussera. Ten vytvořil v říjnu 1939 motorizovanou SS Verfügungs Division, soustředěním polovojenských policejních jednotek SS. Ještě předtím se zúčastnily malé jednotky ze tří Standarte invaze do Polska, Deutschland jako část Kampfgruppe Kempf, Germania jako část 14. Armee a zbytek jako část 3. Armee. Formálně divize SS neexistovaly do října 1939, ačkoliv se SS-VT zúčastnily polského tažení. V červenci 1939 se OKH rozhodlo vytvořit unikátní jednotku během příprav útoku na Polsko. Tato jednotka byla oficiálně nazvána Ost Preussen Panzer Abteilung a velitelem byl určen Generalmajor Werner Kempf. Kempf byl původně velitelem 4. Panzer Brigade a po převzetí jednotky byla tato nazvána Panzer Division Kempf. Spolu s Kempfem další příslušníci 4. Panzer Brigade (která byla rozpuštěna) vytvořili jádro štábu nové divize. Štáb měl základnu ve výcvikové oblasti Stablak, jižně od Königsbergu ve východním Prusku a připravoval se na příchod zbytku divize. Panzer Division Kempf byla první divize Heer složená z jednotek Heer a Waffen SS. Pod velení divize spadaly následující jednotky (všechny jednotky SS byly z SS-VT):

