1. SS Panzer Division Leibstandarte SS Adolf Hitler

 


Muži z Leibstandarte na transportéru během neúspěšné ofenzívy v Maďarsku, březen 1945.

SS Stabswache Berlin                                                                                     3.1933 – 5.1933
SS Sonderkommando Berlin (SS-Sonderkommando Zossen a Jüterbog)              5.1933 – 9.1933
Leibstandarte SS Adolf Hitler                                                                            9.1933 – 12.1934
Leibstandarte SS Adolf Hitler (mot)                                                                   12.1934 – 7.1942
SS Division (mot) Leibstandarte SS Adolf Hitler                                                  7.1942 – 11.1942
SS Panzer Grenadier Division Leibstandarte SS Adolf Hitler                                11.1942 – 10.1943
1. SS Panzer Division Leibstandarte SS Adolf Hitler                                           10.1943 – 5.1945

Velitel:
SS-Oberführer Josef Dietrich                              1933 – 4.7.1943
SS-Brigadeführer Theodor Wisch                        4.7.1943 – 20.8.1944
SS-Brigadeführer Wilhelm Mohnke                     20.8.1944 – 6.2.1945
SS-Brigadeführer Otto Kumm                             6.2.1945 – 8.5.1945

Náčelník štábu:
SS-Standartenführer Wilhelm Keilhaus               13.8.1940 – 6.4.1941
SS-Hauptsturmführer Rudolf Lehmann                6.4.1941 – 15.7.1942
SS-Standartenführer Wilhelm Keilhaus               15.7.1942 – 17.7.1942
SS-Hauptsturmführer Rudolf Lehmann                17.7.1942 – 4.1944
SS-Obersturmbannführer Erich Grensing            4.1944 – 2.9.1944
SS-Obersturmbannführer Dietrich Ziemssen        2.9.1944 – 12.1944
SS-Sturmbannführer Ralf Tiemann                      12.1944 – 15.1.1945
SS-Obersturmbannführer Dietrich Ziemssen        3.1945 – 5.1945

Původ této divize je třeba hledat již v březnu 1923, když byla ustavena skupina mužů pod velením Hitlerova řidiče Julia Schrecka, známá jako "Stabswache" a později "Stosstruppe Adolf Hitler", která byla určena k ochraně vůdce NSDAP Adolfa Hitlera během jeho politických vystoupení ve 20. letech. V roce 1923 se Hitler spolu s SA a Stosstruppe Adolf Hitler zúčastnily neúspěšného převratu v Mnichově, kdy chtěl Hitler převzít moc v Bavorsku. Hitler byl zatčen a všechny organizace NSDAP byly zakázány. Po Hitlerově návratu z Landsbergu byla zformována SS nebo Schutzstaffel. To byl počátek Waffen-SS, které měly na konci války 910.000 mužů. V roce 1933 Hitler převzal moc v Německu a jmenoval vůdcem SS Heinricha Himmlera, který byl bezohledný a ctižádostivý. Nestačil se zúčastnit války a to bylo zdrojem jeho lítosti. SS začala rychle růst a důsledkem změn organizace bylo zformování SS-Sonderkommando Berlin, které bylo později přejmenováno na Adolf Hitler Standarte. 8. listopadu 1933, při 10. výročí Mnichovského puče, byla tato jednotka přejmenována na Leibstandarte Adolf Hitler s iniciály "SS" v názvu (LSSAH). Během této doby byla stále podřízena SA. Hitler viděl v SA potenciálního protivníka a měl rozdílné názory s vůdcem SA Ernstem Röhmem. To vyvrcholilo během "Noci dlouhých nožů", když dvě roty Leibstandarte SS Adolf Hitler pod velením Josefa "Seppa" Dietricha ukázaly svou loajalitu při zásahu proti vedení SA a Ernstu Röhmovi. Leibstandarte se zúčastnila okupace Sudet, anexe Rakouska a obsazení Československa, ale první bojové zkušenosti získala až v Polsku v roce 1939, kde 3.700 mužů tvořilo čtyři pěší prapory, dělostřeleckou, protitankovou, ženijní a průzkumnou jednotku. Tyto formace SS byly přiděleny k von Rundstedtově Armee Gruppe Süd a okamžitě vstoupily do krvavých bojů proti polské 10. pěší divizi na řece Prosně. Poté zasáhla do bojů v oblasti Pabianice, Oltarzev a Blonie během postupu na Varšavu. Během této kampaně jsou záznamy o prvních krutostech Waffen-SS. Po úspěšném tažení v Polsku byla jednotka přesunuta na západ proti Francii. Během tohoto času expandovala LSSAH na pluk motorizované pěchoty vybavený několika tanky Panzer IV a spolu s plukem Der Führer z SS-VT pronikla do Holandska. SS-Obersturmbannführer Hugo Krass byl prvním držitelem Železného kříže v tomto tažení. Během tažení se též odehrálo několikrát publikované napadení výsadkářů generála Kurta Studenta jednotkami Leibstandarte. Později byla přesunuta na jih k Arassu, kde Britové a Francouzi zastavili 7. Panzer Division a Totenkopf. LSSAH byla u kanálu Aa, jižně od Dunkirku, když byl BEF evakuován zpět do Británie. Když Hitler vydal svůj rozkaz "Stát", byl ignorován Seppem Dietrichem, který vedl své muže do útoku. Dobyli výšiny Watten, ale rozkaz zbytku německých sil k útoku přišel pozdě a BEF mohl ustoupit přes moře. LSSAH se ještě zúčastnila bojů proti Francouzům v oblasti Moulins, Pourcain a St. Etienne do 25. června, kdy Francouzi zastavili palbu a vzdali se. Dalších bojů se divize zúčastnila na Balkáně, kde byla součástí Listovi 12. Armee spolu s 9. Panzer Division a Großdeutschland. Útokem přes Jugoslávii dobyli řeckou pevnost Monastir a průsmyk Klidi,  který bránily australské a novozélandské jednotky a průsmyk Klissura, bráněný Řeky a dobytý průzkumným praporem Kurta "Panzer" Meyera. Britský expediční sbor byl po moři evakuován do Kalamaty přes Korinthský kanál a poté na Krétu s Leibstandarte v patách. Během této doby se stala plně vybavenou divizí motorizované pěchoty s 10.796 muži a byla přesunuta do Prahy a přidělena k Armee Gruppe Süd pod velením von Rundstedta k provedení operace Barbarossa – invaze do SSSR. Divize postupovala od Lublinu přes řeku Visla na západní Ukrajinu. Odtud postupovala na Kyjev a byla přidělena s divizí Wiking k podpoře 11. a 17. Armee u Umaně, kde obklíčily 100.000 Sovětů. Dále se zúčastnila akce u Taganrogu, kde našla zohavená těla šesti zajatců SS a Sepp Dietrich vydal rozkaz nebrat další tři dny zajatce. V listopadu 1941 se zúčastnila útoku na Rostov, kde byl odpor tak silný, že von Rundstedt neuposlechl Hitlerovu rozkazu k postupu a byl zbaven velení. Po zimě strávené v oblasti Doněc byla v létě 1942 odeslána zpět do Německa k doplnění a přestavbě na Panzergrenadier Division spolu s Das Reich a Totenkopf. LSSAH se zúčastnila okupace Toulonu a na konci roku byla zpět na východě, kde se zúčastnila evakuace a znovudobytí Charkova jako část SS Panzer Korpsu Paula Haussera. Dobytím Charkova byl vytvořen výběžek pro příští ofenzívu – operaci Zitadelle. Tato ofenzíva byla neúspěšná a LSSAH byla stažena do Itálie k protipartyzánské službě, kde se zúčastnila poprav civilistů v městě Boves. LSSAH byla odeslána zpět na Východ a brzy poté byla obklíčena u Kamence Podolského spolu s 1. a 16. Panzer Division a 2.500 muži z Das Reich. Po úniku z obklíčení byla odeslána zpět do Francie k dalšímu doplnění. Po vylodění Spojenců v Normandii 6. června 1944 byla LSSAH umístěna v Belgii a při přesunu do Caen ve Francii byla napadána spojeneckými bombardéry. Zúčastnila se bojů proti Američanům u Avranches spolu s 116. Panzer Division, 2. Panzer Division, Das Reich a 17. SS Panzergrenadier Division "Götz von Berlichingen" pod velením Paula Haussera. Bohužel RAF měla vzdušnou převahu, zejména 254. squadrona se svými raketami vyzbrojenými Hawkery Typhoon decimovala tanky poslané proti pronikajícím Američanům. Nakonec byla řada jednotek SS a Wehrmachtu téměř obklíčena v kapse u Falaise. Leibstandarte byla stažena do Německa a části této divize se zúčastnily bojů o Aachen. V prosinci 1944 se zúčastnila operace v Ardenách jako součást 6. SS Panzer Armee pod velením Seppa Dietricha. Kampfgruppe Peiper pod velením SS-Sturmbannführera Joachima Peipera pronikla hluboko do Belgie, téměř až k řece Meuse, ale nedostatek paliva a útoky spojeneckých bombardérů její útok zastavily. Po ztroskotání ofenzívy byla LSSAH odeslána na východ do Maďarska do oblasti Dunaj – Dráva – Sáva, kde podnikla 6. SS Panzer Armee pod velením Dietricha neúspěšný protiútok na vyproštění Budapešti z obklíčení. Leibstandarte byla stažena do Rakouska ke Steyru, kde se vzdala v květnu 1945 Američanům.

