![]() 29. Waffen Grenadier Division der SS (russische Nr. 1)
Lokotská
milice Brigadeführer
der Waffen-SS Bronislav Kaminski
17.6.1944 – 19.8.1944 Ideje
nacionálně-socialistického Německa a ideje nového Ruska sjednotí B.
Kaminskij Historie 29. divize Waffen-SS se začíná v říjnu 1941, kdy německá vojska vstoupila do města Lokoť, malého městečka v bývalé Orlovské a nyní Brjanské oblasti. Pro zabezpečení týlu 2. Panzerarmee byla při velitelství této armády, které velel "otec německých tankových vojsk" Heinz Guderian a po jeho odstavení generál Rudolf Schmidt a velitelství Armee Gruppe Mitte, které velel polní maršál von Kluge, ustavena Lokotská oblast, jejíž vedoucím představitelem se stal učitel fyziky Konstantin Pavlovič Voskobojnik. Ten se narodil v roce 1895 v Kyjevské gubérnii a během první světové války bojoval na frontě. Po revoluci se v roce 1920 zúčastnil rolnického povstání v Saratovské oblasti. Po porážce povstání uprchnul s falešnými dokumenty. Na počátku 30. let se dobrovolně vzdal a po odsezení tříletého trestu se ženou a dcerou jezdil z místa na místo, než se usadil v Lokoti, kde se stal učitelem fyziky. Nejbližším pomocníkem Voskobojnika se stal Bronislav Vladislavovič Kaminskij, který se narodil v roce 1899 ve Vitenské gubernii. Jeho otec byl Polák a matka Němka. Do revoluce studoval na Petraohradském polytechnickém institutu, poté se dobrovolně přihlásil do Rudé armády. Po občanské válce se vrátil na institut. V roce 1937 byl zatčen a obviněn z kontrarevoluce. Propuštěn byl v roce 1941, kdy přijel do Lokotě, kde pracoval jako inženýr v místním závodu. Lokotské úřady vytvořily vojenskou milici, která měla na počátku 200 mužů, pro boj s partyzány. Později byla v Lokoti Voskobojnikem založena Ruská nacionálně-socialistická strana. Při organizaci milice kladl Voskobojnik důraz na úzkou spolupráci s německým velením. Chtěl, aby tam věděli, že jsou v Rusku lidé, kteří chtějí a mohou sami se zbraní v ruce bojovat proti komunismu, za svoji vlast, za své osvobození. A proto byly nutné úzké styky s německým velením. Na velení 2. Panzerarmee jel Kaminskij a celé dva týdny předtím s ním Voskobojnik probíral všechny aspekty této návštěvy. Výsledkem tohoto úsilí bylo, že Němci poskytli oblasti Voskobojnika autonomní práva. Zůstalo zde několik styčných důstojníků, jednotky byly vybaveny trofejní sovětskou výzbrojí a Němci stáhnuli z oblasti své jednotky a velení. V ten večer hovořil Voskobojnik o budoucnosti. Mluvil o nové ruské armádě, která bude s Němci bojovat proti bolševikům, o Ruské nacionálně-socialistické straně, která zahrne celý ruský národ, o malé a neznámé Lokoti, která se stane centrem ruského státu. 8.1.1942 zahynul v boji s partyzány Konstantin Pavlovič Voskobojnik. V jeho díle pokračoval jeho pomocník Bronislav Kaminskij, který byl určitě dobrým velitelem. Toto o něm napsaly noviny Lokotské oblasti Hlas národa 15.11.1942 v článku "Velitel brigády-vrchní starosta": "Um, energie, takt – to jsou vlastnosti nezbytné u velitele. A tyto vlastnosti vrchní starosta oblasti Kaminskij má. Kromě nich má však i další: neobvyklou vytrvalost a pracovitost. Je udivující, jak může člověk po několika bezesných nocích tak pracovat i ve dne. V noci je Kaminskij velitelem brigády. "V Cholmeckém - nástup". "Na Majskoj žuce - boj". Každou noc u telefonu nebo na frontě. Ve dne se velitel mění na starostu a řeší otázky hospodářského života. A hospodářství a boj jsou propojeny jeden s druhým. Bez pravidelného hospodaření nebude chleba, bez chleba není armády. Je třeba pracovat. Vojensko-hospodářský stroj pracuje spolehlivě, nachází se v silných rukách.“
B.V.