  1. 7. Panzer Regiment

  2. SS Regiment "Deutschland"

  3. SS Artillerie Regiment

  4. SS Nachrichten Battalion

  5. II/47. schwere Artillerie Battalion

  6. 505. Pionier Battalion

  7. SS Aufklärungs Battalion

  8. 2. Kompanie SS Flak MG Battalion

25. července 1939 jednotky SS-Verfügungstruppe přijely železnicí a loděmi do Štětínu a Königsbergu. Nezávisle na jednotkách SS-VT, 7. Panzer Regiment (který byl předtím částí 4. Panzer Brigade) byl přepraven loděmi do Königsbergu a přijel do oblasti nedaleko Zintenu. "Oficiálně" německá vláda vysvětlovala přesun velkého množství jednotek do východního Pruska jako účast Wehrmachtu na oslavách v Tannenbergu. Ty byly pořádány na paměť Hindenburgova vítězství v bitvě u Tannenberg během 1. světové války. Byl vybudován velký památník v místech, kde byly uloženy ostatky Hindenburga a jeho ženy. Navzdory faktu, že Panzer Division Kempf byla strukturována jako regulérní Heer Panzer Division, byla to ve skutečnosti posílená Panzer Brigade. Panzer Kempf měla jen jeden pluk motorizované pěchoty (oproti běžným dvěma). Navíc měla málo terénních vozidel, s výjimkou 7. Panzer Regiment a SS-Aufklärungs Battalion. Ačkoliv byla tato jednotka experimentem, stala se předobrazem prvních divizí SS. Aby odhalil potenciál pro další expanzi Waffen SS, SS-Gruppenführer Paul Hausser byl přidělen jako pozorovatel k jednotce během jejích operací v Polsku. Během srpna byli vojáci Panzer Division Kempf zaměstnáni při manévrech a žňové pomoci místnímu obyvatelstvu. Ve stejnou dobu pokračovaly přípravy na Tannenbergské slavnosti. Tyto přípravy byly určeny k zakrytí příprav na invazi do Polska. 19. srpna byla Panzer Division Kempf, spolu s 61. a 11. Infanterie Division přiděleny k I. Armee Korps. Výsledkem bylo, že se divize přemístila k hranicím Polska. Vzdor stoupajícímu napětí mezi Německem a Polskem se divize stále připravovala na přehlídku v Tannenbergu. 24. srpna se však plánovaná přehlídka nekonala a divize se přesunula jižně ke Komusinskému lesu u Neidenbergu, podél hranice. Velitelé pluků a praporů a jejich adjutanti prozkoumali oblast nasazení divize. Po ztroskotání rozhovorů 25. srpna se divize přesunula do výchozích prostor s ostatními jednotkami I. Armee Korps. Rozkaz k útoku přišel brzy poté, na 6:00. Po setmění se jednotky "Deutschland" rozvinuly podél hranice. Ve stejnou dobu začalo divizní dělostřelectvo zaměřovat své baterie pro podporu ranního útoku. Panzer Division Kempf obsadila nejjižnější pozice ve východním Prusku, přímo proti silnému systému polských bunkrů, známému jako "pozice Mlawa". V posledních chvílích byl rozkaz k útoku zrušen. Bohužel nebyl dodán všem částem "Deutschland" včas. Průzkumná patrola z 9./Deutschland pronikla několik kilometrů přes hranici. Vrátila se bez výstřelu, aniž by ji nepřítel zpozoroval. Do 9:00 byly všechny jednotky staženy ve shromažďovacích pozicích.  "Falešný start" byl v několika ohledech dobrou lekcí a bylo zřejmé, že polská vojska nečekají přímo na hranici a že prvním bodem odporu bude pravděpodobně až pozice Mlawa. Po návratu byly jednotky I. Armee Korps staženy z polských hranic a přeloženy na původní velitelské stanoviště u Neidenburgu. Rozhovory konečně ztroskotaly 30. srpna a jednotky Panzer Division Kempf a I. Armee Korps se opět připravily na útok na Polsko. Setkání velitelů pluků se konalo v Neidenburgu. K úžasu shromážděných důstojníků vydal Generalmajor Kempf příkaz "zpět do starých pozic". To bylo v rozporu s pravidly válčení, obsadit staré pozice, protože mohly být mezitím odhaleny nepřítelem. Přesto muži z SS Regiment "Deutschland" obsadili své původní pozice a čekali na další.  Útok byl stanoven na 4:45 1. září a tento rozkaz již nebyl odvolán. Po polském tažení byly tyto jednotky odeslány do východního Pruska k zformování do plně vybavené divize. Nová divize se zúčastnila invaze do Holandska a pod velením X. Korpsu bojovala velmi dobře. Divize byla stažena, prošla Belgií a bojovala u Arrasu jako část von Kleistovi Panzergruppe a čelila britskému tankovému útoku, přestože sama tanky vybavena nebyla. Přesto tento útok odrazila a zajišťovala linii proti spojeneckému útoku na západ z Belgie. Poslední bitvu absolvovala u Maginotovy linie, když bojovala s francouzskými jednotkami, které chtěli ustoupit z pevností. Poté byl pluk Germania přesunut k jiným jednotkám SS, aby vytvořily z etnických Němců z okupovaných území divizi Wiking. SS-VT byla posílena praporem z divize Totenkopf a pojmenování Deutschland bylo změněno, aby se nepletlo s armádní divizí Grossdeutschland, na "Reich". Dalším bojištěm divize byla Jugoslávie, kde SS-Hauptsturmführer Klingenberg úspěšně dobyl Bělehrad. 11. dubna byly Klingenbergovi úkoly obsadit a zabezpečit některé cesty a mosty a čekat na příchod posil. Silné deště znemožnily průjezd silnicemi a mosty byly zničeny ustupující jugoslávskou armádou. Německé tanky potřebovaly k dalšímu postupu masivní podporu ženistů. Když uviděl za řekou Dunají město Bělehrad, rozhodl se Klingenberg město obsadit, protože tam byl zmatek způsobený bombardováním. Klingenberg měl jen 24 hodin do dalšího hlášení nadřízeným a toto rozhodnutí mu vyneslo Rytířský kříž. Klingenberg uviděl šanci k průzkumu okolí města, když jeho muži odhalili motorový přívoz přes Dunaj. Vzal s sebou poddůstojníka a dva vojáky a překročili řeku. Výlet byl nebezpečný, protože stále pršelo a sněžilo. Po přechodu řeky poslal Klingenberg dva muže zpět, aby převezli zbytek jednotky. Při další cestě narazil člun na překážku a začal se potápět. Tak zůstal Klingenberg na protějším břehu jen se šesti muži a omezenými zásobami střeliva. Klingenberg a jeho muži pokračovali po hlavní silnici a potkali několik britských nákladních aut a autobusů obsazených jugoslávskými vojáky. Zajali tato vozidla a vojáky spolu s německým turistou, který zde byl uvězněn. Klingenberg použil turistu jako překladatele. SS-mani pokračovali za pomoci zajatců a ukořistěných uniforem v cestě k dalším nepřátelským bodům. Po vstupu na předměstí se němečtí vojáci střetli dvakrát v přestřelkách s Jugoslávci. Po vítězném boji pronikli Němci do města, aniž by se setkali s odporem. Konečně dojeli do centra města se svými zajatci a německým turistou. Byli v srdci města a žádný z nich nebyl zraněn. Vojáci SS žasli, že na ně ve městě nikdo nezaútočil. Občané chodili do obchodů jako by se nic nedělo. Klingenberg rozkázal svému poddůstojníkovi vyvěsit německou vlajku v 17:00, 12. dubna. Svým mužům přikázal hlídkovat ve městě, aby občané měli dojem, že obsadili město. Po několika hodinách vyhledali Klingenberga starosta a jeho úředníci a ptali se ho, co chce. Klingenberg informoval starostu, že je velitelem kontrolního týmu několika SS tankových divizí. Klingenberg prohlásil, že nemá rádio, aby informoval Luftwaffe, že se město vzdalo, aby ukončilo bombardování a též, aby tanky ušetřily město při útoku. Starosta neprohlédl lest a vyhlásil kapitulaci města. Jugoslávská armáda a policie souhlasila se složením zbraní výměnou za to, že Němci nebudou pokračovat v dalším útoku. Jugoslávští vojáci složili zbraně v centru města pod dohledem starosty. Klingenberg rozkázal těmto vojákům, nyní zajatcům, aby se ubytovali ve čtyřech hotelech a vyčkali příchodu německých jednotek. Klingenberg a jeho šest vojáků zajali 1.300 nepřátel a město s 200.000 obyvateli bez výstřelu. Jugoslávští vojáci vně města, kteří nevěděli co se stalo a přijeli do města, byli svými nadřízenými vyzváni ke kapitulaci. Další den, 13. dubna, přijel zbytek Klingenbergových vojáků a našli zde svého velitele, který dobyl město se šesti muži. Později v noci dorazily do města hlavní síly divize "Das Reich", očekávající těžké boje. Nevšímali si Klingenbergovi zprávy, protože ji považovali za nepřátelskou dezinformaci. Žasli, když našli Klingenberga a jeho muže v dobytém městě. Zbytek "Das Reich" dorazil v noci a zajistil město. Po krátkém odpočinku v Linci byla divize odeslána do Polska k účasti na invazi do Ruska jako část Guderianovi 2. Panzergruppe ve von Bockově Armee Gruppe Mitte. V den invaze byla Das Reich Division posílena praporem Sturmgeschütze a v kombinaci s 10. Panzer Division a částmi pluku Großdeutschland zformovala 2. Panzergruppe. Zúčastnila se několika úspěšných bojů jako obklíčení Sovětů v kapse Bialystok, dobytí Gorki a Jelni, kde zničila 50 ruských tanků a získala 1.100 zajatců. Ruský odpor byl stále silnější a Guderianova 2. Panzergruppe byla odvelena na jihozápad ke Gomelu, kde 2. Armee vedená Hothem obklíčila sovětské jednotky. Měla dobýt důležité komunikační centrum Roslavl, kde bojovala proti 4 ruským divizím a poté divize bojovala v obranných bojích u Jelni proti 11 ruským divizím, z toho 2 tankovým. Do 18.7. se 10. Panzer Division se svojí posílenou Panzer Brigade probojovala 10 km od Jelnji. Záložní část sboru, Infanterie Regiment Grossdeutschland, byl zaměstnán obnovenou bitvou v lesích u Cernjevky. Jednotky divize SS Reich byly zaměstnány vyčišťovací operací. Korps byl zapojen do bojů za vyčištění  zajištění území v hloubce 180 km. Korps přikázal 10. Panzer Division obsadit Jelnju a dobýt oblast Ugra. SS Division Reich poslala Kampfgruppe do Dorogobuži a zbytek divize zajištoval křižovaly mezi Baltutinem a Choslaviči. Infanterie Regiment Grossdeutschland dostal rozkaz bránit silný opěrný bod mezi vesnicemi Rjasna a Kaskova. Ráno 19.7. zahájily Aufklarungs Abteilung SS Division Reich a Regiment Der Fuhrer postup na Dorogobuž. Navzdory špatným cestám a tvrdému nepřátelskému odporu obsadil Aufklarungs Abteilung Matrenino v 9:00. Panzer Brigade, v boji s nepřátelským dělostřelectvem, dosáhla dvou belkých protitankových příkopů (2 km západně od Jelnji), které objela severně a dosáhla železniční stanice Jelnja v 11:00. Podle rozkazu Panzer Gruppe, bylo primárním cílem Korpsu dobytí Dorogobuži a překročení Dněpru západně od Svirklolutšje. Hlavní část SS Division Reich postupovala přímo na Svirklolutšje a záložní Kampfgruppe z 10. Panzer Division na Dorogobuž. Okamžitě se střetli s nepřáteli u Ivonina. Mezitím čelní části 10. Panzer Division Postupovaly dále na Jelnju a v tvrdých bojích vyčistily hořící město do 23:00. U Jelnji existovaly obranné pozice z bunkrů a hlubokých protitankových příkopů. Ty sahaly z Dorogobuži podél východního břehu Uši a Děsny na jih. 10. Panzer Division Měla prolomit tuto důležitou obrannou pozici použitím Panzer Brigade, která měla poslední zbytky paliva k rychlému útoku na tento silný bod. Kampfgruppe z SS Division Reich postupující na Svirkolutše dělala jen malé pokroky pro špatný stav cest. Proti lehkému odporu dosáhla Kampfgruppe Miljejeva koncem dne. S využitím nízké oblačnosti zaútočilo na postupující kolony poprvé nepřátelské letectvo. Velení Korpsu bylo umístěno severozápadně od křižovatky Prudki. 20.7. dostala 10. Panzer Division rozkaz vyčistit oblast Jelnji, zajistit linii Popovka – Pronino, Kljematinu a poslat Kampfgruppe k Dorogobuži. SS Division Reich dostala rozkaz ukořistit most přes Dněpr u Svirkoluče s Kampfgruppe a zabezpečit severní křídlo Korps směrem ke Smolensku. Divize vyslala jednotky k obsazení letiště Satalovka v sektoru Stomjat a zabezpečení oblasti jižně od Strigina a Baltutina. Posílený Regiment se přesunul do oblasti Dankovo – Prudki – Kiseljevka. Infanterie Regiment Grossdeutschland dostal rozkaz zabezpečit pravé křídlo Korpsu u Rjasni, Mstislavli a Kaskova do vyproštění 2. Armee a spojit se s 3. Panzer Division. Nepřítel zaútočil s úmyslem dobýt Jelnju s pěchotou a tanky, podporovanými těžkým dělostřelectvem. 10. Panzer Division útok úspěšně odrazila a způsobila nepříteli těžké ztráty. Kampfgruppe z SS Division Reich útočící na Svirkoluče se setkala se silným nepřátelským odporem v polních opevněních na východním břehu Uši a přesunula se na sever, kde očekávala menší odpor. Cesta se však zhoršila a byla nepoužitelná pro motorová vozidla. Bylo navíc zjištěno, že polní opevnění zasahují i na sever. Aby bylo zabezpečeno letiště Satalovka pro Luftwaffe a vytlačen nepřítel z oblasti Stomjat, SS Regiment Deutschland byl vyslán na cestu k Roslavli a SS Regiment 11 po obou stranách cesty k Chmaře. Nicméně stála nebyla obsazena oblast Stomjat pro silný nepřátelský odpor. Roztříštění síly Korpsu k různým úkolím a posilující se nepřítel způsobily, že Korps ve zprávě hlásil, že obsazení Svirkoluče, Dorogobuže a Račina nemůže být dosaženo bez vážného ohrožení obrany Jelnji. Mezitím obdržel Infanterie Regiment Grossdeutschland rozkaz zajistit zásobovací cesty do Jelnji. Jeho jednotky zabezpečily letiště Satalovka, aby byly uvolněny jednotky SS Division Reich. Během noci 20. – 21.7., rozhodla Panzer Gruppe, že nejdůležitější je držet Jelnju a blokovat předmostí u Svirkoluče a to zpozdilo útok na Dorogobuž. 