3.1933:

SS-Stabswache Berlin, speciální jednotka SS ke střežení Adolfa Hitlera, zformována ze 117-120? mužů. "Sepp" Dietrich vybíral muže dle ideálů SS: 25 let, 1,8 metru vysoké, bez záznamu v trestním rejstříku. Pruská státní policie poskytla administrativní podporu. 
17.3.: První umístění jednotky v Freisenstrasse Kaserne Kaiserin Augusta Victoria.

4.1933:

Jednotka přesunuta do Lichterfelde Kaserne, Berlín, přejmenována na SS-Sonderkommmando Berlin. První 12-členná stráž, které velel Wilhelm Mohnke stráží Říšské kancléřství.
8.4.: Poprvé jako čestná stráž vůdce během SA cesty v berlínském Sportovním paláci.

5.1933:

Výcviková jednotka SS-Sonderkommando Zossen zformována ze 3 rot pro podporu strážní jednotky.

7.1933:

SS-Stabswache Berlin přejmenována na SS-Sonderkommando Jüterbog; strážní oddíl pod vedením Theodora "Teddy" Wische zůstává střežit Berchtesgaden.

9.1933:

SS-Sonderkommando Jüterbog a SS-Sonderkommando Zossen spojeny.

11.1933:

9.11.: Při 10. výročí pivního puče poskytuje 835 členů LAH ochranu Hitlerovi u památníku Feldherrnhalle v Mnichově. Jednotka je pojmenována Leibstandarte Adolf Hitler (LAH), "SS" je vloženo později. LSSAH stráží kancléřství, 3 berlínská letiště, ministerstva (včetně štábu SS) a dům Reichführer-SS Heinricha Himmlera.

7.1934:

30.6.: LAH se účastní potlačení SA, zvaném "Noc dlouhých nožů". Adolf Hitler a "Sepp" Dietrich cestují do Bad Weisse s 6 muži eskorty LAH, kde zatknou Ernsta Röhma a další velitele SA. V Berlíně zatknou LAH další členy SA a Hitlerovi odpůrce. 3 vyšší velitelé SA jsou popraveni 8 poddůstojníky LAH. Theodor Eicke, později Inspektor koncentračních táborů a velitel 3. SS-Panzer Division "Totenkopf", popraví Röhma.

10.-12.1934:

LAH oficiálně motorizována.

3.1936:

1.3.: LAH se zúčastní obsazení Porýní.

2.1936:

LAH poskytuje čestnou stráž OH 1936.

1938:

LAH se zúčastní obsazení Sárska a Rakouska jako část XVI. Armee-Korps
Duben: LAH obsazuje Vídeň pod velením generála Heinze Guderiana.
Později se zúčastní obsazení Československa.

4.1939:

30.4.: Hitler otevírá 7 km Tiergartenstrasse při oficiální oslavě svých 50. narozenin. LAH lemují ulici jako čestná stráž. 

9.1939:

25.9.: První zkušenost LAH v boji u Lodže, Varšavy a Modlinu jako část Armee Gruppe Süd v Panzer Division Kempf. Hitler a Himmler navštěvují LAH v Guzově.
27.9.: Varšava kapituluje.
30.9.: LAH Begleit Battalion vyznamenán speciální standartou, 400 mužů ztrát v tažení.

10.1939:

Okupační služba v Československu.
10.10.: Polsko kapituluje.

12.1939:

23.12.: Hitler zve členy jednotky na vánoční večeři v Bad Elms, každý muž LSSAH dostává tabák, koláč a láhev vína.

3.1940:

Hitler autorizuje zformování LAH dělostřeleckého praporu s děly 105 mm, poprvé užit termín "Waffen-SS".