Kaminskij s vojáky RONA, Bělorusko, léto 1944. Oděný v německou
důstojnickou blůzu. Na čepici důstojnická kokarda v ruských národních
barvách, na levém rukávu emblém RONA, na hrudi Vyznamenání východních
národů a Železný kříž I. třídy, který obdržel za úspěšné
protipartyzánské operace na jaře 1944. Rozšířiv oddíl národní milice na 1.700 mužů, zahájil Kaminskij aktivní operace proti partyzánům a brzy od nich očistil značnou oblast. Když si uvědomilo, že jsou místní jednotky svými silami schopny zabezpečit týlovou oblast, reorganizovalo velení 2. Panzerarmee Lokotský rajón v okruh s 8 rajóny Orlovské a Kurské oblasti s 581.000 lidmi. V této oblasti dostal Kaminskij od německé armády možnost operovat dle vlastního uvážení. Fakticky se Kaminskij stal neomezeným vládcem. Jak s těmito právy Kaminskij nakládal, ukazuje následující incident. V létě 1943 byli dva němečtí vojáci, kteří vyloupili mlýn a zabili jeho hospodáře, zatčeni lokotskou policií. Soud Lokotské republiky nad nimi vynesl trest smrti. Nehledě na protesty vyššího německého velení, byl rozsudek proveden v Lokoti na náměstí před mnohatisícovým davem. Tak žil Lokotskij okruh samostatným životem. Místní orgány provedly zemědělskou reformu, zakládaly školy, vydávaly noviny, organizovaly administrativu a soudy, obnovily život oblasti, který byl přerušen ústupem Rudé armády. Život v Lokotské republice jen kypěl. Byl dostatek obilí, spotřebního zboží, byla zahájena staba nových domů a obnovena dopravní síť. Je třeba říct, že Lokotský okruh nebyl skrytým experimentem německé armády, o jeho existenci věděl samotný Adolf Hitler, dále také Rosenberg a Hlavní úřad SS. Protože oddíly místní policie a domobrany nemohly sami kontrolovat ohromný prostor, ze kterého byla stažena všechny německá vojska, vyvstal před Kaminským úkol zorganizovat větší a lépe vyzbrojenou sílu na regulérním základě. Na podzim 1942 byla zahájena mobilizace ročníků 1922-1925, která měla donucovací charakter - ti, kteří odmítli, byli přivlečeni k soudu a podrobeni represím. Díky tomu se Kaminskému podařilo shromáždit několik tisíc bojovníků, což mu dalo možnost reformovat různé oddíly a skupiny do regulérní armády. Aby dal najevo svoji úlohu v Rusku, dal lokotský starosta své armádě název Ruská osvoboditelská národní armáda (RONA). Koncem roku 1942 byla složena ze 14 střeleckých praporů, obrněného divizionu, protiletadlové baterie, stíhací roty a velitelské čety, vše složené v brigádě o síle 10.000 mužů. Každý prapor měl 4 střelecké roty, minometnou a dělostřeleckou četu. Ve výzbroji měl 1-2 děla, 2-3 praporní a 12 rotních minometů, 20 kulometů. Prapory však neměly jednotnou organizaci ani výzbroj. Jejich síla kolísala mezi 300 - 1.000 mužů а výzbroj záležela na charakteru úkolů. Některé prapory byly vybaveny obrněnou technikou, jiné jen ručními zbraněmi. Všechny tyto síly byly určeny k boji proti partyzánům, který byl zahájen od samého počátku existence "nové vlasti" a probíhal až do evakuace částí RONA z Lokoti. Obyvatelé okruhu viděli v partyzánech svého nejhoršího nepřítele - bolševismus. Oficiální ideologií Lokotské republiky se stal nacionalismus, stranou Ruská nacionálně-socialistická strana (od 8.1. v čele s Kaminským) a důležitým bodem jejího programu antisemitismus. Program RNSP byl podobný programu NSDAP. Jeden z článků tohoto programu, vysvětlený v novinách Hlas národa v říjnu a listopadu 1942, se nazýval "Židé - vrazi národa". V Lokotské republice byly ustaveny nacionálně-socialistické zákony, které řešily vztahy mezi Židy a nežidy. V Lokoti byly zakázány potraty a vedl se boj za práva rodiny, byly zakázány rozvody a uznávaly se jen církevní sňatky. Počátkem roku 1943 byly prapory RONA soustředěny do 5 střeleckých pluků a v květnu byl zformován samostatný gardový prapor se 2 střeleckými a výcvikovou rotou. Začátkem března 1943, když útočící sovětská vojska dosáhla okraje Lokotského okruhu, 3. a 5. pluk RONA se zúčastnily bojů proti Rudé armádě a utrpěly velké ztráty. Mnoho vojáků nechtělo bojovat a