21.7. byly po bojích v oblasti Stomjat SS Regiment Deutschland a 11 vystřídány Infanterie Regiment Grossdeutschland a přesunuti do oblasti Ivonino. Detailní průzkumná zpráva od Kampfgruppe u Svirkoluče ukázala, že úkol nemůže být splněn pro bahnité cesty. Postup pěšky na vzdálenost 40 km by neměl šanci na úspěch, protože by vojáci nemohli nést těžké zbraně. Poté co Panzergruppe zjistila situaci Korpsu, byl jako nejdůležitější úkol vybrán zajištění Jelnji. Nicméně OKH a Armee Gruppe požadovaly odříznout Svirkoluče k odříznutí cesty na Smolensk. Proto měla SS Division Reich poslat Battalion z Svirkoluče Kampfgruppe poslat co nejvíce na sever vyslat silnou hlídku z tohoto praporu k přerušení provozu na cestě Dorogobuž – Svirkoluče. Hlídka měla také zničit mosty, zejména jeden u Michajlovky. Jeden prapor měl zabezpečit cestu Dorogobuž – Jelnja v oblasti pahorku u Rošestva. Dalsí postup Aufklarungs Abteilung z SS Division Reich narazil na připravenou nepřátelskou obranu severně od Kusina, když postupoval odpoledne na sever. Další průzkum zjistil, že linie Dorogobuž – Svirkoluče  a pozice na řece Uša jsou obsazeny silnými nepřátelskými jednotkami s dělostřelectvem. Cesta Dorogobuž – Jelnja byla dosažena po krátkém boji praporem z SS Regiment Der Fuhrer a byla ustavena blokovací pozice na výšinách u Ušakova. Většina SS Division Reich byla soustředěna u Ivonina během zbytku dne. Během zbytku den zatlačila 10. Panzer Division nepřátele asi 4 km od Jelnji a odrazila večer nepřátelský útok. 22.7. byly obě divize zaměstnány útokem u Jelnji. 10. Panzer Division byla několikrát napadena v pozici u Jelnji během ranních hodin. Nepřátelské útoky byly odraženy s krvavými ztrátami a malé průlomy byly zlikvidovány protiútoky. Divize poté zaútočila na nepřátele a prolomila jeho obrannou linii a obsadila bunkry a dosáhla sektoru jihovýchodně od Jelnji. Lipnja byla dobyta ve 23:00. SS Division Reich zaútočila po levici 10. Panzer Division a po zlomení nepřátelského odporu, zejména na železničním náspu, pronikla přes těžkou dělostřelbu do oblasti Cemuty a dobyla kotu 125.6 v 21:00, když utrpěla těžké ztráty. Aufklarungs Abteilung SS Division Reich měl dosáhnout cestu Svirkoluče – Dorogobuž a dosáhl Saprudji navzdory nepřátelskému odporu a špatným cestám. Vesnice jižně od cesty byly opět obsazeny nepřítelem. Hlídky dosáhly cesty večer. Infanterie Regiment Grossdeutschland bránil proti nepřátelským útokům sektor Stomjat a oblast jižně odtud byla napadena Stukami. Luftwaffe útočila opakovaně na cíle východně od Jelnji a narušovala soustředění nepřátel a jeho baterie. Pionier Battalion 41 byl umístěn u Ušakova a ustavil zde severně od vsi obranu. Během ranních hodin zaútočilo na 10. Panzer Division opakovaně nepřátelské letectvo. Během odpoledne útočilo proti cestě východně od Jelnji. Velitelský post Korpsu byl u Strigina a předsunutý post u Jegorje. Během 23.7. pokračovaly divize v útocích a dosáhly linie Lipnja – Staraja – kota 125.6 – Kološino – Pronino – Kljematina – Matina – Semješina – Ušakova. Po dosažení obranné linie útočil nepřítel v kolonách proti Cemutam a Proninu a útoky byly odraženy s těžkými ztrátami pro nepřítele. Aufklarungs Abteilung SS Division Reich byl stažen severně od železniční stanice Glinka pro nepřátelskou převahu a tlak z různých směrů. Od 22.7. a zejména tento den, měla divize nedostatek munice, hlavně pro děla. V následujících dnech teda musela šetřit s municí. Na frontě proti Infanterie Regiment Grossdeutschland se nepřítel neustále posiloval a od rána pokračovaly útoky. Nepřátelské kolony útočily proti kulometné palbě. Nepřítel se pokusil obklíčit Infanterie Regiment Grossdeutschland postupem po křídlech. 24. až 26.7. nepřítel útoky opakoval proti slabým pozicím Korpsu s čerstvými jednotkami navzdory krvavým ztrátám. Pozice Korpsu měřily 50 km a byly obsazeny jen 14 prapory. Nepřátelské dělostřelectvo bylo silnější každým dnem. Utoky byly podporovány tanky. Došlo k několika malým průlomům. Navzdory tomu nebylo ztraceno žádné území a obě divize bojovaly statečně. Denně zničily mnoho tanků, např. 25.7. 78 tanků. Vojáci SS se překonávali ve statečnosti. Skočili na těžké ruské tanky, které nemohly být zničeny ani kanony 50 mm, stříleli z pistolí do průzoru a lili na tanky hořlavinu. Odpoledne 24.7. nepřítel prolomil linie Pionier Battalion 41 u Ušakova a severní okraj se ocitl v nebezpečí. Průlom byl odvrácen večer, pod osobním velením 1a SS Division Reich s poslední zálohou divize, ženisty SS. Situace Korpsu byla pro nedostatek záloh stále kritičtější. Nejefektivnější záloha, Panzer Brigade z 10. Panzer Division, nebyla mobilní pro nedostatek paliva. V noci 25 – 26.7. dostal Korps jako jedinou zálohu Gebirgs Pionier Battalion 85. Síla Infanterie Regiment Grossdeutschland, který byl pod neustálým nepřátelským tlakem a utrpěl těžké ztráty, stále klesala, protože 18. Panzer Division a 263. Infanterie Division jí nemohly pomoci pro jiné úkoly. Proti Dorogobuži útočila 17. Panzer Division a podpora Infanterie Regiment Grossdeutschland na 26.7. byla rozkazem z Panzergruppe zrušena. Ale 17. Panzer Division musela převzít zabezpečení levého křídla západně od Ušakova. 27. až 31.7. pokračovaly nepřátelské útoky a velmi silná dělostřelecká palba. Na frontě jedné roty dopadlo 200 nábojů, včetně nejtěžších kalibrů, v 5 minutových periodách. Vlastní dělostřelectvo nemohlo bojovat s nepřítelem pro nedostatek munice a tak nepřítel často přitáhl svá děla do přední linie a vedl přímou palbu na postavení pěchoty. Ruské útoky pěchoty a tanků byly bez větších obtíží odraženy. Konečně 27.7. byly první části Infanterie Regiment Grossdeutschland staženy jižně od letiště. Regiment byl umístěn po obou stranách Ušakova, horkého bodu severní fronty, během noci 29. – 30.7. byl stažen Gebirgs Pionier Battalion 85 do zálohy Korpsu po 2 dnech bojů u Ušakova. Během této a následujících dvou nocí byla Schutzen Brigade z 10. Panzer Division a 2 Battaliony z SS Division Reich byly staženy na jih a jihovýchod a vystřídány 268. Infanterie Division. Ale ani s touto divizí nebyla situace Korpsu jednodušší. Uvolněné části SS byly rozmístěny na zbytku fronty, která byla stále tenčí. 10. Panzer Division zůstala jako záloha na pravém křídle Korpsu. Na základě výslechu zajatců bylo jasné, že cílem nepřátel je dobytí Jelnji. Důležitá železnice Brjansk – Jelnja – Smolensk zůstala pro nepřítele velmi důležitá pro zásobování Smolenska. Nové divize útočily od rána do večera. Křídla byla nepřátelskými útoky zatlačována na západ. Bojová kvalita nepřátelské pěchoty byla nízká. Nasazení tanků nebylo efektivní. Přesto ale zůstal strach z nepřátelské dělostřelecké palby. 1. – 6.8. měl Korps držet Jelnju s 268. Infanterie Division, SS Division Reich a Infanterie Regiment Grossdeutschland. Dělostřelecká palba pokračovala v neztenčené síle. Ztráty mužstva i zbraní byly stále vážnější. Většinou byla síla rot 50 – 80 mužů. Dostupnost munice se stala lepší, ale stále neměla žádný účinek na nepřátelskou dělostřelbu. Jen díky podpoře Stuk bylo možno vyrovnak nedostatek dělostřelecké palby. 4.8. byla bojová síla Infanterie Regiment Grossdeutschland tak nízká, že průlom 4 km západně od Ušakova nemohl být odražen vlastní silou pluku. Regiment, stejně jako zálohy Korpsu, byl podřízen SS Division Reich a 5.8. byly přeskupeny pozice u Ušakova. Nepřátelské útoky byly odráženy za pomoci letectva. V noci 6. – 7.8. a 7. – 8.8. poskytla 15. Infanterie Division svá vozidla pro stažení Infanterie Regiment Grossdeutschland a SS Division Reich. Stažení proběhlo bez problémů, díky přípravě SS Division Reich. Většina divize SS Division Reich měla za sebou 18 dnů obrany proti stálým útokům a dělostřelecké palbě. Proti jednotkám útočilo v době 20.7. – 9.8. u Jelnji části 20 nepřátelských divizí. Z toho 7 bylo identifikováno, včetně 2 tankových divizí. Během té doby byly podporovány asi 50 bateriemi. Ztráty nepřítele činily 35.000 mužů. Po těchto bojích byla konečně stažena ke Smolensku k doplnění a odpočinku. Na začátku září 1941 Reich dobyla město Romny, ale 18. září ruský protiútok dvou čerstvých divizí s leteckou podporou získal město zpět, ale o pět dní později ho Reich za pomoci 4. Panzer Division opět získala. Později se zúčastnila bojů o Kyjev, kde 26. září Guderianova 2. Panzergruppe zajala pět ruských armád. Reich byla poté přidělena (spolu s Grossdeutschland a dalšími 4 Panzer Division) k útoku na Moskvu. 6. října nastoupila Reich na silnici Smolensk-Moskva k obklíčení hlavního města, ale počasí se změnilo a teploty klesly hluboko pod bod mrazu. Pluk Deutschland dobyl 9. října Gžatsk spolu se dvěma dalšími vesnicemi, které ukořistil pluk Der Führer, ale sovětské posily podnikly s leteckou podporou příští dva dny řadu útoků a Der Führer utrpěl těžké ztráty. Několik dalších dnů probíhaly těžké boje v okolí Možajska a vesnice Šulvelo byla dobyta 12. října, ale sovětské posily nakonec prorazily frontu u Možajska. Těžké boje pokračovaly a Der Führer dobyl vesnice Artemki a Borodino a důležitou křižovatku jihozápadně od Možajska. Reich pronikla až k Moskvě, kde však byla zastavena jednotkami ze Sibiře, ale bojovala dál  a obsadila ještě Michajlovskaju, Gračevo a Puškino, ale fronta se zastavila u Borosiva.  Během předchozích tří týdnů ztratila divize 7.000 mužů. V listopadu však zastavily další ofenzívu silné mrazy, kdy selhávaly motory a zamrzalo palivo tanků. V prosinci Žukov podnikl protiútok a dobyl území získané Němci při ofenzívě. Reich ztratila dalších 4.000 mužů a v březnu 1942 byla odeslána do Francie k přestavbě na Panzergrenadier Division. Některé pluky zůstaly v Rusku pod velením Wernera Ostendorffa. Ve Francii byla divize přejmenována na "Das Reich" a zúčastnila se pod velením SS-Gruppenführera Georga Kepplera obsazení Toulonu v listopadu 1942. Nově vybavená Panzer Division, spolu s 1. a 3. SS Panzer Division byla odeslána zpět do Ruska v lednu 1943 jako část Armee Gruppe Süd (Don). Po průniku do Charkova byl nový SS Panzer Korps pod velením Paula Haussera téměř obklíčen sovětskými jednotkami, když Hitler vydal rozkaz "Neustupovat!", ale Hausser ho neuposlechl a ustoupil z Charkova. Das Reich pochodovala 120 kilometrů k uzavření díry v německé linii. Pak podnikl na základě brilantního plánu generála Mansteina SS Panzer Korps protiútok a po 5 dnech dobyl město zpět. Na konci ledna se divize soustředila jihozápadně od města. 1. února čítala její síla 66 Panzer III, 60 Panzer IV a 4 Tigery. Tankovému pluku velel SS-Standartenführer Herbert-Ernst Vahl, I. Battalionu SS-Sturmbannführer Albin von Reitzenstein, II. Battalionu SS- Sturmbannführer Christian Tychsen. Reitzenstein převzal velení pluku 1. února, když se Vahl stal velitelem divize. Během února byl zabit SS-Hauptsturmführer Grader a SS-Hauptsturmführer Herbert Kuhlmannm a poté SS-Hauptsturmführer Fritz Herzig převzali velení roty Tigerů. 19. února bylo bojeschopno 33 Panzer III. 22. února v 9:15, 150 km jižně od Charkova, SS-Hauptscharführer Karl Kloskowski v tanku Panzer III #431 obsadil most přes řeku Voltša západně od Pavlogradu, když předtím zničil tři T-34 a několik protitankových kanónů. Poté, za pomoci Tigeru SS-Unterscharführer Paula Eggera, udržel most do příchodu posil a granátníci z Das Reich zajistili město o dvě hodiny později. Kloskowski byl za tuto akci v červenci 1943 vyznamenán Rytířským křížem. 4. března bylo bojeschopných 11 tanků Panzer III. 14. března ve 14:00, SS-Hauptscharführer Karl-Heinz Worthmann v Panzer IV #631 zaútočil v čele Kampfgruppe Harmel na kótu 209.3 nedaleko Vosyščeva, 13 km jihovýchodně od Charkova. Zničil 27 těžkých protitankových děl, 2 dělostřelecká postavení a několik kulometných hnízd a vyhnal Rusy z tohoto bodu, zajišťujícího město před obklíčením. Po pádu Charkova do rukou SS Panzer Korps, pokračovaly tanky Das Reich během dalších tří týdnů v březnu v postupu na Bělgorod. Divize zničila 292 tanků a samohybných děl a ztratila 77 tanků a útočných děl. Za brilantní vedení II. Battalionu, obdržel SS-Sturmbannführer Tychsen Rytířský kříž, stejně jako Karl-Heinz Worthmann. V dubnu SS-Obersturmbannführer Karl-Heinz Lorenz, držitel Německého kříže ve zlatě a velitel 2. Panzer Kompanie, byl převelen do štábu II. Panzer Abteilung, kdežto SS-Hauptsturmführer Herbert Zimmermann převzal velení Tiger Kompanie. Worthmann byl povýšen do hodnosti SS-Untersturmführer a stal se velitelem 6. Panzer Kompanie. Kloskowski byl přesunut do 7. Panzer Kompanie, stal se velitelem 3. čety. Většina personálu I. Battalionu se přesunula vlakem na západ, aby převzala nové tanky Panther a vrátila se do Ruska až k operaci Zitadelle. Tak zůstal Das Reich zbývající Panzer Battalion pro Kursk, II., ukořistěné T-34 byly zformovány do 9. Kompanie. 