5.1940:

10.: Fall Gelb – začíná německá invaze do Francie.
13.: Vzato 4.000 zajatců.
14.: Dobyt Haag.
20.: Postup do Francie.
25.: Útok přes kanál Aa vedl Joachim Peiper.
26.: Ignorován Hitlerův rozkaz k zastavení, překročena spojenecká obranná linie
28.: LAH masakr 65 (80?) britských zajatců z 48th Division u Wormhout, nedaleko Dunkirku, Francie. Wilhelm Mohnke je označen jako důstojník, který dal rozkaz k popravě.

6.1940:

14.: Paříž kapituluje.
22.: Francouzi zastavují palbu
24.: Francie kapituluje.

7.1940:

19.: George Keppler, Paul Hausser a Sepp Dietrich obdrželi Rytířský kříž během slavnosti vítězství v Reichstagu, Berlín. Divize umístěna u Met.

8.1940:

LAH posílena na Brigade, připravuje se na vyloďovací operaci Seelöwe, invazi do Británie.
15.: Himmler rozkázal převod všech záloh SSTV do Waffen-SS.

9.1940:

7.: Při slavnosti v Alvenslebenu předává RFSS Himmler standardu LSSAH.

2.1941:

Jednotka přesunuta z Met do Bulharska.

3.1941:

LAH přesunuta do Temesvaru, Rumunsko, připojena k Grossdeutchland Division a Hermann Göring Brigade.

4.1941:

6.: Divize se účastní invaze do Jugoslávie a Řecka.
7.: Dobyt průsmyk Kriva a Skopje.
10.: Spojení s Italy, útoky RAF.
11.: Dobyt průsmyk Klidi od jednotek ANZAC.
13.: Dobyt průsmyk Klisura.
15.: Dobyta Kastoria.
16.: Kapitulace 16 řeckých divizí generála Tsolakoglouse.
21.: Dobyt průsmyk Mesovan.
25.: Britové ustoupili na pláž Kalamata, Řecko.
27.: LSSAH u Pirgusu.
28.: Britské jednotky v Řecku kapitulovali.

5.1941:

8.: Po vítězné přehlídce v Aténách LSSAH přesunuta do Čech.

6.1941:

Divize posílena: 10.796 mužů.
22.: Operace Barbarossa – německý útok na SSSR.

7.1941:

1.: LSSAH se zúčastní Barbarossa jako část Armee Gruppe Süd, zajišťuje pravý břeh řeky Dněpr. Síla jednotky: 10.796, průměrný věk: 19 let.

8.1941:

20.: Dobyt Cherson.

10.1941:

LSSAH dobyla Taganrog a našla umučená těla 6 vojáků SS, kteří byli předtím zajati a popraveni. Na odplatu Dietrich nařídil LSSAH po 3 dny popravu všech sovětských zajatců. Zabito 4.000 Rusů.

11.1941:

17.-26.: Dobytí Rostova, zajato 10.000 vojáků, ukořistěno 159 děl, 56 tanků a 2 obrněné vlaky.

12.1941:

Obranné boje v oblasti Doněc.
26.: Velitel III. Panzer Korps General Eberhard von Mackensen píše Himmlerovi:

...Každá jednotka chce mít po boku Leibstandarte. Disciplína jednotky její entusiasmus, její odolnost v krizi jsou příkladné.. Je to opravdu elitní jednotka.  

1.-2.1942:

Obranné boje v oblasti Doněc.

6.1942:

LAH bojuje na řece Mius, je stažena do Francie a umístěna u Paříže. Zúčastňuje se na přehlídce v Paříži pod velením von Rundstedta.

7.1942:

LAH je posílena na Panzergrenadier Division.
15.: Přejmenována na SS-Division (mot.) Leibstandarte SS Adolf Hitler.

8.-9.1942:

Odpočinek v oblasti Evreux, Francie. Tanky Tiger I přidány do Panzer Regimentu, pro bojové ztráty jsou do divize začleněni Volksdeutsche.

10.1942:

Okupace vichystické Francie, divize tráví nějaký čas v Normandii.
22.: Divize přejmenována na SS-Panzergrenadier-Division Leibstandarte SS Adolf Hitler.

11.1942:

Okupační služba ve vichystické Francii.

12.1942:

Divize posílena: 678 důstojníků, 20.166 poddůstojníků a mužů.
21.-30.: Příslušníci LSSAH transferováni k zformování kádrů pro 9. SS-Panzer Division Hohenstaufen.

1.1943:

LAH přispěla na Ukrajině k zastavení sovětské zimní ofenzívy. VII. Battalion poslán na východní frontu jako SS-Brigade Schuldt.

2.1943:

Těžké boje v oblasti Doněc – Dněpr.
15.: Paul Hausser rozhodl o ústupu z Charkova, navzdory Hitlerovu rozkazu.

3.1943:

9.: SS-Werfer Abteilung 102/502 přidělen k divizi.
18.: SS Panzer Korps (LSSAH, Das Reich a SSTK) dobyly Bělgorod, těžké boje mezi Doncem a Dněprem.
14.: SS-Panzer Korps dobyl Charkov. Po válce Sověti obvinili divizi, že zmasakrovali 700 zraněných vojáků v nemocnicích.
15.: SS-Brigade Schuldt rozpuštěna
21.: Hitler vyznamenal Dietricha Meči. Hitler rozhodl, že důstojníci LSSAH (včetně velitelů pluků a rot) budou přesunuti k zformování kádrů do I. SS-Panzerkorps a 12. SS Panzer Division Hitlerjugend.
Ztráty LSSAH v Charkově: 4.500 mužů - 44% bojové síly.

4.1943:

Odpočinek a doplnění, 2.500 příslušníků Luftwaffe zařazeno do divize. Dietrich je použil k posílení nebojových jednotek Leibstandarte.

6.1943:

Dietrich předal velení divize Teddy Wischovi.

7.1943:

Boje v Bělgorodu během operace Zitadelle jako část II. SS-Panzer Armee.
5.: Zitadelle začíná, ztráty LSSAH: 97 mrtvých, 522 zraněných
6.: Postup o 30 km.
13.: Hitler zrušil Zitadelle. LSSAH ztráty: 2.753 mužů, 474 mrtvých, 30% síly.
25.: Italská vláda zatkla Benita Mussoliniho, Hitler vydal rozkaz divizi k přesunu do Itálie. LSSAH předala své vybavení a tanky 2. a 3. SS Division.

8.1943:

Okupační služba v Miláně, přiděleny nové tanky. Odzbrojuje italské jednotky v údolí Po. Jednotky divize pomáhají shromažďovat Židy v okolí jezera Maggiore pro transfer do koncentračních táborů.