dezertovalo a 700 mužů přešlo na stranu partyzánů. V červenci byl 5. pluk a samostatné roty z jiných pluků připojeny k německým jednotkám a nasazeny do boje v oblasti Dmitrovska-Orlovsko. Po druhé mobilizaci, provedené na podzim 1943, dosáhl počet RONA 12.000 mužů. Byli to Kaminského nejlepší vojáci. V této době dosáhl počet mužů RONA 20.000. V létě 1943 byl v sestavě Brigády Kaminského: První pluk (velitel major Galkin) se skládal z 1., 2. a 11. praporu, každý se 400 muži ve 3 střeleckých a kulometné rotě. Celkem měl pluk 1.500 mužů. Každý pluk měl dělostřeleckou baterii s 3 děly 76 mm. Druhý pluk (major Tarasov) se skládal ze 4., 5. a 6. praporu. Měl celkem 1.500 mužů. Třetí pluk (major Prošin) se skládal z 3., 13. a 15. praporu. Měl celkem 1.500 mužů. Čtvrtý pluk (major Rejtěnbach) se skládal z 10. a 12. praporu a měl 600 mužů. Pátý pluk (major Turlakov) se skládal ze 7., 8. a 9. praporu s 1.500 muži. Obrněný divizion (kapitán Samsonov) se skládal z 10 tanků (KV, 4 T-34,3 BT-7, 2 BT-5), 3 obrněných aut (BA-10, 2 BA-20), 2 tanket, automobilů a motocyklů. Protiletadlový divizion (poručík Plochich) měl 130 mužů a 3 protiletadlová děla a 4 velkorážné kulomety. Gardový prapor (major Frolov) se skládal ze dvou střeleckých a jedné výcvikové roty a měl 600 mužů. Náčelníkem rozvědky RONA byl bývalý major RA Kostěnko a načelníkem štábu brigády Ševykin. 1.8.1943 bylo ve výzbroji RONA 500 kulometů, 40 minometů, několik desítek polních a protitankových děl, 10 tanků, 2 tankety a 3 protiletadlová děla. Protože neměl dost velitelských kádrů, uvolnili Němci po Kaminského žádosti ze zajateckých táborů asi 30 důstojníků RA. Protože to ale bylo pomalu, stali se veliteli praporů mnohdy poddůstojníci i řadoví vojáci.
Tankista a voják ROA. Tankista má blůzu tankových vojsk Wehrmacht a ruské kalhoty, na čepici lebku a kokardu ROA. Na hrudi má vyznamenání „Za boj s partyzány“. Voják ROA má kamuflážní kombinézu z roku 1943 se znakem Wehrmacht. U obou je na levém rukávu znak RONA. Co se týče boje proti partyzánům, ten pokračoval dnem i nocí. Útoky partyzánů proti menším posádkám a diverze na železnicích se střídaly s trestnými výpravami brigády do partyzánských oblastí. Tento boj probíhal se střídavými úspěchy: za udržení většiny okruhu pod kontrolou platila brigáda boji, kde ztrácela 50-100 mužů za operaci. Celé jaro a léto 1943 strávila brigáda v boji s partyzány, ve kterém jí pomáhaly 102. a 108. maďarská pěší divize a tankovo-granátnická brigáda plukovníka Rjubzama. Nejúspěšnější operací byl "Cikánský baron", při které bylo zlikvidováno 1.500 partyzánů a stejný počet byl zajat. Mimoto bylo zničeno 200 partyzánských základen. V srpnu se oblast Lokotského okruhu stala ohroženou a Kaminskij, po souhlasu s německým velením, vydal rozkaz k evakuaci RONA a občanů do oblasti Lepel ve Vitebské oblasti. 26.8. se části RONA s občany z administrativy a členy rodin, celkem asi 30.000 lidí, poté co naložili tanky a bojovou techniku, vydali na cestu do Běloruska. Ti, kterým se nepodařilo uprchnout, zorganizovali partyzánské oddíly a podobni UPA, odolávali bolševikům do konce 40. let. Aby byl zajištěn bezpečný odchod, byl vytvořen 4. pluk pod velením Němce majora Reitenbacha, který vedl boj s postupující RA a nějakou dobu držel město Sevsk, než byl obklíčen a úplně zničen. Zajaté vojáky 4. pluku rudoarmějci zastřelili a Reitenbacha ubili. Poté, co se RONA začala připravovat k evakuaci, začal v ní morální rozklad. Jeden z pluků v čele s velitelem Tarasovem se chystal přejít k partyzánům, když to bylo na poslední chvíli odhaleno, byl Tarasov a další důstojníci pověšeni. V Bělorusku se Kaminskij, v té době již vyznamenaný Medailí východních národů 1. stupně ve zlatě s meči, stal starostou Lepelu. Vojáci RONA byli zpočátku zapojeni místním německým velitelstvím do boje s partyzány, ve kterém se jim podařilo dosáhnout úspěchu, ovládnout silnici na Lepel a očistit přilehlou oblast. V Lepelu se Kaminský mohl opřít jen o své rodáky, protože místní se proti němu stavěli nevraživě. V