5. a 6. Kompanie měla Panzer IV pro další boje, které byly posíleny četou Panzer III, zbylých po bitvě u Charkova. Akce u Charkova stabilizovala frontu, ale vytvořila výběžek u Kursku, který měl být eliminován dalšími průniky. Operace Zitadelle začala 4. července po přípravách, které daly Sovětům čas na vybudování minových polí a protitankových překážek, které zpomalovaly německý postup. Das Reich jako část SS Panzer Korps byla začleněna do 4. Panzer Armee v jižním sektoru výběžku. Vybaven tanky Panther a Tiger, postupoval SS Panzer Korps v příštích dnech k Prochorovce stále pomaleji a déšť 6. července zastavil jeho postup. Do  7. července zůstalo SS Panzer Korps z 200 Pantherů 40 pro mechanické poruchy a tendenci hořet po zásahu. 8. a 9. července pokračovaly tvrdé boje a 10. července podnikli Rusové protiútok. 12. července proběhla největší tanková bitva v historii, které se zúčastnilo 700 tanků SS Panzer Korps a 850 sovětských T-34 a KV-1. Po intenzivních bojích se Sověti stáhli, ale Němci ztratili 300 tanků a museli ofenzívu zastavit. 4. července měla Das Reich 48 Panzer III, 30 Panzer IV (1/4 s krátkou hlavní), 12 Tigerů, 8 velitelských tanků Panzer III, 18 T-34, 33 StuG a 10 Marderů. 5. července, prvního dne operace Zitadelle, její Tigery zničily 23 tanků během 6 hodin těžkých bojů nedaleko Beresova a kóty 233.3. 6. července, jižně od Lučki, I. Bataillon Tiger zničil 10 tanků 2. gardového tankového sboru, ale protitanková palba zabila velitele 6. Panzer Kompanie SS-Untersturmführer Worthmanna. Držitel Železného kříže a velitel roty v I/Langemarck Dieter Kesten převzal velení 6. Panzer Kompanie. Do 13. července zničil SS-Untersturmführer Hans Mennel v Panzer IV #621 24 tanků během této bitvy. Ačkoliv od 5. do 16. července zničila Das Reich 448 ruských tanků a samohybných děl a ztratila jen 46 tanků a útočných děl, selhal průlom Armee Gruppe Süd na sovětských obranných liniích jižně od Kursku. 28. července, před přesunem do Itálie, předala Leibstandarte divizi Das Reich 9 Tigerů, 39 Panzer IV a 4 Panzer III, k jejím 33 Panzer III, 17 Panzer IV, 2 T-34 a 2 Tigery. Poté byla přesunuta na jih, aby zabránila útoku Rusů přes řeku Mius a zničila 391 tanků a samohybných děl od 30. července do 21. srpna, poté se Das Reich přesunula na předměstí Charkova, kde podstoupila těžké boje. Její Panther Battalion se zúčastnil prvních bojů 22. srpna u Starje-Ljubotiny a Komuny, kde zničil 53 sovětských tanků. Další den, 12 km západně od Charkova, četa SS-Untersturmführer Karla Meilecka (Panther 211) odrazila ruský tankový útok. Sám zničil 7 tanků. 24. srpna, 6. Panzer Kompanie Dietera Kestena, nově vybavená tanky s přídavným pancéřováním Panzer IV, bojovala s 60 T-34 mezi Udy-Bogens a Orkanem, jihozápadně od Charkova, který padl do rukou Sovětům předchozího dne. Kestenovi tankisté zničili 29 tanků z 60. Müleck a Kesten později obdrželi za tuto akci Rytířský kříž. V bojích v okolí Charkova od 22. srpna do 2. září zničila Das Reich 463 tanků. 27. srpna měla divize 4 Panzer III, 31 Panzer IV, 6 Tiger, 6 velitelských tanků a jednu rotu Panther. Další roty Panther byly přiděleny jiným divizím. Tanky Das Reich se přesunuly do oblasti Valki začátkem září. 13. září, 60 km jihovýchodně od Charkova a 20 km západně od Valki, zaútočilo 70 T-34 na průzkumný prapor Das Reich. Ze záložní pozice vedl SS-Hauptsturmführer Friedrich Holzer v Panther #101 7 tanků do záchranné akce. Za 40 minut bojů zničily 28 T-34. Ve dvou dnech shořelo na stepích 78 sovětských tanků. Během září Tigery Das Reich skórovaly proti ruským tankům. 23. září SS-Unresturmführer Alois Kalls (Tiger S31) obdržel Německý kříž ve zlatě za vedení své čety během léta. Jeho pobočník SS-Hauptscharführer Johann Reinhardt byl posmrtně vyznamenán Německým křížem ve zlatě 25. září. Když se na konci měsíce Das Reich přesunula k Dněpru, měla na kontě 268 tanků zničených v okolí Valki. 29. října u Chodorova na západním břehu Dněpru, asi 75 km jihovýchodně od Kyjeva, 20 T-34 proniklo do obranné linie Das Reich okolo 5:00. Aby odvrátil nebezpečí průlomu, SS-Hauptscharführer Willy Simke v Panzer IV #531 a jeho 3. četa z 5. Panzer Kompanie, začali pálit na T-34 z 20 až 30 metrů a zničily 17 z nich. Ve stejné oblasti 1. listopadu chtěli Rusové zabezpečit své předmostí u Dněpru. Tychsen a jeho II. Panzer Abteilung byli na pravém křídle Das Reich. Když nepřátelské tanky a pěchota zaútočili na pozice jeho divize, Tychsen vedl své tanky, štáb a ženijní četu na kótu 188. Tři T-34 pronikly do pozic: Tychsenův Befehlpanzer III zničil dva, poté jeho jednotka zničila šest dalších a zahnala na ústup zbytek. Ve stejný den Tiger S11 SS-Hauptscharfüher Hanse Soretze, velitele 8./ Panzer Regiment DR, zničil 2.000. tank nepřítele. Jeho Panzer Regiment měl na kontě asi 1.100 z nich, při vlastních ztrátách 250 tanků. 11. listopadu ve Slavii zničily Tigery víc než tucet tanků. Předtím, než byl povýšen do hodnosti SS-Obersturmführer (18.), Alois Kalls byl zraněn po převzetí velení Tiger Kompanie. Ráno 13. nedaleko Bolšaja Grab, sovětská pěchota zaútočila na hlavní stan II. Panzer Abteilung. SS-Obersturmführer Karl-Heinz Boska, jeho adjutant, vedl 5 tanků do protiútoku a zničil 12 protitankových kanónů, 2 polní děla a zabil přes 300 vojáků. Ve stejný den obdržel velitel Panzer Regimentu SS-Obersturmbannführer von Reitzenstein obdržel Rytířský kříž za úspěchy své jednotky během léta a podzimu. Brzy poté, 30. listopadu, spáchal sebevraždu. Tychsen převzal velení pluku. 26. listopadu měla Das Reich 9 Panzer IV, 2 Tigery, 7 Pantherů a 2 velitelské tanky. Během prosince byla většina divize přesunuta do Francie k doplnění a výcviku. Zůstala zde Kampfgruppe, ze zbývajících tanků byl zformován prapor se dvěma rotami, jednu vedl SS-Obersturmführer Schomka, druhou SS-Obersturmführer Kloskowski. Velitelem praporu se stal SS-Hauptsturmführer Willi Endemann. K boji bylo připraveno 6 Panzer IV, 4 Panther a 5 Tigerů. Od 25. prosince do 18. ledna 1944 zničil prapor jen 12 tanků, 14 samohybných děl a 12 protitankových děl. Tři z jeho Tigerů byly zničeny 4. března u Semjalincy. SS-Untersturmführer Tegthoff a SS-Staff Junker von Einboeck byli smrtelně zraněni. Zbývající tanky Das Reich bojovaly do dubna. Tiger Kompanie byla rozpuštěna na jaře, zbývající personál byl rozdělen do tří rot formujícího se 102. schwere SS Panzer Abteilung (většina veteránů DR byla v 1. rotě). V bojích proti Rusů, zničil Panzer Regiment do dubna 1944 1.200 tanků a ztratil jich 300. V prosinci byla odeslána do východního Pruska k doplnění. V lednu 1944 byla divize umístěna v Montaubanu v jižní Francii k reformování po těžkých ztrátách. Mezi březnem 1944 a dnem D ztratila divize 100 mužů zabitých nebo unesených partyzány a měla též mnoho zraněných. 6. června byla divize uvedena do stavu bojové pohotovosti. Protože jejich jednotky neměly plný počet automobilů, zabrali velitelé civilní. Do boje vyrazil tankový pluk, dva pluky pancéřových granátníků Der Führer a Deutschland, dělostřelecký pluk, motocyklový prapor a prapor obrněných aut a podpůrné jednotky. Síla divize 1. června byla 20.184 mužů. První jednotky Das Reich začaly svůj přesun z Toulouse do oblasti vylodění 7. června. Ve spojení s tímto přesunem jsou důležité dvě věci. Jednou je "odvetné opatření" (Vergeltungsmass nahme) provedené jednou jednotkou proti vesnici Oradour-sur-Glane v odvetě za partyzánské útoky. Bylo zastřeleno přes 600 francouzských civilistů. Druhou byla domněnka, že partyzánské útoky hrály velkou roli při zpomalení postupu divize do oblasti bojů. Otto Weidinger v historii Das Reich Division toto vyvrací, poukazujíce na to, že divize byla stejně umístěna do zálohy, takže rychlost nasazení nebyla důležitá. První části divize soustřeďující se jižně od Domfrontu, ztratily 16 nákladních aut při útocích spojeneckých bombardérů. Třebaže Das Reich nebyla stále 18. června kompletní, některé její jednotky byly použity k podpoře sousedních formací, například 3. Fallschirmjäger Division a 2. Panzer Division. 2. SS Panzer Division Das Reich tak neoperovala v Normandii jako kompletní formace. V červenci se Kampfgruppe zúčastnila bojů u Saint-Lô a první týden v srpnu se zúčastnila protiútoku u Mortain. Později hrála významnou úlohu při odvrácení kolapsu u Falaise a ústupu německých jednotek přes Seinu. V dubnu 1944 zbytky kdysi nejsilnější 2. SS Panzer Division Das Reich byly přesunuty z blátivé východní fronty k doplnění a odpočinku do jižní Francie. Velká ruská ofenzíva v roce 1944 byla zastavena jarním táním a poskytla Německu možnost k přeskupení sil do Francie k obraně pevnosti Evropa. Das Reich byla redukována na 2.500 mužů (přejmenována na Kampfgruppe Lammerding) a toto "jádro" tvořilo páteř Das Reich během bojů ve Francii. Byla doplněna dalšími 9.000 muži (většinou nevycvičenými chlapci 17 a 18 let) a začala se formovat nedaleko města Montaubaun, severně od Toulouse. Umístění divize bylo voleno, aby mohla být nasazena na jižním nebo severním pobřeží Francie, dle vylodění Spojenců. Také měla chránit komunikační linie mezi Armee Gruppe G a B, na které stále útočily jednotky francouzského hnutí odporu. Das Reich byla důležitým klíčem k obraně Francie se svými 209 tanky a útočnými děly tvořila desetinu všech německých tankových sil ve Francii a byla připravena udeřit na vyloďující se spojenecké jednotky. Bohužel ke zklamání Rommela a dalších byla Das Reich umístěna 450 mil od severního pobřeží Francie, kde byla spojenecká invaze očekávána. Během dubna a května Das Reich cvičila v okolí Montaubaunu. Z rekrutů se stali bojovníci. Das Reich měla nedostatek motorových vozidel pro své muže, ale muži Das Reich s tím dělali, co mohli. Výcvik byl neustále narušován francouzskými partyzány a Das Reich ztratila mnoho času v bojích s nimi. Během května obdržela Das Reich rozkaz prozkoumat místní tratě a silnice a připravit se k přesunu na sever. Ve stejnou dobu obdržela divize tanky Panther a Panzer IV k posílení tankového pluku. Díky těmto vozidlům dosáhla divize téměř plné síly. Navíc měla Das Reich plný počet Sturmgeschütz a oba pluky Panzergrenadier dosáhly plných stavů. Když se Spojenci vylodili v Normandii, Panzer Regimentu Das Reich velel SS-Obersturmbannführer Tychsen, 1. Abteilung SS-Sturmbannführer Rudolf Enseling, 2. Abteilung SS-Sturmbannführer Kesten. Cestovali z oblasti Toulouse a Caen dosáhli koncem června. Byly vyčleněny ze zálohy během prvního týdne v červenci, měly sílu 26 Pantherů v 1. Abteilung a 50 Panzer IV ve 2. Abteilung. 5. a 7. Panzer Kompanie byla přidělena k 17. SS Panzer Grenadier Division na cestě z Periers do Carentanu, 6. Panzer Kompanie k I. Deutschland, zbytek Panzer Regiment zaujal pozici jižně od Sainteny. 7. a 8. července se 5. a 7. Panzer Kompanie, které byly zformovány v obranné linii Les Landes - Lemonderie, ocitly pod tlakem U.S. 83. Infantry Division. 9. července byla na cestě nedaleko le Desert napadena rota z U.S. 743. Tank Battalion dvěma Panzer IV z křídla 7, Panzer Kompanie Kloskowskiho. Během 15 minut bylo zničeno 9 Shermanů a 3 poškozeny. Další den bojoval II. Panzer Regiment Das Reich s americkými tanky nedaleko Sainteny a Chateau de Bois Grimot. Z oblasti Periers zaútočil I. Panzer Regiment nedaleko Sainteny na 3. Division. Do setmění měla Das Reich skóre 98 zničených tanků v 8 dnech. 12. července, 600 metrů západně od Chateau d'Auxais, bojovaly 3. a 4. Panzer Kompanie s americkými tanky a pěchotou, kdežto 5. Panzer Kompanie byla napadena nedaleko Bois Grimot. Ztráty divize byly asi 30 mrtvých do 13. července. 15. července SS-Staff Junker Fritz Langanke v Panther #231 spatřil 5 Shermanů, přijíždějících po cestě u Saint Denis. Jeho tank vjel na cestu a začal na ně pálit, zničil 4 Shermany. Pátý se obrátil zpět, ale byl brzy dostižen a zničen. O měsíc později obdržel Langanke za tuto a další akce Rytířský kříž. Panzer Regiment měl 8 velitelských tanků, 35 Panzer IV a 35 Pantherů 23. července. Při převozu svého Panther #424 z opravny ráno 27. července, 10 km od Coutances, SS-Unterscharführer Ernst Barkmann zpozoroval na silnici do St. Lo jednotku Shermanů. V následujícím boji jich 9 zničil. Jeho Panther byl tak poničen tanky a stíhacími bombardéry, že se okamžitě vrátil do dílen. Během července zničil Barkmann 25 nepřátelských tanků. 28. července byl SS-Obersturmbannführer Tychsen, který o dva dny dříve převzal velení divize, zabit ve svém VW u vesnice Cambry.  Po půlnoci 7. srpna začal protiútok u Avranches, kdy Das Reich převálcovala Mortain a její tanky postoupily až k Saint Hilaire.