9.1943:

19.: V reakci na to, že Italové zajali 2 důstojníky SS a plánovali útok na divizi, nechal SS-Standartenführer Joachim Peiper ostřelovat město Boves kanóny 150 mm. 34 italských civilistů zabito. Divize přesunuta na Balkán.

10.1943:

22.: Divize přejmenována na 1. SS-Panzer-Division Leibstandarte SS Adolf Hitler, Sturmgeschütz Battalion a zdravotní rota přesunuty k 12. SS Panzer Division Hitlerjugend.

11.1943:

Těžké boje, Rusko.

12.1943:

Těžké boje u Žitomiru, síla divize: 19.867 mužů a 160 tanků.

1.1944:

Těžké boje, Rusko.

2.1944:

28.: Extrémně těžké ztráty - jen 3 tanky a 4 útočná děla operační!

3.1944:

Boje a obklíčení v Kameněc-Podolsku – zachráněna divizemi Hohenstaufen a Frundsberg
15.: divize téměř zničena – zůstalo 1.250 mužů.

4.-5.1944:

18.: Zbytky divize opustily Rusko k odpočinku a doplnění v severozápadní Francii a Belgii.
25.: Divize v Turnhout, Belgie. Přes 2.000 mužů přesunuto do divize z 12. SS Division.
3.: Führer rozkázal dodat divizi vybavení přímo z továren. 

6.1944:

Divize posílena: 19.691 - 21.386 mužů, 42 - 45 útočných děl, 48 - 50 Panzer IV, 38 Panther, 29 Tiger.
1.: Belgická skupina odporu "White Army" dodala Spojencům počty divize.
6.: Spojenci se vyloďují v Normandii, divize umístěna v Enghenu, Belgie, zařazena do I. SS-Panzerkorps pro německý protiútok.
9.: Divize začala přesun do Normandie.
12.: Hitler rozkázal divizi posílit 12. SS Division u Caen, divizní jednotky se připojují po částech.
17.: Divize pokračuje v přesunu do Normandie, Flak Abteilung zůstává v Belgii.
23.: Štáb divize ustaven 20 km jižně od Caen.
28.: Panzergrenadier Regiment 1 přijel do Caen, bojuje proti britským jednotkám podél silnice 175.

7.1944:

6.: LSSAH se konečně plně zapojuje do bojů v Normandii.
6.-9.: Odražena spojenecká "Operation Chranwood".
11.: Převzal sektor Caen.
18.-21.: Odražena spojenecká "Operation Goodwood." Boje s britskou 7. a 11. Armored Division.
20.: Selhal atentát na Hitlera.
25.: Obranné pozice na silnici Caen – Falaise, LSSAH pokračuje v boji navzdory leteckým útokům.
28.: Síla divize: 33 Panther, 30 Panzer IV a 22 StuG, ztráty jednotky 1.500 mužů.

8.1944:

1.: Divize posílena: 20.395 mužů.
5.: Posílena od 89. Infanterie Division.
6.: Útok na Avranches.
7.: LSSAH útok odražen leteckými útoky při "Day of the Typhoon".
10.: Obranné pozice, St. Barthelemy.
13.: Dosažen Argentan.
14.: Dietrich navrhuje stažení, ale je odmítnut. 7. Armee obklíčena v kapse Falaise.
21.-24.: Divize stažena z obklíčení u Falaise přes řeku Seine.
29.: Divize není bojovou formací, ztratila všechny tanky a děla a 5 – 6.000 mužů.

9.1944:

1.: LSSAH nemá žádné tanky ani děla.
3.: Obrana Philippeville.
4.: Divize stažena do Německa pro doplnění a odpočinek.

10.1944:

15.: Divize doplněna v Osbabrücku, nové vybavení a 3.500 mužů.

11.1944:

9.-18.: Divize přesunuta do Kölnu, přidělena k 6. SS-Panzer Armee a asistuje při záchraně německých civilistů při spojeneckých leteckých útocích.

12.1944:

Síla divize: 22.000 mužů, 84 tanků, 20 útočných děl.
14.: Divize se zúčastňuje ofenzívy v Ardenách, rozdělena do 4 Kampfgruppe:

  • Kampfgruppe Hansen

  • Kampfgruppe Sandig

  • Kampfgruppe Knittel (Schnelle Gruppe)

  • Kampfgruppe Peiper – čelo útoku a nejsilnější KG.

16.: Začíná útok.
17.: KG Sandig překračuje frontu, masakr v Malmédách – KG Peiper zabila 84 amerických zajatců.
18.: KG Knittel u La Gleize.
19.-20.: Bitva o Stavelot. Divize zmasakruje 130 belgických civilistů v Stavelotu, Renardmontu a Parfondruy. V roce 1948 byl za tento čin odsouzen SS-Obersturmführer Heinz Goltz na 15 let vězení.
25.: Zbytky Kampfgruppe Peiper ustupují za německé linie.
27.: Divize posílena 18. a 62. Volksgrenadier Division u Amblève, přesunuta k Lutrebois k podpoře 5. Panzer Armee u Bastogne.

1.1945:

12.: Divize stažena ke Kölnu k odpočinku a doplnění.

2.1945:

15.: Brigadeführer Otto Kumm převzal velení divize. Přesunuta do Maďarska k operaci "Jarní probuzení". Síla tanků: 25 Panther, 21 Panzer IV.
25.: Těžké boje a ztráty u Granu, Maďarsko. Síla tanků: 11 Panther a 12 Panzer IV.
26.: Účast na ofenzívě u Platensee k odražení Sovětů z Rakouska.

3.1945:

5.: Boje v ofenzívě Platensee.
13.: Ofenzíva selhala.
14.: Hitler v reakci na neúspěch přikazuje divizím SS LSSAH, Das Reich, Totenkopf a Hohenstaufen sejmout rukávové pásky z uniforem.
16.: Divize je jako záloha 6. Armee.

4.1945:

Síla divize: 1.700 mužů, 16 tanků.
12.: 2. SS Panzer Battalion, bez tanků, bojuje jako pěchota.
13.: Rusové dobývají Vídeň, divize ustupuje k Mariazell.

5.1945:

8.: LSSAH obdržela poslední rozkaz ke zničení vybavení a cestě k americkým liniím a kapitulaci. Většina vojáků pálí uniformy a směřuje na západ k Američanům.

  1. 1934:
    Stab SS-Standarte
    Stäbe SS-Sturmbann
    SS-Kradschützen-Sturm
    SS-Schützen-Stürme
    SS-Maschinengewehr-Stürme
    SS-Minenwerfer-Sturm
    SS-Nachrichten-Züge
    SS-Nachrichten-Züge
    SS-Panzerspäh-Zug
    LAH Wachkompanie

  2.  