Bělorusku dostala brigáda za úkol zabezpečit týl 3. Panzerarmee před partyzánskými údery. Díky dezercím a ztrátám v boji s partyzány klesl počet mužů RONA na dvě třetiny. Začátkem listopadu byla brigáda posílena běloruskými policisty. Kaminskému se nepodařilo dobýt oblast Lepel a začátkem roku 1944 se RONA s civilními utečenci přemístila do oblasti Datlovo v západním Bělorusku. V té době se na sovětské straně objevil nápad přimět Kaminského, aby změnil frontu a změnit jeho brigádu ve 2. antifašistickou. Kaminski se však ukázal jako zásadový člověk a k dohodě se Sověty nepřistoupil. A také po všem, co dělal v Lokoti, nevěřil na milost. Kaminskému se podařilo stmelit brigádu, přimět k návratu část dezertérů a zvýšit počet RONA na 5.000 mužů. V zimě a na jaře 1944 vedla Kaminského brigáda nepřetržitý boj s partyzány v týlu Armee Gruppe Mitte. V lednu 1944 byla součástí jednotek, bojujících proti partyzánům v oblasti Lepel a na jaře 1944 v oblasti mezi Minskem a Lepelem zaútočila RONA na partyzánské skupiny v Polocko-lepelské oblasti. 11. až 17.4. podnikli Němci operaci "Regenschauer", během které napadli partyzány v západní zóně. Poté byla zahájena opearce "Frühlingsfest", během které byli partyzáni zničeni. Během těchto dvou operací byla Sturmbrigade RONA podřízena Veliteli SS a policie v týlu Armee Gruppe Mitte, kterým byl SS-Obergruppenführer von Gottberg. Tři pluky RONA (1., 3. a 5.) vedly boje v jižni a jihozápadní části partyzánské zóny. V této operaci měla brigáda velké úspěchy. Za účast v těchto bojích obdržel Kaminskij Železný kříž I. třídy a Sturmbrigade RONA přitáhla pozornost Heinricha Himmlera. V létě 1944 byl Kaminskij pozván do štábu Reichsführera SS ve východním Prusku, kde mu Himmler vyjádřil své poděkování za úspěchy brigády a sama RONA byla na Himmlerův rozkaz začleněna do sestavy Waffen-SS jako 29. Grenadier Division der Waffen-SS (russische Nr. 1) a jejímu veliteli byla přiznána hodnost SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS. e své řeči v Poznani 4.8. Himmler osobně ocenil zásluhy bojovníků brigády v boji s běloruskými partyzány. V té době se situace na východní frontě pro Němce a jejich spojence výrazně zhoršila. Proto se Kaminskij obrátil na svého velitele Himmlera s prosbou o evakuaci občanské části. Himmler dal souhlas s evakuaci do Maďarska (10.500 lidí) , kde slíbil Rusům vytvořit samosprávu podobnou lokotské. Kvůli ochraně lidí v Maďarsku byly od RONA odveleny některé její části. Díky problémům s železniční dopravou byli vojáci odvezeni nikoliv do Maďarska, ale do jižního Německa, kde byli použiti pro zemědělské práce. Co se týká samotné 29. divize Waffen-SS, byla její většina na příkaz Himmlera poslána do Německa k reformování. Ale to se nakonec nestalo, protože 2.8. vypuklo ve Varšavě povstání a Němci potřebovali pomoc Kaminského a jeho mužů. Polská Armia Krajowa pod velením generálmajora Bor-Komorowského zahájila 2.8. povstání proti Němcům. Poláci věřili v pomoc a brzký příchod sovětských vojsk. Nevěděli, že postup Rudé armády je již vyčerpán. Sověti dosáhli předměstí Varšavy, ale Němci věděli o jejich jednotkách a dobře se opevnili. Navíc uviděl Stalin možnost vypořádat se rukama Němců s těmi Poláky, kteří mu mohli v budoucnu svojí protisovětskou orientací působit problémy. Bylo výhodnější pro něj zůstat stát a dívat se, jak se Němci a Poláci vzájemnými boji vyčerpávají, zatímco jeho armády odpočívaly a chystaly se k další ofenzívě. Německé jednotky, určené pro potlačení povstání, se nacházely pod velením SS-Obergruppenführera Ericha von dem Bach-Zelewski. Mezi nimi se nacházela také 29. divize SS. Z každého pluku RONA bylo vyčleněno 300-400 dobrovolníků, kteří pod velením SS-Obersturmbannführera Frolova byli posláni do hlavního města. V sestavě Frolovova pluku byly dva prapory s 1.700 muži, samohybné dělo SU-76, 4 tanky Т-34 a 2 houfnice. Na pouliční boj ve velém městě nebyli vojáci RONA připraveni a utrpěli těžké ztráty. To přineslo uvolnění disciplíny, loupeže, vraždy a násilí.