Chronologie akcí 2. SS Panzer Division Das Reich u Mortain

6. srpna 1944

22:00 - Der Führer Regiment je zapleten v dopravní tlačenici způsobené I. Abteilung LAH na křižovatce severovýchodně od Mortain. Jednotky Leibstandarte mají na cestách prioritu a Der Führer stojí a čeká než přejedou Panthery LSSAH. Je ztraceno několik drahocenných hodin, než Otto Weidinger dostává svoji jednotku opět do pohybu. V 1:00 začínají hlavní síly 2. SS Panzer Division - Deutschland a SS Panzeraufklärungs Abteilung 2 – útok na Mortain a převálcují americké jednotky jižně od města. Do 2:30 útočící oddíly SS dobývají několik uzávěr a rozptylují pěší četu a protitankovou četu patřící k 2./120. Infantry Regiment, 30. U.S. Infantry Division. Panzer Regiment Das Reich následuje za Deutschland a využívá rozvrácení americké obrany. Cílovým objektem tohoto útoku je most Pontaubalt u Avranches, asi 35 kilometrů na západ. Pokud bude most dobyt, U.S. 3. Army generála Pattona bude odříznuta od jednotek generála Bradleyho.

7. srpna 1944

4:30 - III. Abteilung Der Führer se přiblížil ke křižovatce L'Abbaye Blanche severně od Mortain. Je mlha a viditelnost nepřesahuje 100 metrů. Abteilung je podporován čtyřmi Sturmgeschütz pod vedením SS-Hauptsturmführer Rödera. Weidingerův Der Führer Regiment má za úkol udržet křižovatku a spojit se s jižním křídlem jednotek LAH. Když je 9. Kompanie nedaleko shluku domků, zahajují na její vozidla palbu dva protitankové kanóny z 1. čety roty A/823. protitankového battalionu. 9 vozidel, včetně 6 Sdkfz 251, bylo zničeno. Několik přeživších granátníků je zabito kulometnou palbou, když seskakují ze svých zničených transportérů. Nikdo nemůže najít pozice amerických obránců. Zdržení způsobené Panthery LSSAH zbavilo Der Führer možnosti překvapit americkou obranu. Otto Weidinger a velitel III. Abteilung se musejí ukrýt na nedaleké farmě, když se jejich vozidlo ocitne pod palbou. Velitel pluku, velitel III. Abteilung a štáb se ukryjí pod stolem v kuchyni, když mina exploduje na střeše a padají na ně trosky a šrapnely. Naštěstí není nikdo zraněn.

10:00 – I. Abteilung Deutschland podává zprávu, že dobyl Mortain po prudkém střetu s četou C/120. Infantry. Rozptýlený odpor pokračuje ve městě po celé odpoledne. Jedna četa z roty C/120. Infantry obsazuje kótu 314 se zbytky 2. Battalion, 120. Infantry. Kampfgruppe složená z částí 17. SS Panzergrenadier Division připojených k Das Reich není schopna zuřivě se bránící Američany vytlačit z pahorku. Kóta 314, východně od Mortainu, poskytuje americkým dělostřeleckým pozorovatelům excelentní přehled po okolí. I. Abteilung Deutschland se spojil s částmi II. Der Führer, které pronikly na severní předměstí Mortainu. Der Führer během této doby převálcoval četu z 120. protitankové roty a hlavní stan čety z roty F/120. Infantry. Američtí zajatci později dobrovolně nesli popálené členy posádek dvou Sturmgeschütz zasažených u L'Abbaye Blanche.

12:00 - II. Abteilung Deutschland získává první cíl nedaleko Romagny, jihozápadně od Mortain. Vedoucí části se střetávají z četou z U.S. 120. Infantry Regiment v Romagny časně ráno a po dvouhodinové smrtící palbě jsou všichni Američané mrtví nebo zajatí s výjimkou tří, kteří uprchnou. Malá skupina granátníků, podporovaná dvěma Panzer IV z 6./SS-Panzer Regiment 2, zaútočila na rotu C/197. dělostřeleckého pluku brzy po dobytí Romagny. Američané se rychle vzpamatují z překvapení a zadrží útok německé pěchoty několik hodin. Americký mechanik přidělený k dělostřelecké baterii zničil jeden ze dvou tanků bazookou a zabil dva muže posádky. Němci ztratili dalších šest mužů, kdežto Američané ztratili jednoho muže a několik zraněných. Jeden americký náklaďák a džíp byly zničeny palbou tanků. Obráncům pomohla též mlha. 

14:00 – Američané reagují na německý protiútok použitím stíhacích bombardérů a dělostřeleckou palbou. Palba těžkého dělostřelectva a minometů dopadala na pozice Der Führer Regiment severně od Mortain. Skupina SS-manů z Deutschland se schovala uvnitř několika domů v Mortain. Jeden z nich hraje na harmoniku. Brzy všichni němečtí vojáci zpívají "Oh, nádherný Rýne." Americký voják, hledající také úkryt před dělostřeleckou palbou, otevírá dveře, když slyší zpěv. Dívá se na ně a říká, že "válka je veselá věc". Němci, spolu se svým zmateným zajatcem přečkávají palbu.

16:00 – Přestávka v americké dělostřelecké palbě umožňuje Němcům navázat styk mezi jednotkami. Der Führer a Deutschland Regiment se setkávají na výšinách západně od Mortain. Das Reich bohužel nenavázala kontakt s Leibstandarte na severu. Ve středu sektoru Das Reich je Kampfgruppe ze 17. SS Panzergrenadier. Navzdory dělostřelecké přípravě nebyla schopna dobýt kótu 314. Americké dělostřelectvo odvrací každý útok 17. SS Division Götz von Berlichingen. Na jihu upevnil Panzer Aufklärungs Abteilung Das Reich své pozice v oblasti Bonberouge - Mortain.

21:00 – Americký lékařský konvoj sestávající se z několika sanitek 105. Medical Battalion jede z Barentonu na jih a potkává muže z Panzer Aufklärungs Abteilung. V sanitkách bylo 15 zraněných z 3/120. Infantry. Němci zajali lehce zraněné a propustili zbytek konvoje.

8. srpna 1944

8:15 - Kampfgruppe Ullrich, skládající se z pěšího oddílu ze 17. SS-Panzer Grenadier Division a čety Panzer IV z Panzer Regiment Das Reich, zaútočila na pozice roty B/120. Infantry na kótě 285 severozápadně od od Mortain. KG Ullrich zaútočila na kótu předchozí ráno a obsadila její východní polovinu, ale ztratila tři Panzer IV a několik mužů. Další útok začal přestřelkami hlídek brzy po půlnoci. Asi 5 - 6 granátníků vyzbrojených granáty a plamenometem zaútočilo na pozice 2. čety, roty B/120. Infantry. Američané je odhalí a následuje výměna granátů. Němci zahajují útok plamenometem, ale ten nefunguje a jen postříká jednoho Američana olejem. Když granáty zraní několik Němců, rozhodují se ustoupit a nechávají zde plamenomet a jednoho těžce zraněného granátníka. V 8:15 tři Panzer IV zahajují útok na střeleckou rotu Američanů, ale okamžitě ustupují, když je vedoucí vozidlo zničeno na vzdálenost 50 metrů protitankovým kanónem Lieutenanta Francise J. Connorse, 2. četa, rota A, 823. TD Battalion. Američané zahajují dělostřeleckou palbu a útok SS ztroskotává. Několik granátů dopadá i na pozice americké pěchoty a obsluha děl a pěchota se ukrývá. Ukořistěný Sherman s posádkou z Das Reich toho využil a pronikl do pozic americké pěchoty, ale když ho nenásledovali žádní granátníci, stáhl se zpět. Na severu byl útok KG Ullrich úspěšnější a ústup roty A/120. Infantry zarazily až dva živé ploty. Dva protitankové kanóny Lieutenanta Connorse neustoupily a byly později obsazeny rotami A a B 120. Infantry.