  3. 1938
    I. Bataillon
    II. Bataillon
    III. Bataillon
    IV. Bataillon
    13. Infanterie Geschütz Kompanie
    14. Panzerjäger Kompanie
    15. Kradschützen Kompanie
    Aufklärungs Zug
    Pioniere Zug
    Kradschützen Zug
    Nachrichten Zug
    Leichte Infanterie Kolonne

  4.  

  5. 1940:
    I. Sturmbann
    II. Sturmbann
    III. Sturmbann
    IV. Wachtbatallion
    Artillerie Regiment
    Panzersp    äh Zug
    Nachrichtenzug 
    Pionierzug 
    Panzersturm Batterie
    Leichte Infanterie Kolonne

  6.  

  7. 1941:
    I. Batallion
    II. Batallion
    III. Batallion
    IV. Batallion     (od 10.6.1941)
    VI. Batallion     (z Ersatz-Abteilung LSSAH 16.3.1942)
    VII. Batallion     (15.1.1941)
    Abteilung Schünberger
    Panzer Abteilung     (2.1942)
    Artillerie-Regiment
    Aufklärungs Abteilung
    Leichte Flak Kolonne
    Pionier Batllion
    Nachrichten Abteilung
          

  8. 1943
    SS Grenadier Regiment 1
    SS Grenadier Regiment 2
    Panzer Regiment 1
    Sturmgeschütz Abteilung
    Aufklärungs Abteilung
    Artillerie Regiment
    Panzerjäger Abteilung
    Flak Abteilung
    Pionier Bataillon
    Nachrichten Abteilung

  9.  

  10. 1944:

    11.

  11. SS Panzer Regiment 1

  12. SS Panzer Grenadier Regiment 1 LAH

  13. SS Panzer Grenadier Regiment 2 LAH

  14. SS Panzer Artillerie Regiment 1

  15. SS Flak Artillerie Abteilung 1

  16. SS Nebelwerfer Abteilung 1 (od září 1944)

  17. SS Feldersatz Bataillon 1 (od října 1944)

  18. SS Sturmgeschütz Abteilung 1

  19. SS Panzer Aufklärungs Abteilung 1

  20. SS Panzerjäger Abteilung 1

  21. SS Panzer Pionier Bataillon 1

  22. SS Panzer Nachrichten Abteilung 1

          schwere Panzer-Kompanie (Tiger) 13./SS-Panzer-Regiment 1 LSSAH

Velitel:
SS-Hauptsturmführer Kling                    24.12.1942 - 30.12.1943
SS-Obersturmführer Wittmann               30.12.1943 - 1.2.1944
SS-Obersturmführer Wendorff                1.2.1944 - 5.3.1944

Ustavena v listopadu 1942 jako 4./SS-Panzer Regiment 1 LSSAH.
11.1942: Rozkaz zformovat Tiger Kompanie pro 1. SS-Panzergrenadier Division Leibstandarte Adolf Hitler.
21.1.1943: 10 Tiger a 15 PzKpfw. III Ausf. J dodáno, 4./ organizována do 3 čet po 3 tancích plus lehká četa s 5 PzKpfw. III a Stabszug s 1 Tiger a 1 PzKpfw. III.
31.1. – 2.2.: Příjezd na východní frontu.
7. – 9.2.: Příjezd do Charkova, jedna četa 3 Tiger a 5 PzKpfw. III přesunuta do Poltavy, kde byla do konce února.
15.2.: Rozkaz ke stažení z Charkova.
25.2.: 4./ připojena, 7 z 9 Tigerů operačních.
11. – 15.3.: Charkov dobyt.
13.5.: 5 Tigerů dodáno a PzKpfw. III jsou předány Regimentu, celkem 13 Tigerů.
30.6. – 1.7.: 1 Tiger dodán, 11 ze 14 operačních.
4.7.: 12 Tigerů operačních, rota přejmenována na 13.
5.7.: Začíná operace Zitadelle.
16.7.: 2 Tigery ztraceny od začátku Zitadelle, 5 Tigerů dodáno, 9 Tigerů operačních.
17.7.: Stažení od předmostí na řece Psel k Bělgorodu.
26.7.: Leibstandarte přesunuta do Itálie, tanky předány ostatním divizím SS. Das Reich obdržela 9 Tigerů a Totenkopf 8.
15. – 25.8.: 27 Tigerů dodáno s částí 1./ a 2./ s.SS-Panzer Abteilung 101, organizována do 5 čet po 5 Tigerech a Stabszug se 2 Tigery.
27.10.: Přesun na východní frontu.
12.11.: Příjezd do Berdičeva.
20.12.: Těžké boje západně od Kyjeva, 3 z 23 Tigerů operačních.
24.12.: 7 nepohyblivých Tigerů zapáleno při ústupu Leibstandarte.
1.1944: Všech 13 Tigerů v opravě.
17.1.: 13. hlásí zničení 343 tanků, 8 samohybných děl a 255 protitankových kanónů od 11.1943.
1.2.: Přesun do Krasnyj k vyproštění kotle u Čerkass, 6 Tigerů.
5.2.: Operace začíná, 3 Tigery operační.
24.2.: Poslední 2 Tigery jsou vráceny pro poruchu.
1.3.: 13. oficiálně rozpuštěna, ale 6 nových Tigerů je operačních u Panzer Regimentu.
9.3.: 4 operační Tigery.
12.4.: Leibstandarte prolamuje sovětské obklíčení z kapsy Hube.
14. – 16.4.: Zbývající Tigery předány Wehrmachtu a personál přesunut do Belgie.