Vojáci
29. divize Waffen-SS RONA za podpory německé obrněné techniky pročesávají
Varšavu. V čele je důstojník. Ve
Varšavě dosáhlo násilí vrcholu, jeho oběťmi se stali hlavně
civilisté, kteří se povstání nezúčastnili (ve čtvrtích Ochota a
Volja nebyli prakticky žádní povstalci). Podle polských historiků
zabili vojáci ruské divize SS ve Varšavě 15.000 lidí. Na žádost německého
velitelství, aby zjednal pořádek mezi svými lidmi, Kaminskij, který
byl ve Varšavě raněn, odvětil, že jeho lidé obětovali boji s bolševismem
vše a on nevidí nic špatného na tom, ze se snaží vylepšit svojí
materiální situaci na účet Poláků. Pro zvěrstva vojáků a důstojníků
RONA hrozilo, že vojska Armiji Krajowe, která jednala o kapitulaci,
kapitulovat nebudou. Koncem srpna byla Frolovova skupina, která utrpěla
30% ztráty, vyvedena z Varšavy. Později našli mrtvé tělo
Kaminského v lese. Němci tvrdili, že byl velitel divize ubit
partyzány. Na důkaz toho ukázali vojákům prostřílené auto Kaminského
v příkopu. Druhou verzi popisuje ve svých vzpomínkách H.
Guderian, toho času náčelník generálního štábu: "Kaminského
brigáda se skládala z bývalých vojenských zajatců, hlavně Rusů,
vražedně naladěných proti Polákům, Dirlewangerova brigáda se skládala
z německých zločinců, kteří měli takto možnost smazat svoji
vinu. Sám von dem Bach jednou, když referoval o stavu v jeho
jednotkách, informoval mně o řádění svojich podřízených, kterému
nebyl schopen zabránit. Z jeho hlášení vstávaly vlasy na hlavě,
proto jsem o všem večer informoval Hitlera a požadoval stažení obou
brigád z Varšavy. Nejdřív Hitler s mojí žádostí
nesouhlasil. Nakonec však Himmlerůb styčný důstojník u Hitlera SS-Brigadeführer
Fegelein potvrdil má slova: "Je to pravda, můj vůdče, jsou to
skutečně tuláci!" Hitlerovi nezůstalo nic jiného, než přijmout
mé návrhy. Von dem Bach přikázal, aby Kaminského zastřelili, tak se
zbavil nežádoucího svědka." Je možné, že se to stalo tak, jak
napsal Guderian. 29. divize Waffen-SS se do října 1944 nacházela v Kampinském
lesu pod Varšavou, než byla RONA předána generálu Vlasovovi pro
formování 1. divize ROA. Je třeba přiznat, že Kaminskij zůstal do
konce života věrný svému nacionálně-socialistickému přesvědčení
a bojoval proti bolševikům do samotného konce. Do své smrti udržoval
tvrdými metodami kázeň ve své brigádě. Jen v posledních měsících,
kdy RONA opustila sovětské území a jejich budoucnost vypadala velmi špatně,
nedokázal již velitel brigády zkrotit své vojáky. Ještě v červenci
1944 chtěl Himmler postavit protiváhu Vlasovově ROA a Kaminskij byl
vhodnou osobou.
6.1941: 22.:
Němci zaútočili na Sovětský svaz.
|