9:00 – Uspořádání Das Reich kolem Mortain je následující: Der Führer Regiment je sešikován severně od města s III./Der Führer spojeným s Leibstandarte u křižovatky 278 nad uzávěrou Američanů u L'Abbaye Blanche. Der Führer ženijní rota je na pravém křídle III./Der Führer. Uzávěra je stále obsazena 1. četou roty A/823. TD a 1. a 2. četou roty F/120. Infantry. Útok proti těmto pozicím ráno byl odražen se ztrátou dvou německých transportérů dopravující houfnice 75 mm a muničního transportéru. Dva Panzerspähwageny a cisterna byly zničeny bazookou krátce poté. II./Der Führer obsadil pozice jižně od L'Abbaye Blanche proti 2./117. Infantry a částem 629. TD Battalion (M10). Tento U.S. Battalion je ve skutečnosti rota, dvě střelecké roty byly přesunuty předchozího dne k jiným jednotkám. 2./117. zaútočila neúspěšně proti II./Der Führer během večera 7. srpna a ztratila 75 mužů. KG Fick, složená z částí 17. SS Panzer Grenadier Division přidělených k Das Reich, obklopila 2/120. Infantry na kótě 314 východně od Mortain, ale nebyla schopná je porazit, hlavně kvůli pozorovatelům, kteří usměrňovali dělostřeleckou palbu. I./Deutschland a II./Deutschland bránily Mortain a Romagny (jižně od Mortain). Kragův Panzeraufklärungs Abteilung je umístěn na jižním křídle Das Reich.

10:00 - Hausser, velitel 7. Armee, navštívil velení divize. Řekl , že útok bude pokračovat poté, co XLVII. Panzer Korps obdrží další tanky slíbené Führerem (9. Panzer Division byla odkloněna na Mayenne k uzavření linie LXXXI. Armee Korps).

14:00 - Das Reich podniká protiútok proti severnímu křídlu 354. Infantry Division. 35. Division se rozmisťuje jižně od Mortain, aby uzavřela díru mezi 30. Division u Mortain a 2. Armored Division u Barentonu na jihu. Barenton leží na polovině cesty z Mortain do Mayenne, kde 3. Armored Division, 1. U.S. Infantry Division a 90. U.S. Infantry Division prorazily obranu LXXXI. Armee Korps. Protiútok podnikají části Kragova Panzeraufklärungs Abteilung, posílené průzkumnými jednotkami z 2. Panzer Division a 116. Panzer Division, četou Panzer IV a četou Panther, kterým velel Willy Dürr. Dürrovy tanky převálcovaly četu dělostřelecké roty ze 134. Infantry, zabily sedm Američanů a zničily dvě houfnice 105 mm. Četa Panzer IV se střetla s četou Shermanů podporující 1/134. Infantry a beze ztrát vyřadila pět amerických tanků. Jeden z Dürrových Panther zničil dva M-10 z 654. Tank Destroyer Battalion. Protiútok také postihl lékařskou stanici 2/134. Infantry a autopark stejného praporu. Bylo zajato několik lékařů, ale hlavní stan 2/134. Infantry neutrpěl žádné ztráty, protože tanky neměly vysokou podporu pěchoty. Po zničení několika Panther a Panzer IV palbou bazook, několik Panzer IV obsadilo zásobovací cestu 1/134. Infantry a 2/134. Infantry. Oba tyto prapory byly odříznuty od podpory. Posádky tanků zajaly několik důstojníků z 134. Infantry a lékařů z 737. Tank Battalion, všichni byli propuštěni. 

18:00 - 1/119. Infantry útočí na II./Deutschland u Romagny. Dělostřeleckou palbou je zraněn SS-Sturmbannführer Schreiber, velitel II./Deutschland. Americké jednotky podnikly dva útoky proti Romagny, ztratily dva Shermany a několik mužů ze dvou rot pěchoty podporujících útok. Americké tanky zničily během bojů jeden Panzer IV a muniční vozidlo. Útok na Romagny byl zastaven a americké jednotky čekaly na posily. 

9. srpna 1944

2:00 – Během noci přichází nový rozkaz. Das Reich se má stáhnout do obrany. Nebylo známo, proč byl útok odvolán. 

9:00 – Americké stíhací bombardéry začínají být po rozptýlení mlhy aktivní. Americké dělostřelectvo zahajuje těžkou palbu podél celé linie Das Reich, hlavně v sektoru I./Deutschland (nedaleko Romagny).

11:00 – Američané útočí od Juvigny proti pozicím pluku Der Führer. Několik dalších amerických útoků podporovaných tanky přichází od severu a severozápadu, ale všechny byly zastaveny. Několik amerických tanků bylo zničeno Panzerfausty. Pravé křídlo Der Führer bylo částečně ohroženo. Spojení s LAH je přerušeno. Ztráty byly těžké. Kóta 285, severozápadně od Mortain je obsazeno Američany, ale opět získáno protiútokem. 

12:00 – Dvanáct amerických tanků je severozápadně od Barentonu (jižně od Panzeraufklärungs Abteilung). V tomto městě je umístěn prapor 275. Infanterie Division. Blokující skupina ze štábu Das Reich byla umístěna na kótě 266 a měla zabránit průniku amerických tanků. 

20:30 – Američané útočí s tanky proti Romagny. Protiútok II./Deutschland, podporovaný tanky, zastavil americký (1./119. Infantry) útok. Tři americké tanky byly zničeny u Bionu. II./Deutschland a Aufklärungs Abteilung aujaly okamžitě pozice podél linie Mortain - La Houberte – Bion, aby zabránily průniku U.S. 35. Infantry Division.

10. srpna 1944

15:00 – Americké jednotky zaútočily na I.a II./Deutschland bez úspěchu. Téměř současně zaútočily na Aufklärungs Abteilung. Jeho velitel SS-Sturmbannführer Krag přeskupil své jednotky (ačkoliv již prapor americké pěchoty již pronikl jejich pozicemi a byl nyní v jejich týlu). V sektoru Der Führer zaútočily tanky z U.S. 3. Armored Division. Několik z nich bylo zničeno Panzerfausty. Několik z granátníků Der Führer, kteří si mysleli, že se Američané již stáhli, se šlo podívat na zničený americký tank. Byli napadeni palbou roty F/119. Infantry a ztratili několik mužů. Německé ztráty byly velmi těžké. 

16:00 – Jednotky z KG Fick obsadily kótu 307 jižně od kóty 314. Obklíčená americká střelecká rota z 2./120. Infantry, která byla na kótě 314 poprvé navázala spojení. Z leteckých dodávek polovina spadla u Američanů, polovina u Das Reich. Útok proti obklíčeným Američanům byl neúspěšný. 

18:00 – V tuto chvíli byla Das Reich podřízena LVIII. Reserve Panzer Korps. Předtím byla podřízena XLVII. Panzer Korps. Byl vydán rozkaz ke stažení z hlavní bojové linie východně od Mortain.

22:00 - Deutschland byl stažen navzdory těžkému terénu a americké dělostřelecké palbě.