1. SS-Aufklärungs-Abteilung Leibstandarte SS Adolf Hitler

Velitel:
SS-Sturmbannführer Kurt Meyer                        1.9.1940 – 23.6.1943
SS-Sturmbannführer Gustav Knittel                    23.6.1943 – 30.12.1944
SS-Hauptsturmführer Emil Wawrzinek                30.12.1944 – 1.4.1945
SS-Obersturmführer Hans-Martin Leidreiter         1.4.1945 – 5.1945
SS-Hauptsturmführer Löschnigg                         5.1945

SS-Hauptsturmführer Kurt Meyer, velitel 15.(Kradschützen)Kompanie Leibstandarte "Adolf Hitler", řídil rozšíření své jednotky během reorganizace Waffen-SS v srpnu 1940, která se stala na začátku září známá jako Aufklärungs-Abteilung LAH. Formování AA LAH probíhalo u Fort Alversleben v Metz a bylo dokončeno do února 1941. Pod vedením Meyera, který byl v září 1940 povýšen na SS-Sturmbannführera, projevil se Aufklärungs-Abteilung LAH velmi dobře během invaze do Recka. Brigade z LSSAH bojovala ve svém prvním tažení jako část 12. Armee, XL. Panzerkorps. Aufklärungs-Abteilung prokázal svoje umění během útoku na průsmyk Klisura a překročení Korinthské úžiny. Meyer získal za velení Rytířský kříž. O dva měsíce později vstoupila do Ruska, původně jako část zálohy Panzergruppe 1 Ewald von Kleista, bokující bitvu u Sokolova a bránící Zitomir, poté byla přidělena XLVIII. (mot.) Korps (Werner Kempff) k podpoře 11. Panzer Division během obklíčení sovětské 6., 8. a 18. armády u Umaně v srpnu. LSSAH se poté vrátila do zálohy a byla podřízena XXX. Korpsu pro obklíčení Krymu. V říjnu Meyer onemocněl a velení dočasně převzal velitel 2. Kompanie, Hugo Kraas, který pokračoval v postupu na Rostov. Přestože dosáhla divize v listopadu Donu, silný ruský protiútok jí odrazil od města jen týden po jeho pádu. Tento ústup stál místo velitele Heeresgruppe Süd Gerda von Rundstedta. Kraas byl vyznamenán o Vánocích Německým křížem ve zlatě, jako jeden z prvních příslušníků divize. V lednu 1942 se Meyer vrátil k jednotce a AA LAH byl částí XIV. Panzerkorps, bojujícího v obraně na řece Mius. Divize zde byla do dalšího stažení do zálohy během června. Zatímco divize zůstávala stále v boji na Východě, začalo formování nové jednotky pro Aufklärungs-Abteilung v Sennelageru. Řidiči byli cvičení pro nové Schwimmwageny, které měly nahradit motocykly v 1. a 2. Kompanie, byla zformována leichte SPW-Kompanie a byly cvičeny posádky pro nové těžké zbraně pro schwere Kompanie. Divize pomáhala obsadit Rostov v červenci před stažením LAH do Francie v srpnu k přestavbě jako Panzergrenadier Division. Doplnění probíhalo déle než se čekalo a divize se vrátila na Východ až jako součást Hausserova nového SS-Panzerkorps, k zastavení sovětského postupu na křídle Heeresgruppe Süd z výběžku kolem Charkova v února 1943. 29.1. byla Meyerova jednotka jednou z prvních, která šla do akce. Pomáhala zastavit postup 12. tankového sboru a zachránit obklíčenou 298. Infanterie Division. Navzdory tomu, že byl dočasně odříznut od zbytku divize, držel Aufklärungs-Abteilung svoje pozice v Alexejevce a když se Rudá armáda snažila o průlom, bylo výsledkem zničení 6. gardového jezdeckého sboru. Tyto úspěchy, spolu s velením během prvních dnů operace Barbarossa, vynesly Meyerovi Dubové listy 23.2.1943. Po těchto úspěších a následující třetí bitvě o Charkov, byl Meyer poslán zpět do týlu k výcviku velitele pluku a spolu s ním bylo několik vyšších velitelů přesunuto k nově formované 12. SS-Panzer Division "Hitlerjugend". Aufklärungs-Abteilung poslal k 12. SS kompletní 1. Kompanie, včetně velitele Gerda Bremera. Původní velitel 3. Kompanie, SS-Sturmbannführer Gustav Knittel, převzal velení Aufklärungs-Abteilung v dubnu 1943, během přípravy divize na bitvu o Kursk. Navzdory nedostatku zkušeností nově povýšených velitelů pluků, bojovala LAH nicméně velmi dobře a Knittel prokázal své velitelské schopnosti. Po krytí ústupu 4. Panzerarmee od Bělgorodu, začala Leibstandarte stažení do severní Itálie pro doplnění a reorganizaci na Panzer Division během července, ale kolaps fronty v jižním Rusku si vyžádal její návrat v prosinci, kdy doplnila 4. Panzerarmee, v této době jako část XLVIII. Panzerkorps o oblasti Zitomir, kde zůstala do únoru 1944 (Knittel byl vyznamenán DKiG 23.1.). Poté byla přesunuta do oblasti Cerkassy, jako část 1. Panzerarmee Valentina Hube, který pomáhal v úniku z obklíčení XI. a XLII. Korpsu na konci března. Během bojů v Hubeho kapse, Knittel bránil kotu 300, spolu s 68. Infanterie Division, proti opakovaným ruským útokům. Zachráněny nově reorganizovaným II. SS-Panzerkorps (9. a 10. SS-Panzer Division) pod velením Paula Haussera, byly zbytky divize opět staženy, tentokrát do Belgie a intenzivně doplňovány. 4.6. byl Gustav Knittel vyznamenán Rytířským křížem. 17.6.1944 začala LAH přesun po železnici do Normandie. Aufklärungs-Abteilung postrádal 1. Kompanie, která zůstala u Turnhoutu pro nedostatek vozidel (nebyly dodány SdKfz. 250/9). O tři týdny později byla divize nasazena na pomoc divizi Hitlerjugend (kterou vedl nyní "Panzer" Meyer), bránicí letiště Carpiquet, západně od Caen. Zbytky oddílu pokračovaly v boji v této oblasti do počátku srpna, kdy byl mezi prvními jednotkami divize, které byly přesunuty západně k operaci proti americkému průlomu u Mortain (Unterhemen Lüttich) a spolu s I. SS Panzer Battailon, podporovány 7 Pz. IV z II. Battailonu a SPW Battailonem z 2. SS Panzergrenadier Regiment, byly přiděleny 2. Panzer Division pro útok severovýchodně od města, který začal ráno 7.8. Knittelova jednotka na pravém křídle postupovala z počátku dobře a dopoledne obsadila vesnici le Mesnil-Tôve, 10 km od výchozí linie, ale stále 25 km od jejich cíle Avranches, ale von Schwerinova 116. Panzer Division na jejich pravém křídle selhala (von Schwerin byl večer odvolán) a odkryla křídlo pro protiútok. Těžké a neustálé útoky Američanů z Task Force 1 z US 3rd Armoured Division Combat Command B přinutily opustit obsazenou vesnici večer 8.8. SS drželi své pozice východně od vesnice, ale po ústupu Kampfgruppe Kuhlmann, která odkryla jejich pozice na jihu a po předání pozice jednotkám 2. Panzer Division, byla Knittelova jednotka nasazena k uzavření otvoru v linii. Začal konečně přijíždět zbytek divize, která pokračovala v tvrdých bojích s Task Force 1. Po zastavení útoku se jednotka začala stahovat 11.8. k Alençonu, mezi Argentanem a Le Mans, který již obsadila Pattonova US 3rd Army a tak vznikla krize u Falaise. Chaos obklopující ústup LAH je pochopitelný, ale je známo, že 2., 3., 4. a 5. Aufklärungs Kompanie se stáhly do oblasti shromáždění divize 15 km jihozápadně od Argentanu a 14.8. byl zahájen postup k průlomu na východ. Jednotka držela pozice na cestě do Putanges, kde byl jediný most přes Orne a v noci se přesouvala. Podařilo se jim vyhodit most do vzduchu před příchodem US 3rd Armoured Division po jeho překročení v poledne 18.8. Knittel vydal rozkaz ke stažení do Habloville, 8 km jižně od Falaise a začal hledat bezpečnou cestu na východ, zbytek divize byl severovýchodně od jeho pozice. Detaily nejsou známy, jen Wawrczinekova 3. Kompanie je zmíněna jako část Kampfgruppe Max Wünsche, která musela projít neblaze proslulým "koridorem smrti" před překročením řeky Dives u Moissy, ačkoliv další dvě Kampfgruppe také prorazily z kapsy a většina velitelů rot byla ve službě u oddílu i v Ardenách. Detaily o událostech mezi koncem tažení v Normandii a začátkem ofenzívy v Ardenách nejsou také jasné. LAH byla v září podřízena 7. Armee, 1. SS-Panzerkorps a ustupovala k pohoří Eifel na hranicích Francie a Německa. Když byl Dietrichův štáb stažen k přestavbě, byla divize podřízena LXVI. Korpsu, který se dostal do oblasti po ústupu Francií ze Středomoří a začala příprava k operaci v Ardenách. Pod dohledem SS-Hauptsturmführer Emila Wawrzineka byl Aufklärungs-Abteilung doplněn v oblasti Eichhorst a byl přesunut na konci listopadu k Nörvenichu. Nedostatek vybavení vedl k tomu, že 1. Kompanie, která stále čekala na svá vozidla a které velel SS-Untersturmführer Rentsch, zůstala v Německu. SS-Obersturmführer Heinz Goltz převzal velení Stabskompanie po smrti SS-Obersturmführer Ferdinanda Öttera během náletu v Nörvenichu. 5. Kompanie byla rozpuštěna k doplnění ztrát v ostatních rotách. Knittel se vrátil krátce před začátkem ofenzívy. SS-Obersturmführer Hans-Martin Leidreiter velel 3. Kompanie, 4. Kompanie velel SS-Obersturmführer Heinz Wägner. Ze dvou jednotek byla zformována Kampfgruppe Knittel, z 5. SS Artillerie Batterie SS-Obersturmführera Butscheka a 2. SS Panzer Pionier Kompanie SS-Obersturmführera Körnera. Během počáteční fáze ofenzívy následovala Gruppe Kampfgruppe Hansen přes řeku Salm, poslední obrannou linií před Meuse. Ale 18.12. byla Kampfgruppe Hansen zastavena u Rechtu a Knittel obdržel rozkaz k přesunu na sever a následování Peiperových tanků, které dosáhly Stavelot. Krátce poté, co jednotka překročila řeku Amblève, Američané obsadili Stavelot. Knittel a Sandig se chtěli pokusit dobýt opět Stavelot, ale americká pěchota a těžké dělostřelectvo již držely most. Nakonec byla Peiperova a Knittelova jednotka, kterým již docházely palivo a munice, o týden později staženy přes Amblève. LAH byla přesunuta k Bastogne, kde Američané dosáhli vítězství. Knittel byl zraněn poslední den roku a velení převzal Leidreiter. O týden později Hitler zrušil ofenzívu a LAH byla stažena k rychlému doplnění. Wawrzinek opět převzal Abteilung. Aufklärungs-Abteilung nedostal vysokou prioritu během doplnění a jen část oddílu přijela na slovensko-madarskou hranici k účasti na ofenzívě Südwind proti sovětskému předmostí na řece Gran 12.2.1945, jako část Kampfgruppe Hansen, s níž se zúčastnila i operace Frühlingserwachen, útoku proti obklíčení Budapešti na počátku března. Na počátku byl útok I. SS-Panzerkorps na západním břehu kanálu Sarviz veden dobře a Sověti museli nasadit značné síly k jeho zastavení, ale na východním břehu, kde operoval II. SS-Panzerkorps, byl stále pomalejší. Prapor strávil 12. – 14.3. podporou útoku divize Hitlerjugend přes kanál Sio, ale 15.3., kdy Rudá armáda nasadila značné síly k odříznutí útočného hrotu SS, byli Wawrczinekovi muži staženi a připojeni ke Kampfgruppe z 2. SS Panzer Division Das Reich, která bojovala v oblasti Kaloz. Později toho dne zahájily sovětské 4. a 9. gardová a 6. gardová tanková armáda protiútok k obklíčení Dietrichových sil. Panzerarmee, čelící zničení, byla stažena a Aufklärungs Abteilung se pokusil navázat kontakt mezi I. SS-Panzerkorps a IV. SS-Panzerkorps a I. Kavallerie Korps a stáhnout se lesem Bakony severně od jezera Balaton, ale 1.4. zásah minometnou střelou zabil Wawrczineka, jeho adjutanta, spojovacího důstojníka a velitele roty Gerlacha. Leidreiter převzal velení a Heinrich Goltz, velitel 4. Kompanie, převzal Stab Kompanie. O šest týdnů později zbytek jednotky překročil řeku Enns jižně od Lince a kapituloval 8. až 10.5. Američanům. V posledních týdnech existence, velel Aufklärungs Abteilung SS-Hauptsturmführer Löschnigg.

Držitelé RK:
SS-Obersturmführer Josef Amberger (31.10.1944)
SS-Obersturmführer Wilhelm Beck (28.3.1943)
SS-Hauptsturmführer Hans Becker (28.3.1943)
SS-Untersturmführer Friedrich Blond (28.4.1945)
SS-Obersturmführer Gerhard Bremer (31.10.1941)
SS-Oberscharführer Hermann Dahlke (3.3.1943)
SS-Oberscharführer Hans Dauser (4.6.1944)
SS-Hauptsturmführer Josef Diefenthal (5.2.1945)
SS-Obergruppenführer Josef "Sepp" Dietrich (5.7.1940)
SS-Sturmbannführer Albert Frey (3.3.1943) (Dubové listy 20.12.1943)
SS-Panzergrenadier Dr. Erich Göstl (31.10.1944)
SS-Hauptsturmführer Erich Grätz (14.5.1944)
SS-Hauptscharführer Gerhard Grebarsche (24.1.1944)
SS-Sturmbannführer Martin Gross (22.7.1943)
SS-Hauptsturmführer Paul Guhl (4.6.1944)
SS-Oberscharführer Alfred Günther (3.3.1943)
SS-Sturmbannführer Max Hansen (28.3.1943) (Dubové listy 28.3.1945)
SS-Obersturmführer Frank Hasse (6.8.1944)
SS-Hauptsturmführer Heinrich Heimann (23.2.1944)
SS-Oberscharführer Fritz Henke (12.2.1944)
SS-Untersturmführer Konrad Heubeck (17.4.1945)
SS-Obersturmführer Georg Karck (3.8.1943)
SS-Hauptsturmführer Heinrich Kling (23.2.1944)
SS-Sturmbannführer Gustav Knittel (4.6.1944)
SS-Sturmbannführer Hugo Kraas (28.3.1943) (Dubové listy 24.1.1944)
SS-Sturmbannführer Hebert Kuhlmann (13.2.1944)
SS-Obersturmbannführer Rudolf Lehmann (23.2.1944)
SS-Obersturmführer Hans Malkomes (31.10.1944)
SS-Sturmbannführer Kurt Meyer (18.5.1941) (Dubové listy 23.2.1943)
SS-Untersturmführer Heinz Nowotnik (14.5.1944)
SS-Sturmbannführer Joachim Peiper (9.3.1943) (Dubové listy 27.1.1944) (Meče 11.1.1945)
SS-Hauptscharführer Walter Pitsch (6.5.1945)
SS-Obersturmführer Gerd Pleiss (20.4.1941)
SS-Hauptsturmführer Werner Potschke (4.6.1944) (Dubové listy 15.3.1945)
SS-Obersturmführer Georg Preuss (25.2.1945)
SS-Oberscharführer Hans Reimling (28.2.1943)
SS-Hauptsturmführer Karl Rettlinger (20.12.1943)
SS-Obersturmführer Rudolf von Ribbentrop (15.7.1943)
SS-Oberscharführer Kurt Sametreiter (31.7.1943)
SS-Sturmbannführer Rudolf Sandig (5.5.1945)
SS-Rottenführer Alfred Schneidereit (20.12.1943)
SS-Obersturmbannführer Georg Schönberg (20.12.1943)
SS-Obersturmbannführer Bernhard Siebken (17.4.1945)
SS-Hauptsturmführer Heinrich Springer (12.1.1942)
SS-Unterscharführer Franz Staudegger (10.7.1943)
SS-Obersturmführer Hermann Weiser (28.3.1943)
SS-Untersturmführer Helmut Wendorff (12.2.1944)
SS-Hauptsturmführer Emil Wiesemann (20.12.1943)
SS-Sturmbannführer Theodor Wisch (15.9.1941) (Dubové listy 12.2.1944) (Meče 30.8.1944)
SS-Untersturmführer Michael Wittmann (14.1.1944) (Dubové listy 30.1.1944) (Meče 22.6.1944)
SS-Untersturmführer Werner Wolff (7.8.1943)
SS-Rottenführer Balthasar Woll (16.1.1944)
SS-Sturmbannführer Max Wünsche (28.2.1943)