O týden později byl útok kompletně zrušen a mnoho německých divizí bylo odříznuto ve Falaiské kapse. 19. srpna několik tanků z 1. polské obrněné divize zaujalo obranné pozice na kótách 262 a 239, asi 2 km západně od hřebenu Mont Ormel. Příští den smíšená skupina Panzer IV a Panther pronikla na kótu 239, poté z jejich vrcholků obsadily kótu 262, zničila 5 tanků a umožnila několika německým jednotkám uniknout z obklíčení u Falaise. 23. srpna obdržel SS-Sturmbannführer Enseling Rytířský kříž za vedení této skupiny, SS-Obersturmführer Karl Kloskowski byl jako třetí z 6 velitelů rot v Panzertruppen vyznamenán Dubovými listy. SS-Untersturmführer Adolf Reeb, vedoucí eso 7. roty, obdržel Rytířský kříž. Během 7 týdnů bojů ve Francii, tankový pluk Das Reich zničil přes 200 spojeneckých tanků při ztrátě 75 tanků a 30 jich zanechal u Falaise pro nedostatek paliva a poruchy. Kloskowski opustil Das Reich na podzim a SS-Obersturmführer Horst Gresiak převzal velení 7. Panzer Kompanie. Wilhelm Matzke byl povýšen do hodnosti SS-Hauptsturmführer a vyměnil velení 3. Panzer Kompanie za velení I. Panzer Abteilung. SS-Obersturmführer Johann Veith převzal velení 3. Panzer Kompanie. SS-Obersturmbannführer  Enseling byl nyní velitelem Panzer Regiment, SS-Sturmbannführer Dieter Kesten zůstal velitelem II. Panzer Abteilung. Po začátku ardenské ofenzívy byly tanky Das Reich (28 Panzer IV, 59 Panther, 28 Sturmgeschütz a 20 Jagdpanzer IV/70) v záloze a připraveny podpořit německý průlom v jejich bojovém sektoru. 23. prosince byla 7. Panzer Kompanie (8. měla Panzer IV, 5. a 6. Panzer Kompanie měla StuG) byla přidělena k II./Der Führer a rota útočných děl k III./Der Führer a byly poslány k důležité křižovatce Baraque de Fraiture. Gresiak v Panzer #701 vedl osm Panzer IV severně ke křižovatce v 16:20, kde se střetly s četou Shermanů z U.S. 3. Armored Division, zničila 2 tanky a ztratila 2 tanky palbou Shermanů a 2 palbou houfnic. Několik tanků se pak přiblížilo z východu, dorazily Shermany a dobyly křižovatku v 18:00. Gresiakova rota zničila za tento den celkem 17 tanků. Gresiak byl dalšího dne těžce zraněn a obdržel o měsíc později Rytířský kříž. 24. prosince okolo 22:00, se tanky a další vozidla 7. Armored Division přiblížila severozápadně od Baraque de Fraiture k měsícem osvětlené křižovatce Manhay. SS-Hauptscharführer Franz Frauscher v Panther #431 a další Panthery z jeho čety pronikly nepozorovaně do americké kolony. V zatáčce na silnici N15 jižně od města vyjely Panthery z linie a začaly palbu na kolonu, americká kolona se ve zmatku rozptýlila. Devět Shermanů bylo zničeno. Během převzetí Manhay byl velitel 4. Panzer Kompanie SS-Hauptsturmführer Ortwin Pohl zraněn a další den (25. prosince) byl zabit SS-Obersturmführer Reeb v Panzer IV #711. Několik následujících dní pokračovala Das Reich v útocích proti přeskupeným a posíleným Američanům. Pro Enselingovy tanky byl zbytek prosince a počátek ledna 1945 opotřebovací bitvou, ve které byl zabit SS-Obersturmführer Veith ve svém tanku Panther #301 a posmrtně vyznamená Rytířským křížem. V době od 23. prosince do 15. ledna Das Reich zničila 324 tanků při vlastní ztrátě 68 tanků, včetně 34 Panzer IV a 28 Pantherů. Během února byl Panzer Regiment přesunut do lesů Bakony v Maďarsku. Měl 13 Panzer III, 18 Panzer IV, 8 Jagdpanzer IV a 23 Pantherů. Regiment pronikl podél jezera Balaton a 6. března bojoval jihozápadně od Budapešti. 9. března tanky Das Reich posíleny III. (gep.) Der Führer dobyly kótu 159. 12. března pokračovaly těžké boje v oblasti Kulso, Puskop a Myr. SS-Hauptscharführer Emil Seibold v Panzer IV #831 zničil svůj 65. tank. 16. března začal ruský protiútok. Četa SS-Oberscharführer Barkmanna zničila pět T-34, od roku 1943 to byl již 3.000. zničený nepřátelský tank. Během třetího týdne v březnu ustupovala Das Reich jižně od Komorn a setkala se zde poprvé s tanky JS-3. 28. března měl Panzer Regiment 5 Panzer IV, 2 Panther a 5 Jagdpanther při ústupu od Vídně. Ráno 2. dubna severně od Badenu, byl zabit SS-Sturmbannführer Kesten, velitel II./Panzer Regiment Das Reich. Při útocích 5. gardového tankového sboru ze severozápadu a 9. gardového mechanizovaného sboru z jihu, většina tanků Das Reich ustoupily zpět přes Dunajský kanál severně od Vídně druhý týden v dubnu. Poslední tanková bitva divize byla vybojována 13. dubna. Brzy ráno byl Barkmannův Panther vyřazen z akce, ne nepřátelskou palbou, ale protože zapadl do kráteru po bombě. V blízkosti, nedaleko západního konce Floridsdorfského mostu přes Dunajský kanál, bojovala osamělá 6. Panzer Kompanie s Panzer IV, ale brzy boj utichl. SS-Obersturmführer Karl-Heinz Boska, velitel této roty, vedl 3 Panthery na druhou stranu k posílení německého předmostí, ale ty byly během cesty zničeny a Boska byl zraněn. Tanková síla Das Reich přestala existovat. Konec války zastihl zbytky divize v Československu, kde se vzdaly Američanům. Během zimních bojů v letech 1941-1942 u Moskvy divize demonstrovala své bojové kvality a získala statut elitní jednotky. Tyto kvality byly výsledkem obtížného a realistického bojového výcviku navrženého Felixem Steinerem, prvním velitelem pluku Deutschland. Jeho metodami výuky byl nelítostný a agresivní duch u všech hodností a malá jednotka mužů trénovaná Steinerem měla stejnou hodnotu jako standardní větší jednotka. Malé jednotky z divize Das Reich byly často odloučeny od hlavní části divize a používány k vyztužení kolísající obrany nebo na hrotu útoku. Následkem toho 2. SS Division málokdy bojovala jako kompletní jednotka. Její důstojníci prosazovali Steinerovy metody v dalších divizích a tak do roku 1944 bojovala většina jednotek Waffen-SS dle stejných principů. Několik důstojníků z Das Reich dosáhlo vysokých pozic u Waffen SS. Dva se stali veliteli armády, několik veliteli sborů, další vedli Das Reich nebo další divize SS. Velitel divize Heinz Lammerding se stal šéfem štábu Armee Gruppe Weichsel v roce 1945. Na nižších úrovních bojovali v divizi muži jako tankové eso Ernst Barkmann.

3.1935: SS-VT zformována z čet Politische Bereitschaften.
9.1935: SS-Standarte Deutchland; umístěná v Mnichově, obdržela svoji standardu na Reichsparteitagu.
9.
1936: SS-Standarte Germania; umístěná v Hamburku, obdržela standardu na sjezdu NSDAP v Nürnbergu.
9.
1938: SS-Standarte Der Führer; umístěná ve Vídni, obdržela standardu na Reichsparteitagu.
9.
1939: 1.: Německo zaútočila na Polsko. Deutchland Regiment a SS-VT průzkumný a dělostřelecký prapor se zúčastnily tažení jako část Kampfgruppe Panzer-Verbände Ostpreussen nebo Panzer Division Kempf; Germania Regiment sloužil pod 14. Armee.
10.1939: 9.: SS-VT Division oficiálně vytvořena spojením Standarte, velitel divize Paul Hausser.
3.1940: Poprvé oficiálně užit termín Waffen-SS.
5.1940: 10.: Německo zaútočilo na Francii, boje v Rotterdamu a Zeelandu, Holandsko
12.: Divize zaútočila na skupinu holandských vojáků a během přestřelky byl zraněn generál Luftwaffe Kurt Student, který vyjednával o jejich kapitulaci.
6.1940:
Boje v Belgii, Francii, postup na Paříž a až k hranicím Španělska.
14.: Paříž kapituluje.
17.: 30.000 francouzských zajatců.
22.: Francouzi zastavují palbu.
24.: Francie kapituluje.
7.1940: Okupační služba, Francie.
19.: Georg Keppler, Paul Hausser a Sepp Dietrich obdrželi Rytířský kříž na oslavě vítězství v Reichstagu, Berlín.
8.1940: Umístění u Biskajského zálivu.
9. – 11.1940: Okupační služba, Vesol, Francie.
12.1940: SS-VT Regiment Germania vyjmut k zformování divize Germania (Wiking), SS-Totenkopfstandarte SS-Infanterie Regiment 11 zaujal její místo, jméno jednotky krátce změněno na SS-Division Deutschland.

1.1941: Okupační služba, Francie.
28.: Divize přejmenována na SS-Division Reich (mot.).
2.1941: Okupační služba, Francie.
3.1941: Divize umístěna v Rumunsku v přípravě útoku na Řecko a Jugoslávii.
4.1941: 6.: Invaze do Jugoslávie – důstojník Das Reich Fritz Klingenberg (s 10 muži!) dobyl Bělehrad.
28.: Britské jednotky v Řecku kapitulovali.
5.1941: Doplnění v Rakousku, přesun do Polska k přípravám pro operaci Barbarossa. Zločiny proti polským Židům (920 popravených?) ve spolupráci s Einsatzgruppe u Minsku.
6.1941: 22.: Operace Barbarossa - Das Reich umístěna u Armee Gruppe Mitte. Síla divize: 19.000.
7.1941: Boje ve středním Rusku.
2.: Dosaženo Beresivo.
10.: Boje o Jelňu na řece Desna.
14.: Dosažen Gorkij.
8.1941: 1. – 8.: Boje v Rusku, střední sektor, divize odráží protiútok Sovětů u Jelni.
8. – 31.: Doplnění u Smolenska.
9.1941: Boje v Rusku, střední sektor.
4.: Dobyta Sosnica.
26.: Dobyt Kyjev a zajato 665.000 sovětských vojáků!
10.1941: Boje v Rusku, střední sektor.
14.: Regiment 11 rozpuštěn a jeho příslušníci zařazeni do Der Führer a Deutschland.
15.: Po těžkém boji dobyto Borodino.
19.: Možajsk, 49 mil od Moskvy.
11.1941: Boje v Rusku, střední sektor: Smolensk, Priluki, Moskva, ztráty 7.000 - 60% bojové síly.
12.1941: Obranné boje: Istra, Rusa, Ržev; operace Taifun.
2.: 20 mil od Moskvy.
5.: Operace Taifun končí, sovětský generál Žukov začíná protiútok u Moskvy.
1.
1942: Obranné boje: Istra, Rusa, Ržev.
12.: Zimní postavení u Gžatsku, odražen sovětský protiútok.
23.: Der Führer Regiment přidělen SS-Brigade Schuldt.
29.: Der Führer Regiment stav: 29 mužů.
2. – 3.1942: Obranné boje: Istra, Rusa, Ržev; ztráty jednotky 4.000 mužů.
4.1942: Doplnění v Německu a Francii; přestavba na Panzergrenadier Division; část divize Kampfgruppe Ostendorf zůstala ve Rževu.
20.: SS-Infanterie Regiment 11 pojmenován čestným titulem Langermarck.
5.1942: Doplnění, Německo.
6.1942: Doplnění Německo, Kampfgruppe Ostendorf připojena k divizi.
7.1942: Doplnění Německo.
8. – 9.1942: Okupační služba, severozápadní Francie.
10.1942: Okupační služba, Francie; divize přejmenována na SS-Panzer-Grenadier-Division.
11.1942
: Okupační služba, Francie.
27.: Část divize umístěna v Toulonu k zabránění odplutí francouzské flotily.
12.1942: Okupační služba,
severozápadní Francie.
1.
1943: Okupační služba,
severozápadní Francie.
2.1943: Těžké boje, Charkov.
15.: Paul Hausser se zozhodl pro ústup z Charkova, navzdory Hitlerovu rozkazu.
19.2. – 1.3.: SS-TK a Das Reich útočí na sovětskou 6. armádu.
3.1943: Těžké boje o Charkov – SS Panzer Korps (LSSAH, Das Reich a SS-TK) dobývají Charkov. 
18.: SS-Panzer Korps dobývá Bělgorod.
4.1943: Někteří důstojníci divize přiděleni k III. SS Panzer Korps.
5.1943: Kradschützen Batallion Langemarck přesunut k SS-Sturmbrigade Langemarck.
6.1943: Přeskupení, odejmut SS-Infanterie-Regiment Langemarck.
7.1943: Část II. SS Panzer Korps přidělena k operaci Zitadelle; těžké boje Bělgorod, Prochorovka; divize posílena o samostatnou brigádu tanků Panther (SS-Panther Brigade).
5.: Operace Zitadelle začíná.
6.: Dür Fuhrer Regiment postupuje 40 km.
10.: Das Reich proniká 80 km do Kurského výběžku.
13.: Hitler zrušil Zitadelle.
8.1943: Obranné boje na řece Mius, západně od Charkova, Dněpr, Kyjev, Žitomir; jednotka přejmenována na SS-Panzer-Division Das Reich; RFSS Himmler informuje velitele 2. SS Walthera Krügera, že si jeho dcera nemůže vzít SS-Oberführera Fritze Klingenberga, protože rodina jeho ženy měla v roce 1711 židovské předky.
13.: Charkov
22.: Divize stažena z Charkova.
9. – 10.1943: Obranné boje Mius, západně od Charkova, Dněpr, Kyjev, Žitomir.
10.1943: 2. Kompanie schwere SS-Artillerie Abteilung 102 (502) přidělena divizi do 4.1944.
11.1943: 6.: Das Reich se stahuje z Kyjeva.
12.1943: Obranné boje Mius, západně od Charkova, Dněpr, Kyjev, Žitomir.