Datum

Korps

Armee

Armee Gruppe

 

9.39

XIII

8. Armee

Süd

Polsko

5.40

X

18. Armee

B

Holandsko

6.40

XXXXIV

6. Armee

B

Francie

7.40

záloha

-

C

Lotrinsko

8.40

XXXXV

1. Armee

C

Lotrinsko

9.40 - 10.40

XXV

1. Armee

C

Lotrinsko

11.40

XXV

1. Armee

D

Lotrinsko

12.40 - 2.41

LX

1. Armee

D

Lotrinsko

3.41

XIV

12. Armee

-

Bulharsko

4.41 - 5.41

XXXX

12. Armee

-

Řecko

6.41

odpočinek

BdE

-

Čechy

7.41

záloha

1. Panzergruppe

Süd

Žitomir

8.41

XXXXVIII

1. Panzergruppe

Süd

Umaň

9.41

záloha

11. Armee

Süd

Cherson

10.41

XXX

11. Armee

Süd

Perekop

11.41 - 12.41

III

1. Panzer Armee

Süd

Rostov, Mius

1.42

III

1. Panzer Armee

Süd

Mius

2.42 - 5.42

XIV

1. Panzer Armee

Süd

Mius

6.42

záloha

1. Panzer Armee

Süd

Mius

7.42

III

1. Panzer Armee

Süd

Rostov

8.42 - 10.42

SS Panzerkorps

15. Armee

D

Normandie

11.42 - 1.43

záloha (odpočinek)

-

D

Normandie

2.43

záloha

OKH

B

Charkov

3.43

SS Panzerkorps

4. Panzer Armee

Süd

Charkov

4.43

záloha

Armee Abteilung Kempf

Süd

Charkov

5.43 - 6.43

odpočinek

-

Süd

Charkov

7.43

II. SS

4. Panzer Armee

Süd

Bělgorod

8.43

záloha

-

B

Itálie

9.43 - 11.43

II. SS

-

B

Itálie

12.43

XXXXVIII

4. Panzer Armee

Süd

Žitomir

1.44

XXXXVIII

4. Panzer Armee

Süd

Vinice

2.44

záloha

1. Panzer Armee

Süd

Čerkassy

3.44

záloha

8. Armee

A

Čerkassy

4.44

XXIV

1. Panzer Armee

Nordukraine

Tarnopol

5.44

záloha

OKW

-

Belgie

6.44

odpočinek

15. Armee

B

Belgie

7.44

I. SS

Panzergruppe West

B

Normandie

8.44

LXXX

1. Armee

B

Lotrinsko

9.44

I. SS

7. Armee

B

Eifel

10.44

LXVI

7. Armee

B

Eifel

11.44

odpočinek

BdE

-

Vestfálsko (Siegburg)

12.44

záloha

6. Panzer Armee

OB West

Eifel

1.45

XXXIX

5. Panzer Armee

B

Ardeny

2.45

Feldherrnhalle (IV)

8. Armee

Süd

Maďarsko

3.45

záloha

-

Süd

Maďarsko

4.45

I. SS

6. Panzer Armee

Süd

Rakousko

5.45

I. SS

6. Panzer Armee

Ostmark

Rakousko

 


Velitelský sbor divize.


Kurt Meyer a Sepp Dietrich u Charkova, 1943.