2.1944: Kampfgruppe Lammerding zůstáva na Východě, zbytek divize ve Francii k doplnění.
3.1944: Protipartyzánské operace, Francie.
5.1944: Kampfgruppe Lammerding přesunuta do Fra
ncie.
6.1944: 6.: Invaze v Normandii, jednotka umístěna u Cahours nedaleko Bordeaux.
9.: Divize je na přesunu do Normandie několikrát napadena francouzským hnutím odporu. Vyprošťuje německou posádku v Tulle a věší 99 civilistů v Tulle v odvetu za smrt 40 německých vojáků.
10.: Masakr v Oradouru: 2 důstojníci, SS-Sturmbannführer Kampfe a SS-Obersturmführer Gerlach jsou zajati partyzány. Gerlach prchá a přivolává vojáky, že Kampfe je držen ve vesnici Oradour. Kompanie pod velením SS-Sturbannführer Diekmana prohledá vesnici a zmasakruje 642 civilistů včetně 207 dětí a zapaluje vesnici. SS-Sturbannführer Diekman je předvolán k vojenskému soudu, ale je zabit v boji před začátkem procesu.
7.1944:
Těžké boje Coutrances, St. Lô, Percy, Mortain.
25.: Průlom Američanů u St. Lo.
8.1944: Divize ustupuje přes Rousen a St. Vith k německým hranicím.
6.: Útok na Avranches.
16.: Obklíčení u Falaise.
20.: Průnik z kapsy.
25.: Ústup k Vitmoutiers.
26.: Der Führer Regiment má 120 mužů.
9.1944
: 1.: Síla divize: 450 mužů, 15 tanků.
10. – 11.1944: Divize umístěna v oblasti Schnee Eifel.
12.1944: Těžké boje v Ardenách, divize částí II. SS Panzerkorps.
16.: Začíná ofenzíva v Ardenách; II. SS-Panzer Korps (Das Reich a Hohenstatufen) jsou určeny k průlomu amerických linií a dosažení Antverp.
1.1945: Ardenská ofenzíva selhává.
2.1945: Divize přesunuta do Maďarska, těžké boje u Stuhlweissenburgu.
3.1945: 5.: Začíná operace Jarní probuzení.
13.: Postup je zastaven Sověty a bahnem.
14.: Hitler, rozzuřen selháním útoku u Platensee, přikazuje divizím SS LSSAH, Das Reich, Totenkopf a Hohenstaufen sejmout čestné rukávové pásky, velitel 6. SS Panzer Armee Sepp Dietrich odmítá tento rozkaz.
16.: Sovětský protiútok.
4.1945: Divize přesunuta do Rakouska, těžké boje ve Vídni a Československu.
13.: Rusové dobývají Vídeň, Das Reich absolvuje těžké boje u mostu Florisdorf.
15.: Část divize bojuje západně od města.
5.1945: 6.: SS-Obersturmbannführer Otto Weidinger, velitel Der Führer Regimen
t, zachraňuje zraněné německé vojáky a civilisty z Prahy před útoky Sovětů a Čechů. Vede kolonu 1.000 vozidel k americké linii u Rokycan.
8.: Divize kapituluje před Američany.

Složení:

1.1942:

  1. Stab 

  2. SS-Infanterie Regiment Deutschland

  3. SS-Infanterie Regiment Der Führer

  4. SS-Infanterie Regiment 11

  5. Artillerie Regiment

  6. Kradschützen Bataillon

  7. Aufklärungs Abteilung

  8. Panzerjäger Abteilung

  9. Pionier Abteilung

  10. Nachrichten Abteilung

1.1943:

  1. Stab 

  2. SS-Panzer Grenadier Regiment Deutschland

  3. SS-Panzer Grenadier Regiment Der Führer

  4. Artillerie Regiment

  5. I/Langemarck (Kradschützen Bataillon)

  6. Panzer Regiment

  7. Sturmgeschütz Abteilung

  8. Aufklärungs Abteilung

  9. Panzerjäger Abteilung

  10. Flak Abteilung

  11. Pionier Abteilung

  12. Nachrichten Abteilung

1.1944:

  1. Stab

  2. 2. SS-Panzer Regiment

  3. 3. SS-Panzer Grenadier Regiment Deutschland

  4. 4. SS-Panzer Grenadier Regiment Der Führer

  5. 2. SS-Panzer-Artillerie Regiment

  6. 2. SS-Kradschützen Bataillon

  7. 2. SS-Sturmgeschütz Abteilung

  8. 2. SS-Aufklärungs Abteilung

  9. 2. SS-Panzerjäger Abteilung

  10. 2. SS-Flak Abteilung

  11. 2. SS-Panzer-Pionier Batallion

  12. 2. SS-Nachrichten Abteilung

Tiger Kompanie

Velitelé

SS-Hauptsturmführer Grader

11.1942 - 8.2.1943

SS-Hauptsturmführer Kuhlmann

8.2.1943 - 17.2.1943

SS-Hauptsturmführer Herzig

17.2.1943 - 29.3.1943

SS-Hauptsturmführer Grader

10.4.1943 - 11.7.1943 (zraněn)

SS-Obersturmführer Lorenz

11.7.1943 (zabit)

SS-Obersturmführer Theiss

11.7.1943 - 15.7.1943

SS-Obersturmführer Reininghaus

15.7.1943 - 15.8.1943

SS-Obersturmführer Matzke

15.8.1943 - 10.1943 (zraněn)

SS-Obersturmführer Tensfeld

10.1943 - 16.11.1943 (zabit)

SS-Obersturmführer Kalls

16.11.1943 - 12.1943

15.11.1942: Rozkaz ke zformování Tiger Kompanie pro 2. SS-Panzergrenadier Division Das Reich.
12.1942: 2 Tigery dodány.
1.1943: 8 Tiger a 12 PzKpfw IIIJ dodáno, organizováno do 4 těžkých čet, každá se 3 Tigery a 1 PzKpfw III a 2 lehkých čet, každé s 4 PzKpfw III.
24. – 25.1.: Přesun na východní frontu.
1. – 2.2.: Příjezd do Charkova.
17.2.: Stažení do Poltavy, 1 velitelský Tiger dodán k vyrovnání ztrát.
22.2.: Německá protiofenzíva u Charkova.
25.2.: 3 Tigery operační.
13.5.: 6 Tigerů dodáno, 14 celkem.
20.5.: Zbývající PzKpfw III odsunuty.
4.7.: 12 Tigerů operačních.
5.7.: Začíná operace Zitadelle.
16.7.: Zitadelle ukončena, 5 Tigerů operačních.
28.7.: 9 Tigerů dodáno od Leibstandarte, která odjela do Itálie, 22 celkem, přesun na řeku Mius.
4.8.: Přesun k Charkovu.
18.7.: 3 ze 17 Tigerů operační.
20.10.: Přesun k Bobrujsku.
6.11.: Přesun do Kyjeva.
17.12.: Většina Das Reich přesunuta na Západ k přestavbě, 9 zbývajících Tigerů zůstalo jako část Kampfgruppe Das Reich.
25.12.: Všechny zbývající Tigery jsou opuštěny pro nedostatek paliva.
10.2.1944: 5 Tigerů dodáno v Proskurově.
26.3.: Poslední 2 Tigery zapáleny.
14.4.: Stažení do Holandska a začlenění do schwere SS-Panzer Abteilung 102?

Datum

Korps

Armee

Armee Gruppe

 

1.41 - 3.41

XXXXI

1. Armee

D

Francie

4.41

XXXXI

12. Armee

-

Jugoslávie

5.41 - 6.41

odpočinek

BdE

-

Wehrkreis XVII

7.41 - 9.41

XXXXVI

2. Panzergruppe

Mitte

Smolensk, Kyjev

10.41

LXVII

4. Panzergruppe

Mitte

Vjazma

11.41 - 12.41

XXXX

4. Panzergruppe

Mitte

Moskva

1.42

XXXXVI

4. Panzer Armee

Mitte

Možajsk

2.42

VI

9. Armee

Mitte

Ržev

3.42 - 4.42

XXXXVI

9. Armee

Mitte

Ržev

5.42

XXVII

9. Armee

Mitte

Ržev

6.42

záloha

9. Armee

Mitte

Ržev

9.42 - 11.42

SS Panzerkorps

15. Armee

D

Rennes

12.42 - 1.43

záloha

-

D

Rennes

2.43

záloha

OKH

B

jižní Rusko

3.43

SS Panzerkorps

4. Panzer Armee

Süd

Charkov

4.43

záloha

Kempf

Süd

Charkov

5.43 - 6.43

odpočinek

-

Süd

Charkov

7.43

II. SS

Charkow

Süd

Bělgorod

8.43

záloha OKH

4. Panzer Armee

Süd

Stalino

9.43

III

8. Armee

Süd

Poltava

10.43

XXIV

8. Armee

Süd

Dněpr

11.43

XXXXVIII

4. Panzer Armee

Süd

Kyjev, Fastov

12.43

XXXXII

4. Panzer Armee

Süd

Žitomir

1.44*

XXXXVIII

4. Panzer Armee

Süd

Vinica

2.44 - 3.44*

LXXXVI

1. Armee

D

Toulouse

4.44

I. SS

-

D

Toulouse

5.44 - 6.44

záloha

7. Armee

D

Toulouse

7.44

LXXXIV

5. Panzer Armee

B

Normandie

8.44

II. SS

7. Armee

B

Normandie

9.44 (kgr.)

I. SS

7. Armee

B

Eifel

10.44 (kgr.)

LXVI

6. Panzer Armee

B

Eifel

11.44

odpočinek BdE

6. Panzer Armee

-

Paderborn

12.44

záloha

6. Panzer Armee

OB West

Ardeny

1.45

II. SS

4. Panzer Armee

B

Ardeny

2.45 - 3.45

odpočinek / záloha

BdE

Süd

Maďarsko

4.45

II. SS

-

Süd

Maďarsko

5.45

-

-

Mitte

Čechy

* Kampfgruppe zůstala v Rusku 2.44 - 3.44:

Datum

Korps

Armee

Armee Gruppe

 

2.44

XXXXVIII

4. Panzer Armee

Süd

Vinica

3.44

LIX

1. Panzer Armee

Süd

kapsa Hube

 

Vojáci pozorují zničení ruské vesnice během počáteční fáze operace Barbarossa.

Tanky Tiger divize Das Reich projíždějí lesem v Rusku koncem roku 1943. Divizní emblém dvou medvědů u průzoru a gnoma na věži byly typické pro Kurskou ofenzívu.  

  Panzer IV F-1 z Das Reich u Bělgorodu, 1943.

 Tiger z Das Reich, Bělgorod 1943.

 Držitelé RK z Das Reich - Tychsen, Worthmann, Stadler, Kaiser a Weiss.

 General der Waffen-SS Walter Krüger, za řidičem, se svými štábními důstojníky u Charkova.

 

 

 

  1.  

  2.  

  3.  

  4.  

  5.  

  6.  

  7.